1136 slov :)
Vlasy, které jsem neměla pevně stažené v culíku mi padaly do obličeji. Snažila jsem se je odfouknout někam na stranu, abych viděla Nat přímo do obličeje. Myslím že jí to trochu znervózňovalo. Když se mi konečně povedlo ty přiblblé vlasy posunout na své místo, usmála jsem se.
„Proč se směješ?" zeptala se mě hnusně. Takhle naštvanou jsem ji ještě nikdy neviděla. A doufám že už nikdy neuvidím.
„Mám své důvody" ušklíbla jsem se na ní.
„Jseš skoro mrtvá a směješ se?" odfrkla si znechuceně.
„Skoro mrtvá?" protočila jsem očima. „Jak skoro mrtvá?" skousla jsem si ret.
„Klidně bych tě mohla udusit" zle se usmála a pevněji zarazila loket k mému krku. Jelikož mi nedržela ruce, nenápadně jsem jí je zvedla k hlavě. Neříkám že si toho nevšimla.
„A já tě můžu klidně upálit zaživa" řekla jsem mile a doufala že si ten nápad o tom jak mě bude dusit ještě třeba rozmyslí.
„Zkus to" sykla a rukou už mi krk přímo drtila. Pokud hned nepřestane, asi mě opravdu udusí. Abych ji aspoň trochu zastrašila, luskla jsem prsty a moje dlaně vzplály. Ohnivými dlaněmi jsem se pomalu přibližovala k její hlavě. Nehodlám jí ublížit, ani náhodou. V tom se spustil alarm a všechna světla na chodbě začaly blikat červenou barvou. Nat sebou cukla a tím trochu povolila svojí ruku, kerá mě škrtila krk.
„Měly by jsme se jít podívat co se stalo Nat!" řekla jsem jí obvyklým tónem.
„Pořád musíš být tak vzorná co!?" křikla na mě. Pár pramenů vlasů ji při tom spadlo do obličeje. Kroutila hlavou aby se ji z obličeje dostaly. Místo toho ji spadly brýle a já se podívala do jejích ultra divných modrých očí, které byly velmi podobné těm co měl Pietro.
„Do hajzlu!" zanadávala a rychle se pro brýle natáhla. Chtěla jsem se jí nějak vysmeknout, ale to ona už byla zpátky při vědomí a chytla mě zase pod krkem.
„Chtěla bys utéct co?" zasmála se hnusně. Přitlačovala svou ruku a já začala pomalu ztrácet dech.
„Já nikdy neuteču" do očí se mi nahnaly slzy. Přestala jsem dýchat a pomalu se mi zavíraly oči. Za chvíli uvidím svou mrtvou matku.
„Hej co to děláte?!" ozval se někdo a Nat mě pustila. Padala jsem k zemi, ale naštěstí mě zachytily něčí ruce. Rozkašlala jsem a snažila popadnout dech.
„Tys tu chyběl!" křikla Nat. Rychle odemkla dveře od svého pokoje, dostala se dovnitř a se silným bouchnutím je zavřela.
„Není ti nic?" promluvil na mě Bucky.
„Děkuju" odpověděla jsem mu sice né na jeho otázku ale co.
„Kam máš namířeno?" zeptala jsem se ho s neutrálním výrazem.
„Do řídící místnosti" odpověděl znuděně.
„Tak to půjdu s tebou" lehce jsem se usmála. Po kolikáté už tam vlastně dnes jdu? Po třetí? Nebo po čtvrté? Ani nevím.
Celou cestu jsme šli mlčky. Nikdo nic neřekl. Nevadilo mi to, protože pokud by jsme začali konverzaci, došli bychom k tématu NATÁLIE, a k tomu co se mezi námi stalo. V řídící místnosti už bylo nashromážděno pár Avengerů a několik nedůležitých agentů. Posadila jsem se na své obvyklé místo a čekala než dorazí zbytek lidí.
Když už konečně všichni zasedli, otevřely se hlavní dveře a z nich vyšel Fury, se svým obvyklým výrazem, za ním Hillová a Coulson.
„Někdo ukradl projekt AS17" řekl bez jakéhokoliv přivítání. Pár lidí, včetně mě, vůbec nevědělo o čem to Fury mluví. Nechtěla jsem se ptát, kdo nebo co projekt AS17 je Jednoduše jsem na sebe nechtěla upozorňovat.
„Co je to za projekt?" ozval se někdo. Otočila jsem se a zjistila že do místnosti právě přišel Thor.
„Je to neobyčejná zbraň, kterou potřebujeme na obranu proti Lokimu" odvětil Fury jednoduše. „Jedná se o malou krabičku, která by dokázala zničit všechny Chitaury v okolí dvaceti metrů. Byl to zatím jenom výzkum, ale už jsme byli u konce. Všechno fungovalo, stačilo jen začít vynalézat další a další takovéhle zbraně"
„Proč se nepodíváte na kamery?" napadlo Clinta, který seděl přímo naproti mně.
