Omlouvám se za jakékoliv chyby a kdo je uvidí, tak mě prosím upozorněte!(a že jich tam dneska bude..)
taky v půlce textu budou klasické uvozovky a v té druhé uvozovky co píšu já... můj helper to psal totiž asi přes Word :D
------------------------------------------------
,,Dobré ráno," usmála jsem se, když jsem po návštěvě u Sei-chana vstoupila do třídy.
,,Dobré ráno, jak to včera šlo?" zeptala se Erika.
,,...žádný postup..." povzdechla jsem si.
,,Nebuď tak skleslá, ještě pořád máš spoustu času," povzbudil mě Hirose.,,Ale já zkrátka nevím, jak ho přimět, aby si na mě vzpomněl," pravila jsem zamračeně.
,,Hmmm...co si s ním zopakovat věci, které jste spolu zažili?" navrhla Erika.
,,Jo! dobrý nápad! Prostě s ním musíš udělat všechny ty věci znovu! Jsem si jistý, že mu to vrátí některé vzpomínky zpátky," přitakal Hirose.
,,..To by vlastně mohlo fungovat..." přikývla jsem po zvážení Eričina nápadu.
,,Takže začneme tvým prvním setkáním s Akashim. Jak jste se poprvé potkali?" zeptala se Erika.
,,Bylo to před deseti lety...já...spadla na zem..." rozpaky jsem se orosila.
,,Eh! takhle jste se seznámili?" ujišťoval se Hirose.
,,...Jo..." přikývla jsem a snažila se nedat najevo, jak moc trapně se cítím.
,,Okey, takže...co se stalo pak?" vyptávala se Erika.
,,um...Sei-chan mě vzal k němu domů...a nechal mě u něj pracovat jako služka." odpověděla jsem.
,,Co jsi nosila?" zajímal se Hirose.
,,N-no...uniformu...služky..." zrudla jsem. Moje dětství bylo tak trapné.
,,Dobře, s tím se dá něco dělat. Navštívíš Akashiho v nemocnici oblečená jako služka, a až se potkáte, tak spadneš. Pochopilas to?" shrnul to Hirose.(inteligentní vsuvka od jiujicu: Nechci nic říkat, ale takhle blbej nápad bych nedostala ani já, a to jsem chodící továrna na blbý nápady.)
,,T-to ne! to nemůžu udělat!" vyjekla jsem v panice.
,,Akane, ty snad nechceš rychle vrátit Akashimu vzpomínky?" pronesla Erika vítězně. Proti tomu nemůžu protestovat. (Další inteligentní poznámka od jiujicu: měla bys protestovat, protože z tohohle vzejde leda tak soudní příkaz o nepřibližování se.)
,,Já...udělám to..." vzdala jsem se, ale pak jsem si všimla, že oba drží kameru. (k tomu kde jí proboha vzali, se jiujicu raději nebude vyjadřovat.)
,,Nemyslíte si, že si to užíváte nějak moc?" znovu jsem se rozpaky orosila. ,,Já...já si vážně nemyslím, že tohle můžu udělat!" protestoval jsem, zatímco mě Erika s Hirosem táhli k Sei-chanově nemocničnímu pokoji.
Na sobě jsem měla černé nadýchané krátké šaty s krátkými rukávy s bílou zvlněnou a uplou zástěrou ozdobenou dvěma černými mašlemi, kostkovanou mašli a bílé podkolenky. vlastně to oblečení bylo velmi podobné tomu, které jsem na sobě měla před deseti lety.
,,Už jsi došla moc daleko na to, aby ses mohla vrátit." ušklíbla se Erika.
,,A-ale tohle je vážně ponižující," zrudla jsem.
,,Neboj, neboj, vypadáš roztomile, mrkl na mě Hirose.
,,To není ten problém!" zajíkla jsem se.
,,Bože! Přestaň kňučet a jdi!" okřikla mě Erika a kopla mě takovou silou, že jsem vletěla do Sei-chanova pokoje.
