Z pohledu Akane
Dneska byl ten dlouho očekávaný tréninkový tábor. Budeme tu 4 dny a 3 noci. Dívala jsem se na Kotara, jak běží s míčem ke koši. Hodil ho na koš, ale míč se odrazil a chytil ho Sei-chan, který hrál proti nim, a hodil ho zpět do koše.
„Kotaro, nechvátej, když házíš míč a vždy mysli na to kde jsou ostatní" poučoval ho Sei-chan
"Aaaaanoooo..." odpověděl mu Kotaro a už vypadal dost unaveně. Hráli už několik hodin bez přestávky, tak není divu, že jsou všichni tak unavení
" Wow.. Sei-chan je opravdu úžasný. Kolik bodů to už je?" podívala jsem se na skore a nemohla jsem si pomoct, ale dívat se na to s otevřenou pusou 117 x 83
"No tak je přece kapitán" řekla a Erika a pyšně si zkřížila ruce na prsou
"Ah, počkat" řekla jsem a zvedla se. Zapískala jsem a přinutila tím všechny, aby se podívaly na mě
"Omlouvám se, že přerušuju, ale střední obrana by si vždy měla dávat pozor, kde je míč a protivníci. Představujte si situaci, kdy se míč dá vzít.... je to něco, co jsem četla z jedné knížky..." řekla jsem a postupně ztišovala, protože jsem si nebyla jistá, jestli to za to stojí je zastavovat
"Akane má pravdu, myslete na to a hned jak to půjde, pokuste se sebrat míč" Sei-chan se na mě podíval a kývl na souhlas. Úlevně jsem si oddechla a oni se vrátili zpět k tréninku
"Sama jsi dost úžasná, pamatovat si věty, které jsi četla jen jednou" řekla Erika
"Není to nic proti tomu co dokáže Sei-chan... jinak díky že jsi přišla, je fajn tu mít někoho, kdo mi pomůže" usmála jsem se
"Přišla jsem kvůli Akashimu" našpulila rty
"Já vím" zasmála jsem se
"A-Ale možná jsem přišla i kvůli tobě.." zamumlala a já na ní zírala s pusou dokořán
"Opravdu?" zeptala jsem se
"Řekla jsem možná! M-Možná!" zčervenala
"Jsi fakt hodná" zasmála jsem se
"..nejsem tak hodná, jak si myslíš.." řekla
"To neříkej, už jen to že jsi přišla, tě dělá takovou" smála jsem se dál
"Takže říkáš, že jsem o trochu lepší, něž někdo normální ana všechny hnusný?" zeptala se
"Ale noták, vždyť víš, že to tak nemyslím" ze srandy jsem do ní dloubla, než jsem si najednou všimla, že hodil míč Reovi, který běžel přes hřiště. Pak mu ho poslal zpět a Sei-chan, udělal tříbodový hod( a/n nevim jak to jinak přeložit- dívala jsem se na knb jen v anglkičtině :D ) a míč spadl do koše hned co se ozval konec zápasu.
"Obránci, vždy když vidíte nějakou šanci zaútočit, tak to udělejte. Celou hru bránit míč nemůžete. Dobře, pro dnešek už to stačí" řekl Sei-chan a s těmi slovy všichni spadli na zem únavou
"Dobrá páce všichni! Paní mi řekla, že už je volná koupelna, tak si tam pak všichni zajděte. Potom by už mohla být večeře hotová, tak přijďte" usmála jsem se a najednou se všichni zvedli, jako by jim nic nebylo
"Dneska bude jídlo od Akane-chan a Erika-chan, že jo?" zeptali se kluci a já pomalu kývla
"Tak dobrá! Všichni rychle umejt!" zajásali a odběhl do sprch. Všichni až na Hiroseho
"Hirose... měl by jsi jít taky"řekla jsem pokoušela jsem se vyhýbat očnímu kontaktu
"..Předem bych si s tebou chtěl o něčem prom--" než ke mně stihl dojít, chovala jsem se za Eriku
"Jestli budeš dělat to stejný, jako včera, tak ti to neodpustím...Už od tý doby, co jsi mi řekl, že se ti líbím, tak jsi něco plánoval, že jo? Ať nad tím přemýšlím, jak chci, tak je nemožný, aby jsi mě chtěl. Jsem schopná přemýšlet jen nad tím, jak si mě chtěl využít, aby se Sei-chan naštval!" řekla jsem
"Cože? Řekl jsem, že nelžu! Proč mi to nedokážeš uvěřit!?" řval Hirose
"Protože jsi řekl, že jsi mě celou dobu využíval! Přiznal si, že jsi to všechno jen hrál! I když jsem ti tak věřila... už ti tak lehce věřit nebudu!" zařvala jsem zpět
"Ty spratku... stálo mě to dost nervů, ti říct, že tě mám rád a ty to bereš jako vtip?!" pokračoval
"Normálně když někoho máš rád, tak jim neříkáš spratku!" řvala jsem ' Věděla jsem, že lže... kdo by takhle mluvil ke člověku, kterého miluje?'