„Agente Bartone, kdyby bylo vše takhle lehké, nepovolal bych vás sem" zadíval se na něj přísně Fury. Clinta to ale rozhodně nevyvedlo z míry. „Někomu se podařilo na pár minut vypojit všechny kamery v budově. Neexistují žádné záznamy"
„Nabourat se do sítě Shieldu není vůbec těžké. Nedivil se, kdyby tím zlodějem bylo nějaké malé děcko" odfrkl si Tony.
„A to tu zbraň nikdo nehlídal?" přerušila Tonyho Natasha.
„Hlídka si prý ničeho, ani nikoho nápadného nevšimla" založil si Fury ruce na prsou.
„K čemu by tu zbraň někdo potřeboval?" ozvala se Wanda. „Dokáže zničit Chitaury, proč by ji potom někdo kradl, na zemi ji nevyužije" nechápavě kroutila hlavou.
„Vypadá to že tu někdo pracuje pro Lokiho" vysvětlila ji Natasha.
„Proč by pro něj někdo dobrovolně pracoval?" řekl znechuceně Tony. Asi ho opravdu štvalo, že na téhle schůzi musí ztrácet čas.
„Nemusí to být dobrovolně Tony!" protočila očima Natasha. „Pietra taky Loki ovládl" ajaj. Doufám že se o tom teď nebudou bavit.
„Hmm, když nás tedy Loki může takhle jednoduše ovládat, jak poznáš že zrovna nejsme pod jeho kontrolou. Co když třeba ovládá zrovna tebe?" hádal se Tony. On prostě musí mít vždy poslední slovo.
„Mám snad modré oči?!" zvýšila hlas Natasha.
„A to nám chcete říct, že když někdo AS17 ukradl, že ho nikdo neviděl jít s tím přístrojem po základně?" protočila jsem oči, protože mi celá tahle situace přišla poněkud absurdní.
„Slečno Rogerová, AS17 je malá krabička, mohla byste ji schovat i do obyčejné nakupní tašky, nebo menšího baťohu!" odpověděl mi rázně Fury. Chápavě jsem přikývla, ale uvnitř sebe jsem šílela a nadávala jak je dnešek strašnej den. Pak ve mně ale něco hrklo.
„Nabourat se do systémů Shieldu by zvládlo každé malé dítě" „Mám snad modré oči?" „AS17 je malá krabička, mohla byste ji schovat i do menšího baťohu"
„Kdy byla přesně ta AS17 ukradena?" zeptala jsem se nervózně a doufala jsem, že jsem jen paranoidní.
„Asi pět minut před tím co jsem vás sem zavolal, slečno"
„Panebože" vydechla jsem a okamžitě se rozběhla k Nat do pokoje. Běžela jsem dlouhou chodbou. Slyšela jsem jak mě ostatní následují. Bucky se Stevnem a Natashou mě dohnali. Steve rozkopl dveře od Nataliina pokoje.
Když jsem ji viděla málem jsem dostala infarkt. Stála přímo před portálem, ze kterého vyčuhovala ruka. Nat se k ní pomalinku natáhla. Na nic jsem nečekala a skočila jsem po ní. Natálie se ale bránila. Chytila jsem ji za vak, co měla na zádech a táhla jí směrem pryč. Ostatní byli v takovém šoku, že jen stáli ve dveřích a mlčky nás pozorovali.
„Nat nedělej to" prosila jsem plačtivě.
„Nech mě jít" křikla a jedním pohybem si sundala vak a skočila do portálu.
„Ne" zařvala jsem hlasitě a rozeběhla se stejným směrem. Ve vteřině mě chytily něčí silné paže. Když portál zmizel, ten někdo mě pustil a já se s pláčem svezla k zemi. Slzy mi tekly proudem. Ucítila jsem jak mě někdo zvedl a nesl někam pryč. Nechtěla jsem otevřít oči, protože jsem se bála, že když je otevřu, Nat tu opravdu nebude a já zjistím že všechno to byla skutečnost a né jenom obyčejná noční můra.
Další kapitola?? Anoo! :D Možná už si někdo z vás všiml že jsem změnila cover. Ehm, no. Je to vlastní výroba takže tu určitě dlouho nebude. Příahám že vypadal líp, ale WattPad ho jaksi bez mého dovoléní úplně zmenšil.
Jinak jsem znovu rozmýšlela kolik kapitol vlastně napíšu. A je to tady, moje definitivní rozhodnutí je,že Bella bude mít (doufám) 45 kapitol :D Sama jsem na to zvědavá no :D Napište mi co si o tom myslíte.. :D
A nakonec........... 3K přečtení?!OMG to je moc. Ani nevíte jak jsem šťastná. Taky přes 250 votes??! <3 Moc vám děkuju :))
Tak zase příště u další kapitoli !!