,,A-ah!" zakopla jsem, ztratila rovnováhu a můj obličej se důvěrně seznámil s nemocniční podlahou.
,,..." bylo takové ticho, že jsem se rozhodla raději dál umírat studem na podlaze než vstát.
,,No tak Akane! To zvládneš!" podporoval mě šeptem Hirose.
,,Umm...Sei--Akashi-kun...takovýhle oblek...je to v pohodě?" vykoktala jsem stejnou otázku, na kterou jsem se zeptala před deseti lety.
,,....co to má být?" Sei-chan se zamračil a já se rychle zvedla z podlahy a zakryla si rukama obličej. teď bych tak strašně ráda zmizela!
,,Akane, tady se nesmíš vzdát!" sykla Erika.
,,...A-akashi-kun...to protože jsem se rozhodla být ode dneška tvá služka...chtěla bych vědět, co mám dělat, abych pro tebe byla užitečná...m-měla bych začít s r-ranním p-p-p-polibkem?" koktala jsem.
,,Pffffft" zcela zřetelně jsem slyšela, jak se Erika s Hiroseim, kteří se schovávali za dveřmi, smějí. Eriko...Hirose...za tohle zaplatíte!
Na Sei-chanovi byla vidět čirá otrávenost z toho, co jsem udělala. ,,Tohle je nemocnice, tak buď potichu, tvůj hlas mi jde na nervy." řekl Sei-chan nasupeně a rozčileně se na mě podíval. sakra...on je vážně naštvaný...
,,No tak, usměj se trochu Akashi! Copak nevypadá Akane roztomile?" řekl Hirose, který vyšel ze svého úkrytu a vešel do pokoje. Po Sei-chanově tváři sklouzla kapka potu a on si ztrápeně povzdechl.
,,Byl tohle tvůj nápad Ishikawo? Snad si nemyslíš, že by mě tohle mohlo rozveselit."
,,Ne, ne, samozřejmě, že ne!" Hirose se se uculil a já ucítila, jak mi někdo položil na hlavu čelenku.
,,Zkus ho přimět vzpomenout si na kulturní festival," zašeptala erika a já si uvědomila, že mi nasadila kočičí uši. To mě přimělo vzpomenout si, že jsem tehdy byla převlečená za kočičí služku. ...Musím zkusit vše, co můžu...jestli chci, aby si na mě Sei-chan vzpomněl.
,,U-um! Akashi-kun, naše třída bude dělat dům cosplayů, takže jsem se přišla zeptat, jestli bys chtěl být něco speciálního?" zeptala jsem se rychle na první věc, která mě napadla. Aspoň to vysvětlí, proč jsem byla oblečená jako kočičí služka.
,,Dům cosplayů?" zeptal se Sei-chan zamračeně a já přikývla.
,,Mohl by jsi dělat cosplay na Yzaya z Durarara, nebo dokonce Leviho z Útoku titánů! Oba jste malí a máte podobnou osobnost! To bude perfektní!" Nabídla jsem mu to samé jako minule, ale strnula jsem, když jsem viděla Sei-chana se na mně mračit. Sakra, řekla jsem mu že je malý...zase...proč jsem to zase udělala?
,,Vadilo by ti to zopakovat?" zeptal se hrozivě s narůstající temnou aurou okolo něj.
,,N-ne. Moc se o-omlouvám..." řekla jsem.
,,Podívej, nebudu se účastnit školního kulturního festivalu, takže mě můžete vyškrtnout." vydechl frustrovaně Sei-chan. ,, Je tohle tedy všechno? Byl bych rád, kdyby jste odešli."
,,E-em....to.." mačkala jsem lem sukně a snažila se něco vymyslet, abych s ním mohla zůstat o chvíli déle.
,,Ishikawo, je tohle tvoje holka? Mohl by jsi ji vyvést? Už mě bolí hlava" promluvil Sei-chan.