"Ty blbko! Říkat, že je to lež, jen aby jsi na to zapomněla.." zasyčel
(A/N původně tam bylo 'Hloupá ženo' ale představte si jak na vás takhle někdo řve :D -no není to krásná nadávka? xD )
"JSI TAK OTRAVNEJ/NÁ!" zařvali jsme oba najednou a otočili se
"Eriko! Jdeme dělat tu več--co?" řekla jsem a sáhla si do prázdné kapsy
"E-Eriko... neviděla jsi můj mobil?" začala jsem panikařit
"Ne.. neměla jsi ho náhodou s sebou, když jsme šli sem?" zeptala se a já kývla
"Musel mi vypadnout po cestě, jdu e po něm podívat. Za chvíli se vrátím!" řekla jsem a vyběhla ven, přičemž jsem ignorovala její volání, abych se vrátila zpět
Pohled nějakýho někoho
"Co budu dělat? Co budu dělat? Kde je?" Akane prohledávala všechny keře a stále nemohla najít svůj mobil
"Není tady... není nikde!" zařvala, když ho nemohla nikde najít. Postupně se začalo stmívat.' Byl to důležitý dárek od Sei-chana'
"To ne.. začíná pršet? Co budu dělat? Nemůžu ho najít" Akane se sehnula a začala hledat v jiném keři. Hledala dál, i přes to že začalo víc pršet, dokud ji někdo nevzal za rameno
"Ty idiote! Jak dlouho hodláš ještě hledat?!" zařval Hirose a vytáhl ji zpět na nohy
"Víš, že jsme v lese?! Tohle je prostředí, ve kterém nic nenajdeš, i kdyby jsi hledala sto let! Pojď už zpátky!" vynadal jí
"Je to jen mobil. Takový si můžeš koupit zase" povzdychl si a Akane se mu vytrhla
"Ne.. nepůjdu dokud ho nenajdu! Je to něco, co mi dal Sei-chan.. je to úplně první dárek od něj.. je pro mě hodně důležitý.." začala brečet 'Veselé narozeniny'
Hirose se na díval, dokud se jeho pohled nezastavil na jejích rukách. Byly hrozně poškrábané, nejspíš od trnů a větviček. I její oblečení bylo trošku potrhaný a zašpiněný. 'Ztratila jen mobil, který dostala od Akashiho.... a dělá, jako by končil celý svět'
Hirose odsunul Akane a začal rychle hledat v keřích
"Hirose?" Akane se na něj zmateně podívala
"Idiote! Co tam tak stojíš! Jestli máš čas brečet, tak máš čas na to, aby jsi taky hledala" řekl
"Dobře!" kývla a začal znova hledat 'Nedokážu uvěřit tomu, že mi pomáhá... opravdu nechápu, co jen on za člověka'
"Hej! Je to tenhle?" zeptal se Hirose a ukázal jí mobil. Jo, byl to ten, který jí dal Akashi
"Jo! To je on!" přiběhla k němu
"Co? Nakonec to bylo takhle lehký, to by jsi mi měla fakt dost děko--" Hirose nestihl dokončit větu, když ho najednou Akane vzala za ruku, ve které byl mobil
"Děkuju....Děkuju...Děkuju.... Moc ti děkuju." děkovala mu. Hirose si povzdychl a setřel jí slzy ze tváří 'To co bych pro ni udělal já, by nestačilo na to, aby byla takhle šťastná...popravdě, ten jedinej blbej člověk je ten, který ji vidí jako roztomilou.. já'
"Pojď, už by jsme se měli vrátit" řekl
"Jo, jasně... odkud jsme vlastně přišli?" zeptala se Akane a začala se rozhlížet
"Počkej, někomu zavolám" řekl, ale pak PŘEKVAPENÍ, v lese není signál
"Co když zkusíme jít tudy? Jsem si jistá, že tudy bude někde cesta ven" řekla a vyšla směrem, který mu ukázala
"Akane, buď opatrná, už je tma a--AKANE!" Hirose se ji snažilo varovat, ale Akane uklouzla na bahně
"Aaaaaa!!" vykřikla, ale než stihla spadnout, chytl ji Hirose
(a/n taky se vám zdá takovéto 'aaaaaa' úplně mrtvý? Zní jako takovéto 'aaaa' které říkáte u doktorky nebo u zubaře xDDD )
"Díky" poděkovala, ale najednou uklouzl i Hirose a oba ze začli kutálet dolů z malého kopečku
"Au.. jsi v pořádku? Promiň!!" řekla Akane a rychle se zvedla, když zjistila, že leží přímo na něm
"Jsem v pohodě... a ty?" řekl a taky se zvedl
"Jo.. v pohodě.. díky" řekla Akane, protože ji Hirose při pádu objal a tím ji tak trochu chránil
"To je dobrý... mimochodem díky tomu pádu jsme našli cestu zpět" řekl Hirose a ukázal na budovu, ve které přespávali během tréninku
"A jo.., vážně? Pffff..." Akane se začala smát a Hirose se k ní přidal
"Už by jsme fakt mohli jít zpátky. Umírám hlady!" řekl a podal Akane ruku
"Máš pravdu"usmála se a vzala ho za ruku, dokud je nepřerušil něčí hlas
"Akane!!" Akane se otočila a viděla jak k ní běží Akashi
"Sei-chan!!" vykřikla a rozběhla se k němu. Hirose se díval jak se vzadluje a jak mu skočila do náruče 'Vlastně... je to takhle pokaždé...bez váhání upustí mojí ruku... a pak vyběhne k Akashimu..'
