"...Hirose..mohli by jsme spolu chodit?"zeptala jsem se ho a a on se na mě po mé otázce překvapeně podíval
"Cože?" zeptal se
"..Už nechci být zraněná..mohl by jsi mi prosím pomoct zapomenout na Sei-chana?"peosila jsem ho a on si mě přitáhl k sobě
"..vím, že nejsem schopný se s ním srovnávat, ale... chci aby jsi věděla, že by jsi se se mnou takhle nikdy necítila..budeš šťastná..slibuju" zašeptal a pohladil mě po hlavě, na což jsem mu kývla a zavřela jsem oči 'Uniknu tomu..přestanu Sei-chana milovat'
--------------
"C-Cože?! Řekla jsem ti, aby jsi to s Akashim vyřešila, ne aby jsi začala chodit s Hirosem!" zařvala Erika
"..P-Promiň.. už jsem to nezvládala..Sei-chan už s námi nebude, tak na něj musíme zapomenout" řekla jsem a sklonila hlavu s těžkým pocitem na hrudi
"..Takže to opravdu vzdáváš? To jsi schopná nechat ty pocity jen tak jít?" zeptala se
"Jasně že to nepůjde jen tak. Ale musím.. ne že bych měla nějakou jinou možnost" odpověděla jsem
"Jestli je tohle tvoje rozhodnutí, tak ho budu respektovat řekla Erika, ale stále se mračila
"Nedívej se na mě takhle, Hirose je hodný.. když mi řekl, jak se cítí, měl v očích upřímný výraz tak moc, že jsem jsem se nemohla podívat pryč. To že se o mě bude starat je jako sen... celou dobu jsem říkala věcí, které ho ranily, ale po tom všem mě stále miloval. Dokonce si myslím, že je na mě až moc dobrý a že nikdy nenajdu někoho lepšího, než je on" usmála jsem se, když jsem najednou ucítila něčí ruku na mém rameni
"Lichotíš mi až moc" ozval se červenající Hirose za ní
"J-jé Hirose.."zakoktala jsem překvapeně, kvůli tomu jak ji slyšel, když mi zamával obálkou před obličejem
"Dostal jsem pozvánku na Akashiho párty. Bude oznamovat, že je zasnoubený" řekl
"Z-Zasnoubený?" řekla jsem a vytáhla pozvánku z obálky
"Co budeme dělat? Je to už dneska... chceš tam jít, nebo se na to vykašlem?" zeptal se
"..Byli jsme pozvaní, tak by jsme jim měli alespoň pogratulovat" usmála jsem se
"Budeš v pořádku?" zeptala se starostlivě Erika
"Jasně" řekla jsem a usmála se i na ní
"No, tak to by jsme ti měli sehnat šaty" ušklíbl se Hirose
"C-co? N-ne to je dob---počkej!" chtěla jsem protestovat, ale to už mě tahal Hiorose ze třídy
--------
"..A co tyhle?" zeptala jsem se a ukázala modré šaty s rolákem a dlouhými rukávy. Hirose mě zatáhl do velkého nákupního centra se spousty šaty a řekl mi, ať si nějaké vyberu, ale nebylo to tak snadné, protože jsem nebyla vůbec zvyklá chodit na taková místa, kam budeme směřovat dneska
Hirose protočil oči v sloup, vytrhl mi šaty z rukou a odešel
"Znamená to ne?" zavolala jsem za ním. Mrzutě jsem se rozešla k dalším šatům, dokud jsem neuslyšela jak se vrací zpět. Když jsem se otočila, měl v ruce spoustu šatů
"T-To si na sebe nemůžu vzít!" řekla jsem, když jsem se podívala na hromadu sexy šatů, ale Hirose mi je všechny narval do náruče
"Věř mi" ušklíbl se a popostrčil mě k šatně
Začala jsem zkoušet jedny šaty po druhých a ukazovala se Hirosemu čekající na jeho souhlas. Odmítl velkou většinu šatů, dokud jsem si na sebe nevzala tmavě modré šaty s jemnými třpytkami, dlouhými rukávy a úplně holými zády. Když jsem vylezla ven z šatny, Hirose neměl slov
"Takže? Co na ně říkáš?" zeptala jsem se
Hirose se zvedl a pomalu mě obešel."Perfektní" řekl uchváceně. Když už jsem si myslela, že je konec, Hirose mě zatáhl do nějakého salonu
"Prosím udělejte jí něco vlasy a namalujte ji!"požádal je
"H-Hirose! Ty šaty bohatě stačí!" pokoušela jsem se ho zastavit, ale nakonec jsem seděla před velkým zrcadlem. Pak mi dali rtěnku, namalovaly řasy, daly vlasy do vysokého drdolu.. nebyl toho konec
"Hirose... prosím řekni mi, že už je to konec" zeptala jsem se už unavená. To žili bohatí takhle furt?