,,Já nejsem Hirose-" nestihla jsem říct, že nejsem jeho, protože mě Erika překřikla.
,,Já jsem Hiroseho holka!" vykřikla a všichni jsme vykulili oči na ni. ,, Přestaň říkat, že Hiroseho holka je Akane, když je Hirose m-" najednou si uvědomila, co dělá a přestala. Její tvář okamžitě získala rudou barvu a překryla si svá ústa rukou.
"E-Eriko.. ty ho--" než jsem stihla doříct svou otázku, Erika vyběhla pryč z pokoje.
"Promiň Akane, ale musím běžet!" omluvil se Hirose a rychle se rozběhl za Erikou.
'Ti dva... měla jsem pocit, že jsou do sebe zamilov-'
"Mohla by jsi také odejít? Necítím se nejlépe, takže bych potřeboval nějaký prostor a klid" Sei-chan přerušil mé myšlenky já se otočila k němu.
"A-ah... jasně... ale před tím než odejdu.. připomíná ti tohle něco?" zeptala jsem se opatrně a natáhla jsem k němu ruku. Na mém prstu byl navléknut ten prsten, který mi dal Sei-chan před deseti lety. Sei-chanovi se rozšířily oči, když se na prsten podíval.
"...Náš důkaz lásky" zašeptala jsem, ale pak se najednou Sei-chan chytil za hlavu v bolestech.
"Tohle je důkaz mojí a tvé lásky, Sei-chane! Ale také důkaz toho, jak jsem ti vděčná!"
"...Č-čí je to hlas..?" zeptal se a já k němu rychle přiběhla.
"J-Jsi v pořádku? Mám zavolat sestřičku?" zeptala jsem se a začala jsem panikařit, při pohledu na jeho bolestný výraz.
"..C-Co... co jsem to zapomněl...?" řekl a pevně mě chytil za ramena, při čemž se velmi třásl.
"..A-Akashi-kune.." řekla jsem s ustaraným hlasem a naše pohledy se setkaly. Na moment jsem se cítila,jako by se zastavil čas a Sei-chan se mi díval do očí, jako by v nich něco usilovně hledal.
"Seijuro!" najednou jsem ucítila, jak jsem byla strhnutá z židle a spadla jsem na zem.
"Jsi v pořádku?! Kde tě to bolí?" podívala jsem se před sebe a uviděla Ayase.
"To je v pořádku... jenom mě trochu rozbolela hlava.." uklidňoval jí Sei-chan.
"I tak! Neměla by jsem ti přinést vodu?" zeptala se Ayase, ale Sei-chan jen zatřásl hlavou.
"...Provedla ti něco Akane?" zeptala se Ayase a já se na ni po jejímu obvinění zamračila.
"Nic jsem neprovedla!" zařvala jsem.
"Lhářko! Proč by ho jen tak rozbolela najednou hlava, když byl před pár minutami naprosto v pořádku?!" zařvala na mě zpátky Ayase a na Sei-chanově čele začaly vystupovat žíly z toho, jak se usilovně snažil udržovat klid, ale to, jak jsme tu na sebe pořvávaly, mu jenom zhoršovalo bolest hlavy.
Sei-chan čekal dobré 3 minuty, než už dál nemohl vystát naše pořvávání o tom, kdo měl pravdu ,a najednou se zvedl. "Jdu se projít" řekl téměř se zasyčením.
"Ah! Půjdu s tebou!" Ayase se taky zvedla, ale Sei-chan ji zastavil.
"Ne. Chci jít sám. A taky doufám, že až se vrátím, tak tu nebudeš Igarashi-san" povzdychl si a zavřel za sebou dveře. Najednou mi hlavou projela myšlenka( a/n ne projel jí tam vlak...kdo zná písičku I like trains? xDD) o tom, jak jí předtím říkal. ' Co když už mi neřekne jménem, ale vždy příjmením?'
"...Už by jsi sem neměla chodit. Seijuro se jen vždycky naštve, jen co přijdeš. A to není dobré pro jeho zdraví" řekla Ayase a podívala se na mě se zlostným pohledem.