"Kde jsi celou dobu vyla?! Víš jak jsem se o tebe bál?!" zařval na ní
"Promiň.. ztratila jem ten mobil, který jsi mi dal... tak jsem ho celou dobu hledala" omluvila se mu
"Mobil? Ten jsem ti mohl koupit nový! Nemusela jsi kvůli němu být v lese v dešti!" pokračoval
"P-Protože to byl úplně první dárek, který jsem od tebe dostala!" odpověděla
".. proč nedokážeš pochopit, že jsi mnohem důležitější, než nějaký mobil..." povzdychl si přitiskl ji k sobě do obětí
"Už nikdy nic takového nedělej, rozumíš? Tohle je rozkaz" nařídil jí
"Dobře.. omlouvám se" řekl a taky ho objala
"Bože, jsem tak špinavej! Jdu si dát sprchu, vy dva tu můžete být dýl se svým romantickým setkáním" řekl Hirose a vykročil směrem ke sprchám, dokud ho Akashi nezastavil
"Ishikawo, ukaž mi nohu" řekl Akashi, když zjistil, jak za sebou táhne svou nohu
"Co? Proč bych ti ji měl ukazo--- AU! to bolí!" vykřikl Hirose, když ho Akashi vzal za nohu
"Co to sakra děláš?!" zařval na něj Hirose. Akashi mu pak povytáhl nohavici a byla vidět velká rána na jho noze
"Stalo se to, když jsi mě chránil před tím pádém? Pro jsi mi to neřekl?! Vypadá to, že to asi hodně bolí... promiň... všechno je to moje vina... omlouvám se" omlouvala se Akane, když viděla jeho kalhoty promočené krví
"Mohla by to být i zlomenina....je to docela vážný, jak jsi mohla takhle celou dobu jít. Víš, že se to mohlo ještě zhoršit" povzdychl si Akashi a vytáhl ho na svá záda
"Co si myslíš že děláš?! Já nepotřebuju tvou pomoc!" řval Hirose a snažil se vykroutit
"Jsi tak hlučnej, prostě ztichni. Dělám to jen proto, že jsi ochránil Akane.... a navíc se ti líbí, že ano?" zeptal se potichu, aby to Akane neslyšela
"Uklidni si, jestli je to kvůli tomu. Nenech jí, aby se cítila zodpovědná za to, co se stalo, protože se o tebe bála dost na to, aby začala skoro brečet" povzdychl si Akashi a Hirose se podíval na Akane, která se cítila vinná za jeho zranění.
"...Nepřijmul bych tvojí pomoc, i kdybych umíral. Ale kvůli ní bych to mohl vydržet..." zatnul zuby ' Jestli je to pro ní tak cokoliv... i když to znamená přijmout pomoct od toho, koho nesnáším..'
---------------------
1 725 slov za jeden večer. musim se pochválit :D... i když je pozdě a já ještě nebyla ve sprše T_T bolí mě z tohodle sedu záda TT-TT no, sladkých 22:52 xD
jinak se zas omlouvám, že to zas tak trvalo.... nenašel se ten blbej čas a když je venku hezky a máte s kým jít ven, tak se vám moc doma trčet nechce
doufám že se kapitola líbila :)
jestli uvidíte nějakou chybu, dejte mi vědět, abych jí opravila :D
dobrou xD