"Neboj, neboj už jsme hotoví. Už by jsme měli vyjít" zasmál se Hirose a podal mi ruku, abych nastoupila do auta. Všimla jsem si, že sám už je převlečený. Asi to stihl když mě malovali a upravovali vlasy
------------------------------
Překrásný lustr visel ze stropu a místností se ozývaly veselé hlasy lidí a cinkání skleniček. Obdivovala jsem okolí, když se najednou proti mě rozběhlo spoustu holek a narazilo do mě. Než jsem ale stihla spadnout na zem, někdo mě chytil
"O-Omlouvám se!" řekla jsem rychle, když jsem se v tom dívala do očí Sei-chana
"Hej, co si myslíš že děláš?!"
"Jak se opovažuješ se ho dotýkat?!" zařvaly za mnou ty samé dívky
"Seijuro" otočila jsem se za hlasem a uviděla Ayase s vážným výrazem
"Slez ze mě" řekl najednou a než jsem stihla zareagovat, tak mě od sebe odstrčil. Oprášil si svůj oblek a vrátil se pak zpět k Ayase. Ayase se na mě na chvíli podívala a ovinula svou ruku kolem jeho pasu.Pak se jen zasmála a vrátila se s ním zpět mezi dav lidí
Ve společenském obleku si v klidu povídal s ostatními lidmi jeho majetkové vrstvy...opravdu zapadal do světa tak rozdílného mému. Necítila jsem se příjemně v jejich blízkosti, tak jsem radši vyšla ven na čerstvý vzduch. Najednou se přede mě postavil podsaditý muž. Usmál se a vzal mě za ruku
"Hmmm, jsi tu sama? Mám rád děvčata jako jsi ty. Nechceš mi dneska dělat společnost?" zeptal se mě. Jeho mastný obličej byl červený, když jsi mě prohlížel od pat až k hlavě
"Omlouvám se, ale už tu s někým jsem" řekla jsem se snahou ho slušně odmítnout
"Ale máš docela štěstí, že jsi potkala mě. Moje síť je za cenu 500 milionů a co tvůj partner? Je bohatší než já?" zeptal se mě a omotal svou ruku kolem mého pasu. Pokusila jsem se ho odstrčit, ale Hirose to udělal za mě a přitiskl mě ke svojí hrudi
"Je tady se mnou" usmál se na něj, ale jeho tón byl drsný. Muž se na něj překvapeně podíval a okamžitě začal odstupovat.
"M-moc se omlouvám, pane Ishikawo! O-Odpusťte mi!" začal si stírat pot z čela a rozběhl se pryč
"Díky.." poděkovala jsem mu. Hirose mi dal jeden z nejkrásnějších úsměvů a podal mi ruku
"Není za co. Jo a našel jsem nějaké jídlo, co by ti mohlo chutnat!" zasmál se a přivedl mě k blízkému stolu
"Wow! Tohle všechno můžu sníst?!" zeptala jsem se, když jsem nemohla spustit z očí tak valký výběr všemožných dezertů
"Haha, jasně že můžeš" smál se dál
"Bože, tohle je tak dobrý!" řekla jsem po kousnutí do jednoho z dortů, pokrytého květinami z cukrové polevy.
"Konečně jsi se usmála" řekl a já se mu podívala do očí
"Vypadáš nejlíp, když se směje--" zasmál se, ale pak..
"Někteří z vás to už pravděpodobně vědí, ale jsem šťastný, že vám můžu oznámit zasnoubení Ayase Sasaki a mého syna, Seijura Akashi" oznámil Akashiho otec
"Gratulujeme vám oběma!"
"Když si Akashi vezme Ayase, takse jejich společnosti spojí! Je jasný, že se stanou nejmocnějšími v Japonsku!"
"Znamená to, že to upevní jeho pozici jako další boss?"
"Jo! V podstatě teď to má úplně jisté! Zasnoubit se s Ayase Sasaki nezní jako špatný nápad, když z toho bude mít tohle!" slyšela jsem jak jim všichni gratulovali a najednou jsem nevědomky začala vyhledávat Sei-chana. A byl tu, hned poblíž nás s jeho snoubenkou. Měl na tváři takový něžný úsměv.. skoro nikdy se takhle nesmál...
