Zmijozel nemusí být jen had ✔

Kombinace a komplikace ✔

Kristenležela na lůžku na ošetřovně. Opět. Už to bylo otravné.

Jenco se probudila, zjistila, že necítí vůbec nic. Jako by bylamrtvá. Necítila to, že leží, měla pocit, že se její tělovznáší v prázdnotě.

Zkusilase sama sebe dotknout, ale ani to necítila. Ani nepoznala, jestli turuku skutečně zvedla.

Pokusilase silně kousnout do rtu, ale nic. Nebyla nic víc než kus masa,jehož mozek ještě vnímá některé okolní podněty.

Pochvilce zaostřila na to už známé bílé prostředí, které jíobklopovalo.

Rychlesi uvědomila, co se stalo před tím, než tu opět skončila. Nachodbě ji někdo našel, neviděla kdo, ani ho neslyšela. Po rudémzáblesků už nic neviděla. Byla tomu někomu vděčná, že jizbavil vědomí ať to byl kdokoliv.

Chtělase posadit, ale protože necítila ani své ruce, nemohla.

Vždyckykdyž skončila na ošetřovně a vzbudila se, dělala to samé:rozkoukala se a snažila se posadit. Teď to nebylo jiné. Byl z tohouž takový zvyk. Rutina, která ji už více než otravovala.

Zkonce ošetřovny zaslechla tlumené hlasy. Zaposlouchala se azjistila, že oba hlasy zná velmi dobře.

,,-tímchcete říct?"

Neslyšelacelou větu, ale pochopila její význam.

,,Snadjste to pochopil. Tahle kombinace protijedů ji možná zabije."

Kristensi byla téměř stoprocentně jistá, že mluví o ní. Takjestli je na ošetřovně nějaký duch, třeba ne, pokusila sepousmát.

Jakázase kombinace protijedů? ptala se v duchu, když jídošlo, co poslouchá.

Kdyždívka slyšela, že ji něco možná zabije, neměla z toho zrovnadobrý pocit. Ale co by se dalo dělat?

,,Nejdenějaký z těch protijedů prostě vynechat?" zeptal se pochvilce hlubší z hlasů.

Kristenho poznala a uvědomila si, že majitel tohohle hlasu v jejím životěfiguruje víc, než by chtěla.

,,Zblázniljste se?!" vykřikl hlas madam Pomfreyové naštvaně. ,,Sámdobře víte, že akromantulí jed v kombinaci s výtažku z kůrovéomějky tvoří velmi nebezpečnou látku. Nenapadá Vás, kde se vjejím těle vzal jed akromantule?!" obořila se na něj, jakoby za stav dívky mohl on sám.

Nestihlnic říct a bradavická ošetřovatelka pokračovala: ,,A s omějovýmjedem máte vlastní zkušenosti natolik, abyste věděl, ževynechat jeho protijed je to samé jako někoho zabít!"

Kristenbyla na sebe naštvaná, že tu už zase leží.Co ji však udivovalo, bylo to, že měla v těle dalšíjed! Vždyť mi ty akromantule nic neudělali, jen měchytly za nohy! přemýšlela. Jak já tohledělám? uvažovala dále a zjistila, že má prostě talentna umírání.

Dívkasi pomalu začala uvědomovat, že by měla přestat hazardovat sesvým životem.

Jakoby nestačilo, že skončila v Azkabanu a pomohla utéct někomu, okom si všichni myslí, že je vrah. Ona stejně musí znovu hrát oštěstí a tentokrát pro změnu s obřími pavouky.

Aninevěděla, že v sobě mají nějakou nebezpečnou látku.

Cítila,jak jí začaly silně brnět prsty na rukách. Tenhle pocit sepomalu šířil do zbytku jejího těla. Připomínalo to mravence,kteří jí běhají pod kůží.

Zachvilku jí už brnělo celé tělo a ona nevnímala zbytek hovoru.

