Oba stáli před ředitelnou. Bylo to v druhém patře hlavní školní budovy úplně na konci chodby. Na stěnách kolem viselo pár obrazů s výjevy z divokého lesa a několik paroží, velkých i malých.
Nio jemně držel Alonsa za ruku. Oba chvíli zírali na velké dřevěné dveře od ředitelny, a pak si vyměnili pohledy. Jako by se zároveň domluvili, že už je čas, aby vstoupili dovnitř.
Alonsova ruka vyklouzla s Niova sevření. Potom zaklepal na dveře.
Chvíli bylo ticho. Ozvaly se však kroky a „Dále,“ řečeno v neutrálním ženském hlase.
Alonso se zhluboka nadechl a otevřel dveře. Když oba vstoupili dovnitř, otevřela se před nimi velká místnost plná nábytku z tmavého dřeva a dalších paroží i vycpaných zvířecích hlav. Po stěnách byly police s hromadou spisů ve složkách seřazených podle roku, nebo podle abecedy. Pod policemi stály šuplíky, kde musely být schované další různé dokumenty. Uprostřed místnosti vzadu bylo veliké okno a před ním velký ředitelský stůl, za nímž seděla mladá žena v tmavě zeleném obleku. Opírala se lokty o stůl a prsty měla zapletené do sebe. Hnědé vlasy měla sepnuté velkou sponkou a zvláštním pohledem probodávala oba žáky, co právě vstoupili do místnosti. Runar Gushwinová, ředitelka Ahearnovy Akademie.
Niovi stačila chvíle, aby si uvědomil, že už ji vlastně párkrát viděl. Jednou před hudebními učebnami. A podruhé nedávno na chodbě, když šel někam s partou. Nechtěl věřit, že je tahle mladá žena ředitelkou... ale očividně to bylo právě tak.
„Nicholas Cooper a Alonso Vesper?“ zeptala se.
Oba přikývli.
Gushwinová pokynula rukou ke dvěma židlím, co byly postavené před jejím stolem. „Posaďte se, prosím.“
Tiše došli k židlím a udělali, co jim řekla. Na sebe už se však nepodívali.
Ředitelka se krátce pousmála, pak rozpletla prsty a položila ruce na stůl. „Omlouvám se, že vám beru čas, který jste mohli věnovat studiu. Ale nebojte, nebudete tady dlouho." Zamyšleně se podívala k vycpaný zvířecím hlavám na stěně a potom se s úsměvem otočila zpátky na kluky. „Dostalo se ke mně, že se z knihovny ztrácí knížky. A vy dva byste o tom prý mohli něco vědět.“ Probodávala je vyzvídavým pohledem a čekala, až se sami rozpovídají.
Alonso však zavrtěl hlavou. „Nevím o tom nic.“
„Ani já ne. Kdybych náhodou něco zaslechl, určitě bych to sdělil některému z učitelů,“ řekl Nio upřímným tónem.
Alonso se na něj nenápadně podíval a snažil se skrýt překvapení ve svém výrazu. Nio však stále upíral pohled na ředitelku, ani nemrkl. Ať by v tuhle chvíli řekl cokoliv, každý by si myslel, že je to svatá pravda.
Výraz Gushwinové se však nezměnil. „Nevíte tedy nic? Opravdu jste nic podezřelého nezahlédli... ani nezaslechli?“
Alonso nevěděl, jak na to má reagovat, aby sebe ani ostatní neprozradil. Snažil se vyhnout pohledu ředitelky a raději si prohlížel police plné označených složek. Nemohl se přece jen tak zvednout a odejít, ačkoliv si to přál udělat.
I Nio na chvíli odvrátil pohled. Ticho v místnosti se zdálo být ohlušující, dokonce slyšeli tikání hodin nad dveřmi a svůj neklidný dech. Potom se Nio podíval zpátky na ředitelku. „Musím vám o něčem říct.“
Ředitelka se soucitně usmála, jako by ho chtěla ujistit, že mu za to nic neprovede a že jsou tu Nio i Alonso na bezpečné půdě.
Nio si začal nervózně pohrávat s prsty. „Byli jsme v knihovně v nepovolené době. Já a Alonso,“ podíval se na černovláska.
ČTEŠ
Přátelé ticha a tmy
Mystery / ThrillerZáhady, děsivé stvůry a vzdělání na vysoké úrovni... to všechno se říká o Ahearnově Akademii. Nio tu však začne studovat kvůli klukovi, který mu zamotal hlavu. Ethan i přes své přátelské chování nedává najevo, že by měl zájem o kluky. Kromě touze po...