"..Aha.. takhle to je. Jsem ráda, že mě odmítl" donutila jsem se k úsměvu
"..Co tím myslíš?" zeptal se mě Hirose
"Sei-chan a Ayase jsou ze stejné společenské vrstvy, takže ona mu porozumí ohledně hodně věcí víc než já. Je pro ně oba dobré, když se vezmou, upevnění jejich společností. Nebyla tu jediná věc, která by je zastavovala, kromě mého sobeckého myšlení" odpověděla jsem. Nechtěla jsem se dívat, jak se na sebe usmívají... ale nemohla jsem odtrhnout oči
"...Měl jsem před rokem holku, kterou jsem fakt miloval..myslel jsem, že ona mě taky, ale pak jsem zjistil že to tak nebylo.. sblížila se se mnou jen kvůli tomu, aby se sblížila se Akashim. Bylo to vždycky Akashi tohle Akashi támhle to. Byl vždycky první.. to byl ten moment, kdy jsem ho začal nenávidět" řekl
"Nepamatuju si kdy se přesně stalo to, že jsem se přestal strat o city ostatních a začal flirtovat se všema holkama kolem... ale když jsem zahlédl tebe, byla jsi jiná. Pokoušel jsem se s tebou sblížit, ale narozdíl od ostatních jsi se o mě nezajímala. Ale hned jsem poznal, že tvoje srdce patřilo Akashimu.. Byl jsem tak naštvaný, když jsem zjistil, že to byl zase jen on..Chtěl jsem se mu pomstít, chtěl jsem mu tě ukrást.. tahle myšlenka zaslepila všechny ty ostatní" vysvětloval
"Hiros--"
"Ale teď je to jiné! Už to není o Akashim.. nezáleží mi na té pomstě.. ale na tobě. Miluju tě celým svým srdcem a nechci tě ztratit... ale nenaznačuješ, že bych tě nějak zajímal a ty furt běháš za stejným klukem, který tvoje city neopětuje a jenom jsi kvůli němu nešťastná...ale nejvíc mě štve to, že nejsem schopný s tím něco udělat, i přesto že tě to tak hrozně bolí! Měla by jsi se prostě zamilovat do mě, Akane" řekla nahlas a já začala slyšet náhlý šepot lidí kolem nás
"J-Jsi si jistý že mě chceš? Je určitě spousta jiných, které by byly lepší než já" zeptala jsem se
"Ale jsi to ty, do koho jsem se zamiloval" odpověděl mi a usmál se ' Musím city k Sei-chanovi nechat jít..'
"..Jo.. také by jsem se do tebe chtěla zamilovat Hirose" taky jsem se na něj usmála, ale pak jsem uviděla, jak se dívá na něco za mnou s očima dokořán. Podívala jsem se, kam koukal a uviděla Sei-chana s Ayase hned za námi
"Ale ale! Vy dva jste spolu? Z toho mám velkou radost!" usmála se na nás Ayase a propletla své prsty se Sei-chanovo
"Mohli bychom jít na dvojité rande, viď Sejuro?"řekla
"J-já... se omlouvám, ale musím někam zajít" vím, že bych se měla usmát, ale nedokázala jsem se k tomu přimět. Pospíšila jsem si k východu, rychle vyšla ven a rozeběhla se kam to šlo, když jsem najednou ucítila jak mě někdo chytil za ruku
"..Opravdu.. ho miluješ?" otočila jsem se a uviděla Sei-chana. Z pohledu na jeho tvář jsem ucítila, jak se mi hrnou zase slzy do očí
"A-ano! Takže už se se mnou nebav prosím!" prosila jsem 'Nechci už znova se svými pocity váhat'
"...Ale.. vždycky jsem doufala, že se budeš dívat na mě... protože jsem tě vždycky milovala" říkala jsem s roztřeseným hlasem
"Ale to se teď změnilo..protože teď..je pro mě nejdůležitější osobou Hirose.. víc než kdokoliv jiný..."dořekla a podívala se mu sebejistě do očí... ale jeho tvář zesmutněla. Ten výraz v jeho obličeji.. vypadal že zadržoval slzy.
"Já jsem.. já vždycky.." zamračil se, nejistý svými vlastními slovy
"Nepřinesla jsem ti nic než jen potíže... přespávám u Hiroseho, takže se o mě nemusíš bát... děkuji ti za všechno až do dneška.. a omlouvám se za vše, čím jsem tě obtěžovala...ale.. čas strávený s tebou mi dal drahocenné vzpomínky. Gratuluji ti k tvému zasnoubení Sei-chane" dokončila jsem a uklonila se. 'Už s tím nemůžu nic udělat.. ode dneška se soustředím na to, abych oplatila Hirosemu jeho city'
"Sbohem" rozloučila jsem se a chystala k odchodu, ale chytl mě za ruku
"Proč mě zastavuješ?!" zařval jsem'Prosím..přestaň'
"Nehoň se za mnou! Nezastavuj mě!Vrať se k Ayase! Jestli ke mně nic necítíš.. tak mě nech osamotě... nechci tvojí lítost" brečela jsem a Sei-chan pomalu upustil mojí ruku' Neraň mě ještě víc, než předtím'
"Tohle je moment, kde to pro nás oba dva končí, dobře?" zeptala jsem se prosebně
"..Rozumím.." vypadal, jako by něco chtěl říct, ale pak se otočil a rozešel se pryč...ale.. už jsem to nechtěla slyšet
---------------------
Omlouvám se za zpoždění..? T_T