Omlouvám se za jakékoliv pravopisné chyby. Když je uvidíte, odpusťte mi mé slepé já a okomentujte to, ať to zpravím a nezabíjí to při pohledu další čtenáře.
Z pohledu nějakého někoho
Akane mohla jen doufat, že slunce nepřestane zářit a že zůstane počasí pěkné. S pevně stisknutou taškou v rukách zazvonila na zvonek Akashiho domu.
"Halo?" ozval se Shunův hlas a Akane málem nadskočila.
"Shune!To jsem já, Akane. Je Sei-chan vzhůru?" zeptala se Akane.
"A jo. Vzpomínám si, jak se zmiňoval o zábavním parku, takže není divu, že už je dlouho vzhůru. Pojď dál. Seijuro se teď koupe, takže můžeš počkat v jeho pokoji". Akane se zhluboka nadechla a prošla vrátky na cestu. Trvalo jí 5 minut, než se dostala ke dveřím a 5 minut, než se dostala do jeho pokoje... on a jeho obrovský dům.
Bez zaklepání vešla do jeho pokoje a potkalo velmi příjemné překvapení.
"Akane?" podíval se na ni překvapeně Akashi. Bez trika. Znova. Před jeho šatnou, což musela být šatna, protože je bohatý. Ale Akane nemohla na to nic říct, protože byla dcera premiéra, a tak to měla podobné, jen na to nebyla zvyklá.
"Nečekal jsem tě tak brzy... Počkej na posteli, já si najdu na sebe nějaké triko" usmál se na ní a zalezl do šatny.
"Už jsi snídal?" zeptala se Akane, ale odpověď na to už znala. Pracovala pro něj dost měsíců na to, aby si zapamatovala, že snídá až po tom, co se obleče.
"Ne. A ty?" zavolal na ni Akashi z šatny a po chvilce vylezl ven. Měl na sobě džíny, bílé triko a černou mikinu.
Akane se podívala na své oblečení. Černé triko se stejnou, ale bílou mikinou. "Ne, nejedla. Nevěděla jsem, že jedeš do sladěného oblečení, Sei-chane" usmála se na něj Akane. Akashi se na chvíli zamrazil, ale poté se na ni podíval s úšklebkem.
"To byla poslední mikina,kterou jsem měl. Všechny ostatní se perou" odpověděl mi.
'Lháři' pomyslela jsem si.
"Snězme něco před tím, než půjdeme pryč" řekl a hodil pár věcí do tašky, aniž by se díval na to, co bere a přesto to byly potřebné věci.
"Nemám moc hlad, takže to u mě můžeme přeskočit. A navíc Hirose s Erikou--"
"To není zdravé, Akane" přerušil mě a sebral si svou tašku. Akane se postavil a následovala Akashiho vycházejícího z dveří.
"A co Hirose s Erikou?" zeptala se Akane, jak šla po jeho boku.
"Máme dost času... a navíc můžou chvíli počkat" odpověděl jí Akashi a Akane se na to usmála.
"To není moc pěkné" zasmála se Akane. Když se konečně dostali do jídelny, na stole už ležel tác s vajíčky a tousty. vedle něho byl tácek s kousky ovoce a na druhé straně ležela konev plná mléka.
"Bohatí lidé a jejich velké snídaně a večeře" zamračila se Akane a Ignorovala Akashiho uchichtnutí.
"Neříkej, že ti to nechutná, a že to nerada teď jíš" zatřásl hlavou a usmál se.
"Ani ne... spíše mi stačí nějaké cereálie a sklenice džusu. Je to podobné, ale bez těch vajíček..." našpulila rty Akane.
"Hádám, že tě o tomhle Suoh hodně poučil?" zasmál se Akashi a Akane sebou trošku trhla, když trefil přímo do černého.
Jeho větu ignorovala a v klidu se usadila ke stolu, kde si vzala jeden z toustů a sledovala, jak Akashi krájel jedno z uvařených vajíček napůl. "Je tu jenom jedna vidlička Akane. Takže tě asi budu muset krmit" řekl a podal Akane sklenici mléka, když se začala dusit na kousku toustu.
"Nedělej si ze mě takhle srandu. Jsem plně schopná sníst ten toust rukama--" zastavila se, když jí Akashi narval do pusy kousek ukrojeného ovoce. Akashi se na ní díval s úšklebkem a ukázal na kousek zbylého jablka. Po tom, co dojedla jablko, Akane vzala to, co zbylo z jejího toustu a hodila ho po Akashim. Ten se tomu však vyhl.
"Plýtváš jídlem" zasmál se Akashi a pak snědl kousek ukrojeného vajíčka. "Dáš si taky?"