"Nepřestanu a ty mě k tomu nikdy nepřinutíš!" zařvala jsem a pohled jí oplatila.
"....Ty.. tak už s tím přestaň! Krom Seijura... je tam venku tolik dalších kluků!Proč to musí být zrovna on?!" řvala
"Copak nemáš žádnou čest? Proč toho trpíš tolik jen proto, aby jsi s ním byla, když je tolik dalších schopných kluků?! Vzdej to! Jestli si nemůžeš najít nikoho jiného, tak ti někoho najdu. Někoho mnohem bohatšího než Seijura, někoho, kdo se ti bude líbit, tak toho hned nech" nařídila mi.
"...Život..život je pro tebe hodně jednoduchý, viď?" zasmála jsem se
"Když tě něco drobného začne štvát, tak toho okamžitě necháš. Když je tvá hrdost jen trošku pošpiněna, uděláš scénu a je konec. nezáleže na tom, co uděláš, máš za zády rodinu, která za tebe všechno vyžehlí. Hlavně svého otce, který se o to vždycky postará. Nemáš se v životě čeho bát. Je to pravda?"zeptala jsem se.
"Ale v tom je mezi námi ten rozdíl! Vždy, kudy jsem prošla,bylo na moji čest šlapáno. Pro cokoliv, co jsem chtěla udělat, musela jsem začít od tvrdého dna! nezáleže na tom, jak ponižující to bylo, neměla jsem jinou možnost, než se zvednout a poprat se s tím! takže nechci poslouchat řeči o pošpinění mojí cti od někoho, jako jsi ty! Ty ani nemáš ponětí, jak vtipně to zní to od tebe poslouchat!" řvala jsem.
"...Takže tím chceš říct, že stále půjdeš proti mně?" zamračila se na mě Ayase.
"Dostala jsem se tam kde jsem teď svou vlastní silou. Nemůže své schopnosti a úsilí nechat jen tak vyhodit z okna, jen kvůli někomu jako jsi ty. Nebo vlastně kvůli čemukoliv jinému! Vzdát se je slovo, které já ve svém slovníku nemám. A Proto se taky nikdy nehodlám vzdát" prohlásila jsem. 'Začala jsem od dna a vyškrábala jsem se sem. Zesílila jsem... o tak velké množství, než to co jsem bývala..takže už se nebojím..Někdo jako ty, už pro mě není hrozbou'
Z pohledu nějákého někoho
'Co jsem to právě řekla?! Co jsem to právě řekl?! To jsem kompletně zešílela?! moje rty se najednou pohnuly sami od sebe! Už nejsem schopná se podívat Hirosemu do očí! Co jen budu dělat?!' řvala na sebe sama v duchu Erika.
"H-Hej! Eriko čekej!" Erika se překvapeně podívala přes rameno, kde za sebou viděla běžet Hiroseho.
"A-Ah! Nechoď sem! Otoč se! Nechci tě teď vidět!" zařvala Erika a zrychlila.
"Ale já s tebou potřebuji mluvit" zařval na ní zpátky.
"To můžeš udělat i později! prostě zapoměň na to, co jsem před chvilí řek--" Hirose rychle Eriku zastavil chytnutí ruky a přitáhl ji k sobě do obětí.
"Ah..konečně tě mám.. jsi hodně rychlá, víš to?" vzdychl Hirose a sevřel své ruce kolem Eriky pevněji, aby mu neutekla.
"N-Nech mě jít!" řvala a s červenými tvářemi se pokoušela dostat z jeho pevného sevření.
"Eriko, to co jsi před chvíli řekla, co jsi tím myslela?" zeptal se Hirose a zdvihl její tvář, aby se jejich pohledy mohly setkat.
