Půl páté večer. Kristen se chystala jít za profesorkou Umbridgeovou kvůli školnímu. Už věděla jaké školní tresty žabka podporuje. Kristen jí začala říkat žabka, protože ropucha už jí přišlo ohrané. Její tresty byly dosti bolestivé a tak si jednoduchým lektvarem a kouzlem znecitlivěla ruku do níž se ji určitě měl vyrýt nějaký text.
,,Dále," ozval se známí a pro Kristen odporný hlas poté co zaklepala na dveře růžového kabinetu. Vstoupila a vlasy jí opět nabraly pomerančovou barvu*. Umridgeová se usmála a pokynula jí, aby se posadila. Udělala to.
,,Něco mi tu za Vaši drzost napíšete," protáhla zcela klidným hlasem a ukázala na pergamen a několik sadistických brků. Áno žabko. Pomyslela si v duchu. Neřekla to nahlas, protože si to nechtěla dělat ještě horší než to pro ni může být.
,,To jsem pochopila, co mám psát?" No, mohla to říct i hůř. Umridgeová jen tak tak ovládla svůj výraz malé holčičky.
,,Budete psát větu: Nebudu urážet profesory." Kristen moc dobře věděla, že ji vytočí, když bude dělat jak je šťastná, že má školní trest.
,,Uff, to se mi ulevilo. Já čekala nějakou slohovku," a pustila se do psaní. Nebudu urážet profesory. Nebudu urážet profesory. Nebudu urážet profesory. Psala donekonečna jednu a tu samou větu a vůbec si nevšímala toho, že se jí z hřbetu ruky řine krev téměř proudem. Vyrytého nápisu si byla vědoma, ale vůbec necítila nic jako štiplavá bolest, pálení čí cokoliv co připomíná řezání do kůže. Popsala několik pergamenů z obou stran, když k ní přikráčela Umbridgeová. Kristen zvedla hlavu a usmívala se jako batole s hračkou. Žabku to docela zaskočilo. Určitě čekala bolestnou grimasu nikoliv něco co by se za chvilku mohlo přehoupnout do šíleného smíchu. Dívku málem rozesmál její výraz.
,,Můžete jít," sykla. Kristen vstala a schválně švihla rukou, když ji dávala k tělu. Trochu zašpinila koberec, ale co? Alespoň to tu růžovou trochu oživilo.
,,Naschle," zamávala a odešla. Jednoduchým kouzlem si smyla krev z ruky a zhojila si rány (Kouzelník si může sám zahojit drobná poranění. Smrtelná či jinak závažná zraněni však nikoli.). Krvavý text se zatáhl a zůstalo pouze zarudlé místo. Až přestane působit znecitlivující lektvar, bude to docela pálit.
Často si říkala kde se v ní bere taková drzost. Divila se, že má odvahu na to říct někomu koho se všichni bojí, že je idiot. To si nikdo jiný nedovolil. Někdo musí říkat pravdu - a taky za to nést následky. Většina profesorů ví, že když Kristen řekne nějakou 'urážku' nemyslí to vážně. Všichni z jejich prázdninových pobytů ví, že má k profesorskému sboru respekt. Taky to byla pravda. Zmijozelská dívka měla velký respekt ke každému z učitelů - kromě Quirella, Lokharta a ropoušky. I z Hagrida i když ho brala jako svého přítele. Jen ten respekt neuměla dát najevo během školního roku.
Rozhodla se, že na chvilku půjde za Siriusem. S ním se dá vždycky bavit, takže tam občas chodila na čaj.
,,Není za chvilku po večerce?" Zeptal se Tichošlápek, když se dívka objevila v kuchyni Grimmauldova náměstí 12.
,,Ano, ale až za hodinu," mávla rukou a šla pro hrnek. Před pěti lety by nikdy v 'cizím' domě jen tak nešla do skříňky a nepřehrabovala se tam, aby našla čaj nebo hrnek. Vždycky byla taková tichá a samotářská. V Bradavicích to z ní postupně opadlo a stala se z ní drzá a komunikativní čarodějka. ,,Máš tu bordel, víš to?" Sirius se její poznámce zasmál a ze skříňky vytáhl bílý hrnek a sáček s borůvkovým čajem. Black miloval borůvkový čaj a tak nebylo divu, že tu žádný jiný druh nebyl.
,,Tak co se dneska dělo? Jak to jde s Brumbálovou armádou?" Ano Sirius věděl o jejich 'kroužku' na výuku obrany. Harry mu to vyžvanil a Raven to potvrdila.
,,Dnes se téměř nic zajímavého nestalo a s BA to jde docela dobře," nelhala. Hádky s profesory a tresty nepovažovala za něco co by se stálo za zmínění.
,,Jak to jde Raven?" Na svou dceru se ptal často. Nedivila se mu. Měl strach, aby Umbridgeová nepřišla na to čí je ona dítě. Otec uprchlík z Azkabanu a matka Smrtijedka. To není ideální kombinace.
,,No, měla skvělou učitelku. Tak hádej," zatvářila se jako Superman a oba se rozesmáli. ,,Zdá se mi to nebo ten čaj chutná nějak jinak?" Zeptala se najednou. Opravdu. Moc to borůvky nepřipomínalo. Spíš to bylo jako křížení jahody s třešní. Sirius si její hrnek vzal a napil se.
,,Asi jsem vzal jiný čaj. Remus mi přinesl nějaké z Příčné ulice. Prý, abych nepil fůrt ty borůvky," a protočil očima.
,,Aha," zabručela a vzala si čaj zpátky.
V šest hodin se Kristen rozloučila a prošla stěnou zpět do Bradavického hradu. Tam se s někým srazila. Zrzavá záplava vlasů jí prozradila, že není jediná kdo dnes plánoval návštěvu Blacka.
,,Ahoj," vyhrkla a zdrhla. Raven s ní měla nedořešené téma ohledně Draca Malfoye. Kristen se v tom nechtěla nijak pitvat a tak se rozhovoru s ní vyhýbala.
,,Merlin," řekla heslo a prošla kamennou zdí. Čas od času přemýšlela nad tím jak se ta hesla určují. Je to 'generátor' náhodných slov nebo to něco znamená? Když bylo heslo Patronus, použil Sirius jejího patrona k útěku. Když bylo heslo smrt zemřela babička dvou studentů ve Zmijozelu. Když bylo heslo podvod našla Kristen pravého Pošuka. Vždycky se v souvislosti s tím heslem něco stalo. Třeba to byly obyčejné náhody. Třeba ta hesla byla něco jako varování pro studenty dané koleje. Nebylo to pouze u Zmijozelu. Stávalo se to i v Nebelvíru, Havraspáru či Mrzimoru. Jen tomu nikdo nepřikládal na důležitosti. Jenom Kristen se v tom šťourala.
Přestala myslet na hesla a šla dodělávat esej z přeměňování, kterou měli zítra odevzdat. Také se musela připravit na famfrpál. Zítra je trénink a Kristen se už nemohla dočkat. Byla ráda, že je kapitán družstva. Může určovat kdy bude trénink a jak dlouho bude trvat. Takže se to hodí do jejich školních trestů.
Tak další kapitola zde. :D Snad se Vám líbila. :)
Má Kristen ohledně hesel pravdu nebo je pouze paranoidní? Jak se bude vyvíjet její vztah s Dracem?
Hlasujte, komentujte, kritizujte, vše podle libosti. :D
*Obrázek pro představu barvy a účesu Kristeniných vlasů v kabinetě. :D