"...Je to dnes huh.. " povzdychla jsem si, když mě v Sei-chanovo pokoji převlékali jeho služebnýma. Když už jsem byla oblečená do karmínově červených šatů, udělali mi vlasy a namalovali mě.. Při pohledu do zrcadla jsem nemohla uvěřit, že se dívám opravdu na svůj odraz.
Shun už přijel s autem před dům a když jsem se posadila dovnitř, Sei-chan už tam seděl také. Měl oblek ze tří částí. Šedý kabát, černou košili a červenou kravatu, která se ladila s mými šaty.
"Vypadáš překrásně, Akane" řekl Sei-chan.
"D-děkuji.." Začervenala jsem se a Shun začal projíždět obchodní čtvrtí.
'....Doufám, že to vše nakonec dobře dopadne.. ' Jakoby mi Se-chan četl myšlenky, dal mi jemný polibek na rty.
''Ničeho se neboj... soustřeď se jen na mě... '' Sei-chan řekl a opět se ke mě přiklonil. Jemně mě vzal za bradu a opět přiložil svoje rty na ty mé.
Ze začátku byly jeho rty studené, ale postupně byly čím dál tím teplejší. Společnš jsem si vyměňovali teplo a nepřestávalo nás to bavit.
"Je mi líto, že vás musím přerušovat, ale už jsme tady" zakašlal Shun a já se ihned odsunula leknutím.
"D-děkuji" začervenala jsem se a rychle vyšla z auta ven. Sluha nás odvedl do sálu a pak zmizel. Ze hlavní místnosti stropu visel okouzlující skleněný lustr a jemně se třpytil ve světle. Pak jsem si všimla, jak v pozadí zručně hraje dobře oblečený muž na piáno a zpod jeho prstů vznikala velice příjemná melodie.
Muži i ženy tady chodili v předraženém formálním oblečení se sklenkou drahého vína mezi jejich prsty. Falešné úsměvy byly přilepeny na jejich tvářích, když s partnery procházeli sálem, aby udělali co nejlepší dojem pro největší zisk.
Opatrně a nervózně jsem vešla do hodovní síně. Nebyla jsem vůbec zvyklá chodit mezi tolika vysoko postavenýma lidmi a ještě na místech, jako bylo tohle.
"Nemyslím si, že si na tohle někdy zvyknu.." zamumlala jsem, ale Sei-chan mi podpořivě omotal ruku kolem pasu, což mi alespoň trochu pomohlo zapomenout na vše kolem.
Ihned, jak jsme vešli do místnosti, si lidi mezi sebou začali šuškat. Celá síň teď byla slyšena jemným šepotem okolo nás a já prakticky mohla cítit jejich pohledy na mě.
"Není to Igarashi-san?"
"Přišla jako Akashiho partner?"
Pokoušela jsem se ignorovat hlasy, a tak jsem se začala rozhlížet dál kolem. Uprostřed sálu už tancovalo několik párů a vypadalo to, že si to spolu docela užívali.
"Tudy Akane" zašeptal mi Si-chan a odvedl mě k mému otci.
"Akashi-kun, tenhle bál vypadá jako vaše další velký úspěch. Děkuji ti za pozvánku" usmál se na něj můj táta.
"Nemáte zač" řekl Sei-chan a úsměv oplatil.
"Ah Akane, tebe už jsem taky nějakou chvilku neviděl" otočil se na mě.
"Byla jsem u Sei-chana" řekla jsem s úsměvem.
"Mimochodem, Igarashi-san, chtěl jsem se zeptat, jestli by jste mi dal svolení si vzít vaší dceru za ženu" řekl Sei-chan a můj otec mu věnoval překvapený pohled na nečekanou otázku.
"..S-Sei-chane?" zakoktala jsem.
"...A co tvůj otec?" zeptal se táta.
"Mám v plánu se ho zeptat dnes večer" odpověděl a jejich pohledy se střetly.
"...Je to má jediná dcera. Slíbíš mi, že se o ni dobře postaráš?" zeptal se můj otec a Sei-chan kývl.
"Udělám z ní tu nejšťastnější dívku na zemi" odpověděl a můj otec souhlasně zavřel víčka s pokývnutím.
"Tak vám tedy oběma přeji hodně štěstí" usmál se na nás.
"Moc ti děkuji tati!" poděkovala jsem a dala mu pusu na tvář.