"T-To... že..j-já..." koktala Erika. Bála se mu říct pravdu. 'Věděla jsem to celou dobu. Už od toho dne, kdy mě Akashi odmítl.. tvá laskavost se mě dotkla.(a/n dotkla se mé černé duše!...ne dělám si srandu Erika je v poho xDDD ). Aniž by jsem to zjistila, bylo pro tebe normální, že jsi stál po mém boku. Kdykoliv jsi zmínil Akanino jméno, začala jsem žárlit. Už od začátku jsem věděla, že jsem se do tebe zamilovala..ale... ale..'
"...Nic o tobě nevím.." rozbrečela se. 'Bojím se, že náš vztah ukončím pouhými třemi slovy'
"...Jmenuji se Ishikawa Hirose. Je mi 16 let. Narodil jsem se 17. září. Jsem vysoký 176cm a vážím 66 kilo. Mám rád hamburgry a steaky a nemám rád cokoliv sladkého" vysvětlil Hirose.
"P-Počkej, proč mi to řík-"
"A dívka do které jsem zamilovaný, se jmenuje Kisaragi Erika" přiznal Hirose a Erika se na něj překvapen podívala.
"..Byl jsem fakt překvapený z toho, co jsi řekla, a tak jsem nevěděl co jsem ti na to v ten moment měl říct, ale popravdě jsem byl hodně šťastný, když jsem to slyšel" zamumlal Hirose.
"P-Počkej...to nedává smysl..ty-ty mě miluješ?" zalapala po dechu Erika.
"..P-Přesně tak.. možná proto, že jsem byl tak soustředěný na Akashiho a Akane, jsem si nevšiml tvé krásy... Tvá tsundere stránka je opravdu roztomilá a taky jsem hrozně šťastný z toho, jak se staráš o Akane. jsi milá, chytrá a velmi krásná a zamiloval jsem se do celého tvého já" usmál se na ni Hirose.
"..Já.. sním?" podívala se na něj nevěřícně Erika, na což se Hirose lehce zasmál a jemně jí políbil na rty.
"Není to sen" zašeptal jí Hirose a Erika ucítila na tvářích slzy štěstí. (a/n víte, kdy se pozná, že už jste fakt unavení? Když místo Hirose napíšete Horse(kůň))
"Miluju tě... idiote" řekla konečně Erika.
"Klidně jsi toho idiota mohla vynechat" zasmál se Hirose a setřel jí ze tváří slzy. Pak se přiklonil pro další polibek. '..Cítím se, jako bych tu dívku... kterou jsem tak dlouho hledal.. měl teď přímo před sebou..'
------
"A-Ah Seiujuro, už jsi zpátky?" usmála se Ayase na Akashi, když se vrátil zpět.
"..Udělej to znova" promluvil.
"Cože?" zeptala se Ayase a nechápavě naklonila hlavu na stranu.
"To kafe, které jsi posledně udělala, bylo opravdu dobré" odpověděl jí Akashi.
"Jo to. Dobře.Ale jsou tady mnohem lepší kávy, tak proč si nedáš nějakou z nich?" zeptala se Ayase.
"...Sám nevím.. ale když jsem se té kávy předtím napil, dostal jsem takový nostalgický pocit.." usmál se Akashi. 'Cítil jsem v sobě příjemné teplo..' (a/n možná protože káva je teplá? xDD #jakkazithezkymoment)
------------------------------------------------------------------------
2259
Dááámy a možná i pánové!
Tohle je ta nejdelší kapitola co jsem zatím psala a stihla jsem přeložit kolem 1200 slov kolem jedné hodiny a to je můj osobní rekord!
Jinak s dnešním překladem mi opět pomohla jiujicu a můj klon. Vrátila jsem se z práce po půl 9 a až pak jsem se mohla vrhnout na tohle, tak mi prosím odpusťte to ohromné zdržení
tenhle týden byl pro mě opravdu náročný a stejně to tak vidím i na ten nacházející, ale i tak slibuju, že do toho dám všechno a zkusím vydat kapitolu další pondělí!
(slov bylo krásných 2259 čistého textu bez těchto poznámek dole)