„Taky jste dostali úkol do všeobecné historie?“ ptal se Nio, když už seděl u stolu s Alonsem.
Alonso si unaveně povzdechl. „Úkol do všehisu,“ (tak se mezi studenty říká všeobecné historii) „úkol do literatury a ještě ještě mám dodělávat projekt do divadelní vědy. Nezdá se, že by toho bylo moc... ale když já musím do každého pozjišťovat a pochopit tolik věcí,“ chytil se za hlavu, jako by mu měla prasknout z přeplnění informacemi.
Nio se soucitně pousmál. „Máš toho víc než já. Můžu ti pomoct.“
Alonso však zavrtěl hlavou. „To je dobrý, nespěchá to. Já to nějak zvládnu.“
Každý se pustili do své práce a Alonso si nasadil sluchátka, aby mohl poslouchat hudbu, při které se mu lépe pracovalo. I Nio se zabral do svého úkolu a na nějaký čas o sobě skoro nevěděli.
Po chvíli Alonso zaklapl svou knížku a vydal se do sekce odborné literatury hledat jinou, která by mu jeho téma mohla lépe přiblížit, nebo na něj měla trochu jiný pohled.
Postával u police pár metrů od stolku a po chvilce hledání se podíval na Nia. „Potřebuješ taky něco?“
Nio se k němu obrátil a po chvilce přemýšlení přikývl. Pak sdělil Alonsovi svá témata a černovlásek mu vybral dvě knížky, které Nio mohl předtím přehlédnout, a vydal se zpátky ke stolu. Když se však posadil na své místo, nenápadně se ušklíbl. „Chceš teda ty knížky?“
Nio se na něj nechápavě zamračil. „Ano. Proč bych si o ně jinak říkal?“
Alonso se pousmál a postavil se, aby se k Niovi mohl přes stůl natáhnout. Když však natahoval ruku s knihami, naklonil se blíže, než bylo nutné. Položil knížky vedle Nia a když se vracel, provokativně si skousl spodní ret.
Nio ho probodl pohledem. „Ty jsi vážně otravný.“
Alonso se zasmál a schoval tvář za otevřenou knihou. Chtěl však rozesmát i Nia, protože měl pocit, že se zase tváří moc vážně. Jenže pro to by asi musel udělat víc.
Nio se chvíli díval do knížky, ale potom s přimhouřeným pohledem probodl Alonsa, který se stále schovával za knihou. „Dej to dolů, vždyť na to takhle nemůžeš dobře vidět.“ Nevěřil Alonsovi, když před ním schovával tvář. „Nemáš se učit?“ ptal se Nio dále, čímž mu vlastně naznačoval, že by měl.
Alonso položil knížku na stůl a předstíral, že se na ni opravdu soustředí. Niovi to však nedalo, a tak se zvedl ze svého místa a pomalu přešel k Alonsovi. Stoupl si za něj, aby viděl, co zrovna čte. Musel se však sklonit, aby lépe rozeznal drobná písmena. Zdálo se, že se Alonso opravdu učí něco k svému zadání. Jenže Niovu pozornost odpoutala jemná vůně, kterou cítil, když u něj byl takhle blízko. V tu chvíli však Alonso zavrtěl hlavou a jeho vlasy praštily Nia do obličeje.
Nio se otráveně zašklebil a rychle odstoupil.
„Promiň, tys stál za mnou?“ Alonso nevinně zakrkal. „Já si tě nevšiml.“ V očích mu však zajisřilo.
Nio naštvaně semknul rty. Věděl, že to Alonso udělal schválně, a tak vymýšlel nějakou odplatu. Potom si však povzdechl, jako by to vzdal. „Měli bysme pracovat na škole,“ řekl vážným tónem Alonsovi. Vydal se kolem stolu a cestou rychle prohrábl jeho černé vlasy.
„Hej!“
„Co?“ podíval se na něj zmateně Nio.
Alonso se však uznale ušklíbl. „Aaa, už to chápu. Ty se snažíš o pomstu.“
„O jakou pomstu? Nic jsi mi neprovedl." Potom se vydal na své místo, ale při tom „omylem“ shodil ze stolu Alonsovo pouzdro.
Tentokrát se zamračil Alonso. „Tohle si teda zvedneš.“
YOU ARE READING
Přátelé ticha a tmy
Mystery / ThrillerZáhady, děsivé stvůry a vzdělání na vysoké úrovni... to všechno se říká o Ahearnově Akademii. Nio tu však začne studovat kvůli klukovi, který mu zamotal hlavu. Ethan i přes své přátelské chování nedává najevo, že by měl zájem o kluky. Kromě touze po...