"Cokoliv pro tebe zlatíčko" usmál se na mě. Potom jsme prohodili ještě pár slov, ale následovně jsem odešli, abychom pozdravili další hosty.
"Tak to by byl jeden. Teď už zbývá jen tvůj otec.." připomněla jsem a ihned jsem zase znervózněla. Bude schopný mě přijmout?
"..Jsem velice rád, že máš tak milého otce Akane" řekl Sei-chan s úsměvem na tváři.
"Jo... konečně mám někoho, komu můžu říkat rodina" zamumlala jsem.
"Ale my budeme taky mít naší vlastní rodinu, že?" ušklíbl se na mě Sei-chan.
"...T-to by bylo pěkné.." začervenala jsem se a pak jsem si všimla, jak ke mě někdo natahuje ruku.
"Madam Igarashi, rád vás poznávám" otočila jsem se a všimla si muže s dvěma krásnými ženami po boku.
"Taky vás ráda poznávám.." vzala jsem ho za ruku, ale postarší muž ji pozvedl a políbil ji.
"Jste velice překrásná. Dala by jste mi tu čest a zatancovala by jste si se mnou?" zeptal se. Naštěstí se za mnou vynořil Sei-chan a postrčil mě za sebe.
"Odpusťte mi, ale je tady jako můj partner" usmál se na něj, ale v jeho hlase byl dobře slyšet ten ostrý a chladný tón.
"P-pane Akashi! Moc vám děkuji za pozvánku. Je čest, se zúčastnit.." zakoktal se překvapeně muž.
"Ale můžeš přece tancovat ještě se mnou" řekla svůdně jedna z žen po jeho boku a já kompletně zamrzla před scénou, která se přede mnou odehrávala.
'Wow..' Ta druhá žena ho hlasitě políbila na tvář a zanechala tam dobře viditelný červený flíček. Obě ženy vypadali velmi vášnivě..
"Takováhle asi nikdy nebudeš" zašeptal mi s úšklebkem Sei-chan.
"T-to není pravda!" začervenala jsem se.
"Opravdu?" jeho úšklebek se ještě rozšířil a mě došlo, že si jen ze mě dělá srandu, a to mě ještě víc naštvalo.
"J-já to t-taky d-dokážu!" koktala jsem.
"Tak to ještě uvidíme" ušklíbl se a pak mě najednou vzal za ruku a odtáhl na místo, kde nikdo nebyl.
Trošku jsem vypískla, když si mě rychle přitáhl na svůj klín.
"Takže? Ukaž mi, jak umíš být vášnivá" samolibě se ušklíbl Sei-chan.
"C-Cože?" začervenala jsem se.
"Říkala jsi, že jsi schopná se líbat, jako ty ženy před chvílí. Nebo jsi snad lhala?" zeptal se.
"N-ne!" zařvala jsem. Teď, když jsem to řekla nahlas, tak už to nemůžu vzít zpět. Sebrala jsem všechnu odvahu, kterou jsem měla, a položila jsem ruce na jeho ramena.
"..Z-zavři oči" požádala jsem ho.
"Hmm.." Sei-chan zavřel oči se stále dobře viditelným úšklebkem na tváři.
'Tohle dokážu...jedna..dvě...(a/n Honza jde, nese pytel mouky! Ne? tak ne..)...tři!' Napočítala jsem do tří a pak jsem jemně přitiskla svoje rty na ty jeho.
"Dokázala jsem to!" usmála jsem se vítězně, ale když Sei-chan otevřel oči, sevřel mi ruku, přitáhl mě k sobě a otočil mě tak, abych se teď opírala o opěradlo židle já.
"A teď pořádně" zašeptal Sei-chan a naše rty se znovu spojily. Políbil mě tak sladce, že se i z toho najednou zamotala hlava a nemohla jsem přemýšlet nad ničím jiným.
"Takhle se líbá. Myslel jsem, že už jsem tě to naučil, ne? Jestli si to teda nepamatuješ, tak bychom na tom dneska večer mohli zapracovat.. možná celou noc,ne?" zeptal se a svůdně se na mě usmál.
"A já si říkal, že je tady nějaké horko" rychle jsem otočila hlavu a všimla si, jak za námi stojí Erika s Hirosem.
"A-ah! Není to tak, jak t-to-"
"Už mám důkaz" přerušila Erika a vyfotila nás.
"Eriko! V-Vymaž to!" prosila jsem.
"Posílám ti to, Akashi" zavolala na něj.