Nepříjemnýpocit za chvilku přestal a ona už cítila, že má záda opřená olůžko. A celkově cítila látku prostěradla na kůži rukou,které měla na lůžku položené.

Zkusilase posadit. K jejímu velkému překvapení zjistila, že tojde.

Viděla,jak madam Pomfreyová zrovna odešla a vysoká černá postava stálestála na místě.

Snapev jejím školním životě opravdu figuroval skutečně hodně.

Pokaždékdyž se něco stalo a byla u toho Kristen, musel přijít Snape.Nebyla z toho moc nadšená, ale tentokrát jí to velmi pomohlo.

Alejak to, že to je vždycky on? Kristen věděla, že muBrumbál řekl, že má na Kristen dávat pozor - a hlídat ji -, alenemohl být všude ve stejnou chvíli jako ona. Obzvlášť před proní neznámou dobou, kdy nemohl vědět, že je v šestém patře.

Lektvaristase k ní otočil se svým typickým kamenným výrazem a šel klůžku, kde ležela.

,,Uvědomujetesi, že tímhle tempem Vás budeme moc za chvíli pohřbít?" podotklsarkasticky, ale měl pravdu.

,,Takhlavně někam, kde o Vás už neuslyším," zamumlala.

,,ČlověkVás na dvě hodiny spustí z očí a Vy musíte opět skončit naošetřovně," řekl téměř pohoršeně, ale za chvilkuopět pokračoval. ,,Kterou část hovoru jste slyšela?"

Sarkasmusz jeho hlasu úplně vyprchal.

,,Tuposlední, pane."

Snapekývl hlavou.

Kristense ho chtěla na něco zeptat, ale zatím si tu otázku formulovala vhlavě - jako vždy, když se ho chtěla na něco zeptat.

,,Paneprofesore, jak to, že pokaždé, když se něco stane v mojípřítomnosti, jste u toho Vy?"

,,ToVám ty jedy vymazávají paměť?" zeptal se rejpavě anadzvedl jedno obočí.

Kristenměla co dělat, aby ho neprobodla dalším z řady jejích pohledů.Ale nebyla na to síla.

,,BrumbálVám to neřekl?"

,,Ano,ale nenapadlo mě, že jste to vzal opravdu tak vážně, pane,"odpověděla popravdě.

Snapese na ní podíval pohledem, kterým jí naznačoval, že pochybuje ojejí inteligenci. Typický pohled Severuse Snapea.

Cestouz ošetřovny si s sebou Kristen nesla další pikslu léčivélátky, kterou bude muset pít.

Dnyubíhaly rychle a začátek roku byl téměř tu. Mezitím užstihla vyřadit ze svého seznamu nápojů ty odporné hnusy.

Chvílesi krátil tím, že často chodila po chodbách a občas mluvila snějakým duchem.

Docelasi rozuměla s Krvavým baronem - kolejní duch Zmijozelu.Nepochopila, proč se ho všichni bojí. Stačilo ho nenaštvata nezmiňovat se o těch krvavých flecích, co měl na oblečení. Ao Heleně z Havraspáru. A o Havraspáru. A vlastně je nejlepšíkonverzace směřovat do neutrálního území.

Učebnicesi už přečetla - nejzajímavější byla kniha Obludnéobludárium. Nejtěžší na čtení té knihy bylo ji vůbec otevříta nepřijít přitom o prsty.

Takyse už těšila do Prasinek. Když slyšela, jaké všechny krámečkytam jsou a jaké sladkosti se tam dají splašit. Taky chtěla užjít ke Třem košťatům a dát si první máslový ležák.

Ales Prasinkami přicházela i zodpovědnost a tou bylo nepozorovaně sedostat za Siriusem a vymyslet, jak ho nepozorovaně dostat doBradavic. Už měla takový lehký nástřel plánu. Ale pro oba tobude nést vysoké riziko. Velmi vysoké.