"Ne děkuji a ty jsi byl ten, co se tomu toustu vyhl, takže jím plýtváš ty" Pak však vzala Akashimu vidličku, než by si jí stihl vzít on, a snědla kousek vajíčka, pak i kousek dalšího toustu.
"Nevynu jsem se. Ty jsi se jen netrefila" ušklíbl se Akashi, když se natáhl přes stůl a ukousl jí její toust.
"A to je za to, že jsi mi snědla to vajíčko" řekl po tom, co své sousto spolkl
"Fajn fajn, prohrála jsem..." našpulila rty Akane, když jí došlo, že nad Akashim stejně nevyhraje.
---------------------------
"hej! Akane! Akashi! jsme tady!" zamával na Akane s Akashim Hirose.
"Omluvte nás. Doufám, že jste nečekali dlouho?" zeptala se Akane a Erika zatřásla hlavou.
"Neboj, taky jsme teď dorazili" usmála se na ni.
"Hej hej, už jste se rozhodli, kam chcete jít? Akashi nás vlastně zve, co? Aby jste oslavily přijetí obou vašich rodičů!" radoval se Hirose.
"To je pravda" kývl Akashi a hned na to vytáhl předem koupené lístky.
"Podívala jsem se na nějaké jízdy, které jsou mezi všemi populární, ale jinak můžeme jít na cokoliv si budete přát" usmála se Akane.
"Můžu tedy vybrat poslední jízdu před odchodem?" zeptal se Akashi a Akane při pohledu na něj kývla.
"Dost už mluvení! Jdeme si to tu užít!" usmál se Hirose. Akashi pak následně předal muži lístky a všichni dostali náramek, které dali najevo, že jsou dost staří na vybrané jízdy.
V prvních 2 hodinách stihli 5 jízd, které pro ně nebyli ani pomalé, ale ani příliš rychlé.
Z jejich páté jízdy se najednou Akane zastavila a zaběhla do herního stánku. "Sei-chane koukej! Tenhle má každé oko jiné jako ty a má červenou barvu. Není roztomilý?" rozplývala se Akane a hned zaplatila, aby si mohla zahrát.
"Hele, tenhle je taky roztomilý! Vypadá jako jeden idiot, kterého znám" zasmála se Erika a taky vytáhla svoje peníze.
"Má tenhle idiot být srovnáván se mnou?!" zakňoural Hirose.
"Kdo ví? Vypadá jako ty?" škádlila ho Erika a pak se soustředila na střílení.
Oba Hirose a Akashi sledovali, jak Akane s Erikou prohráli už po třetí.
"Jsem si jistý, že se vám to příště podaří. Ale musím přiznat, že tahle hra vypadá docela obtížně" prohlásil Akashi, když Akane vracela pistoli usměvavému muži.
"Hele s těmi plastovými střelami musí něco být" zašeptal Hirose Akashimu, no což kývl hlavou. Bylo zvláštní, že téměř pokaždé kompletně minuly.
"Akane, Eriko, nevadilo by vám, kdyby jste nám skočily pro něco k pití? My tu s Hirosem počkáme a pohlídáme věci" řekl Akashi a podal Akane jeho peněženku.
"Co by jste si dali?" zeptala se Akane a vzala si peníze z jeho ruky. Tašku si pak položila k nim stejně jako Erika. Rozhlédla se kolem a všimla si cedule, která ukazovala směr ke stánkům s jídlem.
"To stejné, jako ty Akane" usmál se na ni Akashi.
"Taky si dám to samý jako ty, Eriko" zavolal na ni ještě Hirose, než obě odešli. Pak se oba chlapci zvedli a otočili k muži u stánku, hned co zmizely dívky z dohledu.
"Chtěl bych si zahrát hru, ale jen jednu" řekli oba dva najednou a hodili peníze na stůl. Setřou tomu muži ten jeho blbý úsměv z tváře.
"Hej Akashi,nechceš se vsadit, kdo bude prv--" Akashi Hirose předběhl, než stihl doříct větu a už začal mířit a vystřelil první ránu. Po dvou dalších, které rychle následovaly, se ušklíbl na muže, který na něj udiveně zíral. "Mohl bych prosím dostat tamtu červenou kočku s okem každým jiným?"
"Akashi furt Akashim" zasmál se Hirose a po chvíli sám dokončil svou střelbu. "Přál bych si toho idiotického modrého vlčka"
----------
Doufám, že máte rádi broskvový ledový čaj--" Akane šla směrem k Akashimu, když si všimla červeného plyšáka kočky v jeho ruce. Plyšák byl dost velký na to, aby si kolem něj Akane v klidu omotala ruce, tak kolem 50 cm vysoký. Byl v sedící pozici a na tváři měl široký úsměv. "To je--"
"Povedlo se mi vyhrát tu hru a řekl jsem si, že by to byl pěkný dárek" řekl Akahi Akane, když si od ní bral nápoj a podal jí plyšovou kočku. Usmál se nad tím, jak se jí při pohledu na ni rozzářily oči.