"Díky" zasmál se.
"Eriko!" dívala jsem se na ně tam a zpátky a kňourala.
"Jsem rád, že už jste zase spolu?" smál se nám Hirose.
"Dlužím vám poděkování" řekl s úsměvem Sei-chan.
"To je pravda! Taky jsme přemýšleli nad tím, že bychom mohli jít na dvojité rande!" řekl jsem vesele.
"Samozřejmě" kývl na to Sei-chan.
"Počkat! Nejdřív to ale musí všechno Akashi vyřešit se svým otcem!" řekla Erika.
"O to se postarám dneska" kývl opět Sei-chan.
"Po jeho souhlasu.. tak to už budou všechny překážky za vámi, že? Prošli jste si hodně věcmi" povzdychl si Hirose.
"Ale nelituji ničeho, co se za tu celou dobu stalo...protože nakonec.. jsem skončila se Sei-chanem" usmála jsem se.
"Vy dva jste takoví slaďouši... ale my proti vám neprohrajeme, že jo Eriko?" zeptal se irose.
"..b-buď zticha.." začervenala se Erika a pak k ní Hirose natáhl ruku.
"Dáš mi tu čest a zatancuješ si se mnou?" zeptal se.
"...Ano.." usmála se na něj a vzala ho za nabídnutou ruku.
"Chceš si také zatancovat, Akane?" zeptal se Sei-chan a také ke mně natáhl ruku. Na tváři se mi znovu objevil úsměv a nervózně jsem ho vzala za ruku.
Začali jsme tancovat do rytmu hudby, ale já se do toho pořád nemohla dostat. naklonil se ke mně a zašeptal "Uvolni se a nech mě vést"
Sei-chan se pohyboval jako profík, ale já jsem to furt kazila a začínala jsem se cítit opravdu trapně.
"To nemůže myslet vážně"
"Co s ní je? Ona snad nikdy netancovala?
ucítila jsem, jak mi rudne obličej z komentářů okolních lidí.
"..Omlouvám se...jenom tě ztrapňuji" omlouvala jsem se.
"Vypadám na to, že se cítím trapně? Jestli opravdu nechceš, aby jsem se tak cítil, tak se mi podívej do očí" řekl mi Sei-chan a pevně mi sevřel ruku. měl sice chladný tón v hlase, ale když jsem se podívala do jeho hřejivých dvoubarevných očí, ihned jsem se uklidnila.
"Vidíš, jak ti to jde" cítila jsem, jak jsem se začala pohybovat mnohem lépe.
"Vidíš? Chytáš se rychle" usmál se na mě Sei-chan.
"Je to díky skvělému učiteli, který mi s tím včera pomáhal" zasmála jsem se, ale pak byl náš tanec přerušen oznámením.
"Děkuji vám všem, že jste se dnes dostavili. jak už pravděpodobně víte, můj syn bude po mě přebírat naši rodinnou společnost" zjevil se Sei-chanův otec.
"Zůstaň tady" zašeptal mi Sei-chan, když pustil moji ruku a odešel za svým otcem.
'Sei-chane..' v klidu jsem se dívala na místo, kde teď oba dva stáli.
"To bude v pohodě" vyšel zpoza mě Hirose a uklidňoval mě.
"Akashi to říkal přece sám, ne? Tak mu budeme věřit" usmála se na mě Erika a já kývla.
"A teď pár slov od vašeho nového předsedy společnosti a mého syna. Akashi Seijuro" usmál se na něj jeho otec a předl mu mikrofon.
"Takže to je tedy on, jo?"
"Je tak mladý!"
"Slyšel jsem, že ještě pořád chodí do školy"
"...Já, Akashi Seijuro, jsem velice poctěn, že je mi předána tato pozice" začal Sei-chan.
"Budu dělat vše, co bude v mých silách, aby se dobře postaral a rozšířil práci mého otce, takže vás žádám o stálou podporu" poklonil se Sei-chan a všichni začali tleskat.
"Ale.. je tu jedna podmínka. A jestli se ta podmínka nesplní, tak budu nucen odstoupit z této pozice" řekl najednou a všichni se na něj překvapeně podívali beze slov.
"O-odstoupit?!"
---------------
S dnešní kapitolou opět pomohla Anit-kuroko, takže jí opět moc děkuju :)
Doufám že se kapitolka líbila a užívejte prázdnin, dokud je ještě máme!