You're not my Choice //Larry//

13.

Louis se nespokojeně zavrtěl a vydechl. Kdosi s ním třásl a snažil se ho dostat ze říše snů zpět do reality. Chlapec se přetočil na druhý bok a zabručel. Ještě pár minut spánku..

,,Louisi, vstávej!" ozvalo se nad ním znovu podrážděně a Louis konečně otevřel oči. Jeho manžel klečel vedle jeho dočasného lůžka a nespokojeně vrtěl hlavou. ,,Snažím se tě probudit už asi pět minut."

,,Dobře se tu spí," zamumlal Louis rozespale a posadil se. Harry se ušklíbl.

,,Lépe než v našem domě?"

,,Tuhle noc rozhodně ano," pousmál se nesměle Louis a upřel na Harryho své ospalé pomněnky. Něco se změnilo. Po událostech z předešlé noci, nedokázal pohlížet na Harryho jako na zlého člověka. Přeci mu zachránil život.

,,Musíme jít, princezno. Začíná svítat a rád bych byl v Holmes Chapel dříve než se vzbudí celé město," vysvětlil Harry a nabídl Louisovi ruku. Ten ji přijal a nechal se vytáhnout na nohy. Harry si chlapce na okamžik přitiskl k sobě a věnoval mu polibek.

,,Jsi nádherný, když jsi rozespalý. Kdybychom neměli naspěch, hned bych tě povalil zpět do postele a donutil tě zapomenout na toho parchanta," vydechl mu do rtů a poté se neochotně odtáhl. Už by opravdu měli jít. Objal Louise kolem pasu a tiše, aby neprobudil spící Zavržené, odešli k potoku, kde držel hlídku Zayn a Luke.

,,Odcházíte?" vzhlédl Zayn od kousku dřeva, z kterého nožem vyřezával něco připomínající lžíci.

,,Než bude za plotem moc lidí, nestojím o pozornost," zabručel Harry. Louis se podíval na Lukeho, který zašíval potrhaná černá trička.

,,Děkuji za ty kalhoty," špitl tiše. Luke se na něho podíval a křivě se usmál.

,,Maličkost, chtělo to jen pár stehů."

,,Zastavím se za vámi, jak budu vědět něco nového," řekl Harry a když muži přikývli, rozloučili se a vydal se s Louisem pryč z lesa.

Louis se zahleděl nahoru, kde mezi stromy začala obloha ztrácet svou temnou barvu, a zahlédl v dáli probleskující slunce. Pohled to byl vskutku nádherný. Ucítil, jak si ho Harry přitiskl blíže k sobě a ucítil v břiše příjemné chvění.

Chvíli šli mlčky, a vychutnávali si ranní poklidnou krajinu. Když vyšli z lesa a zamířili k plotu, otočil se Louis na Harryho.

,,Harry? Co jsi myslel tím, že přijdeš, až budeš vědět něco nového? O co jde?" zeptal se zvědavě. Vzápětí Harryho tvář potemněla a jeho stisk se stal nepříjemným.

,,Do toho ti nic není, princezno. A radím ti dobře, nestrkej ten svůj krásnej nos do našich věcí. Mohl bys o něho přijít," zavrčel a Louis raději zmlkl. Nechtěl kazit tuhle krásnou chvíli. Domů tedy došli mlčky, nicméně Harry se stačil po zbytek cesty alespoň uklidnit.

Vešli dovnitř a Louis unaveně zívnul. Nejraději by se zahrabal do jejich měkké postele a spal až do večera. Koneckonců, mohl si to dovolit. Brzy bude on i Harry zařazen na pracovní pozici a tenhle klid a pohoda skončí.

,,Máte novou zprávu," ozvalo se z kapsy Louisových kalhot, které nesl Harry v ruce. Louis z nich vytáhl svůj tablet a s úlevou zjistil, že se nijak nepoškodil. Úleva ho ovšem přešla, když zjistil, že zpráva je od Olivie. Roztřeseným prstem ťukl na přijetí.

,,Zdravím Louisi, tady Olivia Hallová. Potřebuji s tebou probrat pár maličkostí, co kdyby ses u mě dnes zastavil? Řekněme, v devět hodin? Budu se na tebe těšit a pozdravuj svého muže."