"Vzala jsem bubble tea. To mají rádi všichni, ne?" podala Hirosemu pití a sledovala jeho ruku za zády.
"Tadá! Teď na mě můžeš myslet téměř pořád i doma!" mrkl na ni Hirose.
"Jé super. Do toho se bude skvěle mlátit" usmála se na něj Erika a Hirose se na ní zraněně podíval.
"Dělám si srandu, je moc pěkný. Děkuju" zasmála se Erika.
Akane, která nevěděla, jak se má Akashimu zavděčit a ukázat, jakou jí udělal radost, se k němu natáhla a dala mu pusu na tvář. "Moc ti děkuji, Sei-chane!"
Akashi se zasmál a pak se rozešel k volné lavičce.
"Hele, tenhle má jinou barvu.Jaká je to příchuť?" zeptal se Hirose, když si usrkl svého čaje. Počkal až se Erika napije a zeptal se znovu. "Můžu ochutnat?"
"Jasně. To je liči" řekla Erika a podala Hirosemu svůj kelímek. Sledovala jak pomalu pil, aniž by jeho oči přestávaly sledovat ty její. Oba dva se na sebe neustále dívali i po tom, co už Hirose polkl poslední lok.
"..Víš že to vlastně teď byla nepřímá pus--"
"Sklapni" přerušila ho Erika a otočila se k Akane a Akashimu šťastná za to, že si Hirose nevšiml malého začervenání na jejích tvářích.
Po dalších dvou jízdách se pozastavili u strašidelného domu. "Půjdeme dovnitř? Vypadá to, že se dost snažili" zeptal se Akashi a podíval se na Akane, která měla nepřítomný pohled, když kývla. Akashi si řekl, že vypadá nejistě, ale myšlenku pak vyhnal z hlavy.
"Jděte první, půjdeme hned za vámi" zamával za nimi Hirose a pak se oba dva ztratili za závěsem. Akashi pak vzal Akane za její volnou ruku "Radši tě budu držet. Byl bych docela nerad, kdyby jsi se mi tady ztratila"
Po pár zatáčkách se skřípáním a blikajícími světly, se před nimi objevily dveře. Když je otevřeli, najednou jim přeběhl mráz po zádech a jak vstoupili, tak se po boku Akane zjevilo monstrum. Akane udělala tu poslední věc, kterou by v tenhle moment Akashi čekal, a pevně sevřela jeho ruku.
"..utíkej.." zamumlala Akane.
"Cože?" zeptal se Akashi.
"UTÍKEJ!!!" zařvala Akane v rozběhu a oba proběhli strašidelný dům v plné rychlosti k únikovému východu.
"Měla jsi mi říct, že se bojíš" zamračil se na Akane Akashi, když popadala dech.
"..nenutil bych tě jít, kdyby jsi mi řekla, že tam nechceš" omotal své ruce kolem ní a Akane ho ihned objala zpátky.
"..Promiň. myslela jsem si, že to bude v pohodě, když budu s tebou" zamumlala Akane před tím, než se od něho odtáhla, když pak uslyšeli hlasitý výkřik.
"Jsem si docela jistá, že ten hlas patří--" Akane nestihla dokončit větu, když z východu vyběhl Hirose s Erikou.
"Hele! Neměl by jsi tady v tomhle být chlap ty?! Proč se bojíš?!" řvala Erika.
"Nevím o žádném pravidlu, které by říkalo, že se chlap nesmí bát duchů!" zařval nazpět Hirose, ale poté se oba rozesmáli.
"Nemůžu uvěřit tomu, že jsi seřvala jednoho z těch duchů! A k tomu všemu se ti ještě potom omluvil! Jsi ještě děsivější než on!" smál se Hirose.
"Buď z-zticha! Nechtěla jsem řvát.." našpulila rty Erika a Hirose jí jen zacuchal vlasy.
"Neboj. Chci tím říct, že jsi roztomilá" usmál se na ni.
"..nemyslíš, že mají kolem sebe takovou dobrou náladu? Možná bychom je měli nechat o samotě" zašeptala Akane Akashimu, který souhlasně kývl hlavou.
"Jdeme teda na něco k jídlu? (a/n tohle je moje oblíbená věta) Během dne jsem docela vyhládla a ta bohatá snídaně--"
"Tak tedy nechme 'bohatou snídani' za zády a pojďme sníst něco 'normálního'" ušklíbl se Akashi a ukázal na ceduli,která ukazovala směrem k dalším jízdám a na druhé straně ke stánkům s jídlem.
