Zmijozel nemusí být jen had ✔

Hon na suroviny.

,,Remusi jsi v pořádku?" Zeptala se kapku vyděšeně a hlavně docela zbytečně, když viděla jak se Remus svezl na podlahu Chroptící chýše a jeho proměna začala. Kristen radši na nic nečekala a proměnila se do vlka s opětovným mrazivým pocitem a zkracováním končetin. Opravdu znovu nechtěla zažít to co loni. Kousnutí od vlkodlaka ve zvířecí podobě je stejné jako u psa, ale v lidské podobě to je ohromující bolest.

To co se teď dělo v Chroptící chýši nechtěla vidět, ale zavřít oči nemohla ani se otočit. Nedokázala pochopit jak tohle může Lupin vydržet každý měsíc. Po nekonečných minutách jeho křik utichl a on se v podobě vyhublého, šedého vlkodlaka zvedl a upíral svůj zrak na šedého vlka před sebou. Kristen se ve své zvířecí podobě cítila tak malá oproti tvorovi pře ní. I přes to, že byla stejně velká jako smrtonoš. Snad Remus nezapomněl na lektvar a bude vše v pořádku. Problém však byl ten, že pokud se vlkodlakovi snažíte vytrhnout kus srsti, pokusí se Vás zabít ať už je 'ochočený', pod vlivem lektvaru nebo divoký. Takže Kristen měla celkem strach. Už se Siriusovi nedivila, že do toho nechtěl jít.

Pomalými a malými krůčky se blížila k bývalému profesorovi. Už byla od vlkodlaka pouhým pár centimetrů, když náhle zavyl. Dlouhé, táhlé vytí se jí zařízlo do uší až začala kňučet. Prosím, že sis ten lektvar vzal. Zaprosila v duchu. Znovu se k němu přiblížila, ale silná tlapa jí udeřila do hlavy a srazila jí k zemi. Rozhodla se, že pomalu už to nepůjde a tak zaútočí. Když se Lupin napřahoval k další ráně, rozběhla se a srazila ho na zem. Vlkodlak si to nenechal dlouho líbit a znovu vyrazil proti Kristen. Dívka ve vlčí podobě dostala docela strach, protože právě byla v koutě a tak jí nenapadlo nic lepšího než rychle vykličkovat a vyběhnout z Chroptící chýše ven. Za sebou slyšela řev a rány, které znamenaly, že se Lupin rozběhl za ní a v běhu ničil věci kolem. Ani netušila jak jí to napadlo, ale dospěla k názoru, že Remus na lektvar zapomněl. Nepředstavitelnou rychlostí vyběhla ven, ale vlkodlak za ní jí stihl chytit za ocas a stáhl jí zpátky. Několikrát zakňučela a skočila tvorovi rovnou po krku. Netušila proč to udělala, ale něco jí vedlo k tomu, že ho takhle na chvíli vyřadí. A povedlo se, Lupin se víc zaobíral tím, aby mu neprokousla krk, než tím, že právě získala první z řady potřebných surovin. To 'vyřazení z boje' však netrvalo dlouho. Lupin jí nohama rychle odrazil a dívka, protože už získala co potřebovala, se rozběhla zpět do pokoje v Chroptící chýši. Vlkodlak samozřejmě běžel za ní. V moment kdy oba vběhli do místnosti, udělala největší šílenost světa. Proměnila se zpět, vytáhla hůlku a zamkla dveře. Teď byla v lidské podobě s vlkodlakem zamčená v malé místnosti. Srst, kterou mu strhla si rychle schovala do malého váčku. Remus stál a vypadalo, že čeká na vhodnou chvíli pro úder. Kristen si všimla, že oba dva jdou značně podrápaní a od krve, teď jí to však nezajímalo. Lupin znovu zavyl a pomalým krokem, s napřaženou tlapu, šel k ní.

,,Mdloby na tebe!" Vykřikla, ale snažila se, aby Remuse nezabila. Rudý paprsek se od vlkodlaka pouze odrazil a nic mu neudělal, spíš ho ještě víc rozzuřil. Zkusila to znovu, nic. Nenapadlo jí, že by se mohla znovu proměnit do vlka. Snažila se vymyslet nějaké kouzlo, které by vlkodlaka uspalo.

Najednou se s výbuchem rozrazili dveře a v nich stála McGonagallová s hůlkou v ruce. Remuse v tu chvíli přestala Kristen zajímat a šel směrem k profesorce přeměňování.

,,Lycanthropy somno!" Z její hůlky vyrazilo bledě modré světlo a zasáhlo Lupina přímo do obličeje. Vlkodlak na chvíli ztuhl a následně se v bezvědomí svezl na zem. Takže i vlkodlaci měli své vlastní kouzlo? Páni.

,,Co Vás to proboha napadlo?!" Začala křičet profesorka, když se její přísný pohled opět obrátil k dívce. No co Vám budu povídat. Hádka na půl hodiny. Když se začal Lupin probírat, odešly zpět do hradu.