Přátelé ticha a tmy

XVIII. Studentské povídky

Laila pobaveně žduchla Ethana do ramene. „Ty si pořád musíš ze všeho dělat srandu."

Ethan se taky usmíval. „Ale nemám pravdu? Ten člověk vypadal jak jedna postava z Harryho Pottera..."

„Myslíš Dobyho?"

„Jo, Doby!" vykřikl Ethan a znova se rozesmál.

Nio, který právě dorazil na jejich noční setkání v parku, si vyměnil zvláštní pohled s Alonsem. „Ehm... přišli jsme nevhod?"

Ember si povzdechla. „Ne, přišli jste akorát. Už bylo načase, aby tyhle dva někdo zarazil."

Nio se krátce podíval na rozesmátého Ethana a pak na Lailu. Přál si, aby byl na jejím místě. Přál si, aby ho Ethan taky takhle rozesmál, aby se na něj tak zasněně díval a ten jeho zářivý úsměv patřil jen jemu... Ne, přece nemám myslet na kluky, připomněl si Nio své pravidlo. Posadil se k nim na deku, stejně jako Alonso.

„Opravdu jsme tu všichni?" Laila se rozhlédla po okolí. Ember s Tristou už tu však čekali před ní, Dante přišel krátce potom s Ethanem a Nio s Alonsem právě dorazili. Dohromady byli všichni. Všech sedm členů Přátel ticha a tmy. „Tak dobrá, panstvo. Jde se na to." Vytáhla z batohu knihu, kterou už všichni znali, a položila ji doprostřed jejich šišatého kroužku.

„Četla jsi to, že?“ zeptala se tiše Trista.

Laila přikývla. „Nemá to souvislý děj, jsou to příběhy. Příběhy studentů psané... jinými studenty, nejspíš. Jsou tam překlepy, proto si to myslím. Spousta překlepů a nesouvislý slovosled.“

„A o čem to je?“ zajímal se Alonso. „Muselo tam být něco více, než jen stínochodci, ne?“

Laila nejistě pokývala hlavou. „Ano i ne. Dělala jsem si poznámky...“ Vytáhla svůj bloček, do kterého se podívala, když se chtěla ujistit, jestli říká pravdu. „Byly tam popisovány různé stvůry, nejen stínochodci. Ale většinou jsou nazývány jinými jmény, nebo spíše žádnými.“

„Stínochodci tedy bude asi novější výraz," zamyslel se Alonso.

„Je to možné. Byly tam totiž části jako: Živý stín, nemělo to tělo, ale mělo to hlad...“

„Bože,“ zděsila se toho mírně Trista.

Laila pokračovala v rozečteném příběhu. „Chytilo to Miu za kotník, nechtělo ji to pustit, ale kluci ji zachránili, měla škrábance,“ pokračovala Laila. „Tohle byl samozřejmě popis stínochodce. Nebo... myslíte, že byl?“

„Rozhodně ano,“ souhlasil Nio. Zrovna s tímhle měl sám dobrou zkušenost.

„Dobře." Laila si něco poznačila ve svém notesu. „A pak jsem našla tohle: Byli všude, tak to Thomas říkal. Hlasy bez těla, cizí hlasy, ale ladné hlasy. Thomas říkal, že zněly půvabně a úplně ho uchvátily, ale my všichni jsme viděli, jak upustil housle a začal se zmýtat na zemi. Na tom nic úchvatného nebylo. Ostatní říkali, že ho ovládli démoni, ale já stále nevím, jestli s tím mám souhlasit, nebo ne.“ Laila dočetla druhou část a rozhlédla se po ostatních, jestli k tomu mají co říct.

„Múzy?“ řekla tiše Trista.

„Ale nikdy jsem neviděl, že by měly až takový efekt,“ přemýšlel Ethan.

„Ale zažívám to často, poslední dobou čím dál častěji," pokračovala Trista. „Doteď jsem si myslela, že múzy jsou to jediné, co nás nemůže vyděsit a co nám neublíží, ale...“ sklopila hlavu.

Ember ji konejšivě pohladila po zádech. „Neboj se, Ember, ty příběhy jsou stejně léta starý.“

„Přesně,“ přikývla Laila, „jenom jsem vám chtěla dát vědět, co jsem našla. Tohle jsou jen extrémní případy z téhle staré knihy, nic takového by se nám stát nemělo." Ale když to řekla nahlas, všichni trochu znejistěli. „No nic, ještě tu mám jeden, ale ten bych možná neměla...“