"Taky by jsme mohli koupit něco k pití a dát si pauzu od všeho, nemyslíš?" navrhl Akashi.
"To zní skvěle. Tak jdeme!" usmála se Akane.
--------------
Akashi dokončil svoje jídlo dříve, než Akane a tak pil své pití a čekal na Akane, až dokončí to svoje. Oba dva si daly hot-dogy a Colu. Po pár chvílích byla Akane hotová a otřela si pusu. "Trošku jsi tady vynechala" řekl Akashi a natáhl se k ní přes stůl s ubrouskem v ruce a setřel jí z tváře drobnou šmouhu. Místo, kterého se dotkl pak rychle zčervenalo.
"To jsi nemusel dělat Sei-chane. Mohla jsem to zvládnout sama" červenala se Akane.
"Začíná se stmívat. Půjdeme na Ruské kolo?" Akashi najednou změnil téma a roztáhl mapu parku. Akane pak natočila hlavu k Ruskému kolu.
"Takže to bude poslední věc, na kterou půjdeme... Byl to skvělý den, jsem ráda, že jsem přišli" usmála se Akane.
Když se dostali na Ruské kolo, Akane se posadila a koukala ven na výhled. Na úplném vrcholku se však zastavili. Akane se rozhlédla zmateně kolem.
"Je to asi pro to, aby se lidé mohli podívat na krajinu" řekl Akashi, ale věděl něco více.
Na pár vteřin se nic nedělo. Akane se pak otočila podívat na Akashiho, který už ji sledoval opřený dopředu s hlavou opřenou o dlaň své ruky.
"Akane, podívej se z okna. Ukážu ti něco pěkného" usmál se Akashi a Akane udělal tak, jak jí bylo řečeno.
"Pět"
"Čtyři"
"Proč odpočítáváš Sei-chane?" zamračila se zmateně Akane, ale Akashi dále pokračoval.
"Tři"
"Dva"
Akane beznadějně dál koukala z okna, když najednou-
"Jedna"
Ozval se syčivý zvuk a do oblohy se vznesl ohňostroj. Osvětlil oblohu zářivými a barevnými paprsky a třpytky, které rychle mizely, ale byly ihned nahrazeny dalšími, které je ohromovaly stejným způsobem.
"..To je nádherné.." zamumlala Akane se široce otevřenýma očima, ve kterých se odrážel jas už dalších a dalších barev rozprskávajících se na obloze.
"Miluju tě Akane" Akane se otočila za hlasem Akashi a ucítila, jak se jeho rty jemně přitiskly na ty její.
"Taky tě miluji Sei-chane" usmála se vesele Akane a radostně vracela jeho polibky. V momentě, kdy ohňostroj byl nejjasnější se v pozadí blesklo.
Když se pak dostali oba dolů, Akashi přešel k muži, který to měl na starost. Muž mu pak podal dvě klíčenky na jejichž obrázku byl jejich sladký moment ještě před pár minutami.
"Ty jsi mu zaplatil, aby nás nahoře vyfotil?" zadívala se na něj Akane a pak na klíčenku v její ruce. V pozadí na fotce se blýskala záře ohňostroje.
"Hm? A co když jo?" ušklíbl se Akashi, když si připevnil klíčenku k batohu.
"Ty jsi tak--"
"Bohatý člověk s bohatým způsobem dělání věcí?" zeptal se Akashi se stejným úšklebkem na tváři.
"Chtěla jsem říct romantický, ale tohle je taky pravda" zasmála se Akane a podívala se na Akashiho.
"No,teď jsem bohatý člověk s tou nejlepší holkou, ne?" uchechtl se Akashi, než se pak sklonil k Akane a políbil ji.
"Akane. Budeš mou první a tou poslední holkou" zašeptal Akashi.
"Tak.. ty budeš tedy je můj jeden jediný a nejlepší kluk" odpověděla Akane.
---------------------
2351 slov samotného příběhu
tolik slov mě fakt zabilo... tohle je asi ta nejdelší kapitola ze všech zatím.
moc se omlouvám za to strašné zpoždění, ale nějak jsem se k tomu doteď nemohla dostat. Dneska jsem přišla z brigády kolem 9 večer a neměla jsem ani třetinu tohodle a to mi ještě na chvíli kus toho zmizel, než se wattpad zase vzpamatoval.
no... už je vlastně pondělí zase takže se mějte, já bych měla už radši jít spát. Zítra mě čeká další směna na brigádě plus ráno škola.. no dospím to jindy :D
Dobrou noc <3