"To jen tak?" zaskočila jsem se. "Co? Nechceš?" uchechtl se. "Ne, tak to nemyslím." koukla jsem se jinam a pokračovala v cestě. "Hehe, věděla jsem, že brzo budete spolu." uchechtla se Nora a zajiskřili jí oči.
"Proč?" zvědavě se ptal Joe. "Protože se k sobě strašně hodíte." usmála se a já zčervenala. "Tak, jsem u školy, tak zatím Joe, sejdeme se po škole." řekla jsem. Co to? Najednou to všechno napětí mezí ním a mnou úplně zmizelo.. "Okay." usmál se na mě a oba jsem se rozešli do svých tříd.
"Je to nejspíše kvůli tomu, že už s ním chodíš." řekl mi Nora, když jsem se jí s tím svěřila. "Myslíš?" zamyslela jsem se. "Určitě, už je vlastně tvůj a víš, že nemá přítelkyni a miluje tě. Já to sice tak necítila, ale je to možná i kvůli tomu, že jsi ještě neměla kluka." řekla Nora.
To je docela možný. Joe je můj první kluk. A celý stres z toho, že s ním musím mluvit, odešel a můžu s ním mluvit úplně normálně. Možná je to opravdu tím, jak říkala Nora. Prostě jsem se uý ujistila, že je můj...
O přestávce jsem šla na záchod, kde mě zastihli tři holky. "Hej!" vyjekli na mě. "Ano?" odsekla jsem jim a myla si ruce. "Ty dolejzáš za Joem, že ano?" naštvaně se mě zeptali. "Dolejzám? Nevím, o čem to mluvíte." fénovala jsem si ruce. Něco říkali, ale přes to fénování jsem je neslyšela.
"Promiňte, můžete to zopakovat? Neslyšela jsem vás." omluvila jsem se zdvořile. "Ty děvko!" vyjeli po mě. Strčili mě, až jsem narazila zády do zdi a vyrazila si dech. Lapala jsem po dechu, ale bylo to marná. Až po nějaké době se mi dech zase vrátil zpátky.
"To ti opravdu ublížilo jen tohle? To jsi tak slabá?" uchechtla se (nejspíše) ta hlavní.
A zase neděle :/ Zatím Bye, Bye