Zmijozel nemusí být jen had ✔

Pro Bradavice cokoliv

Kristen a zakladatelé se rozdělili a každý šel k nějaké části hradu či na hradby, připraveni Bradavice bránit.

,,Ahoj, Kristen," pozdravil ji velmi známý hlas, který slyšela více než ráda.

,,Siriusi!" vyhrkla šťastně a objala ho. Vypadal unaveně a ztrhaně. Určitě toho za sebou měl hodně. ,,Kde jsi byl celou tu dobu?"

,,Sháněl jsem nějakou pomoc," odpověděl a podíval se na obzor. Vypadal, jako by se lekl. Kristen se podívala též a chápala jeho výraz.

K Bradavicím, lépe řečeno k tomu, co je zatím chránilo, se řítil nespočet kouzelných střel. Připomínaly mlhovinu, stejně jako ty obláčky, které tenhle štít vytvořily.

Náhle se začaly ozývat ohlušující rány připomínající velice hlasitou a intenzivní bouři nebo výbuchy.

Stříbrné paprsky zadržel štít, který má chránit školu. Rány vytvořily drobné prasklinky, ale obal odolával.

Kouzelníci na druhé straně stále sesílali svá kouzla, jimiž se pokoušeli zničit to, co jim brání se dostat blíže hradu.

Dívka rychle odtrhla pohled od toho jevu.

,,Kde je vlastně Raven?" zeptala se Kristen Tichošlápka, který se směsicí pocitů sledoval to, co vzdáleně připomínalo ohňostroje narážející na průhlednou clonu.

,,Je s ostatními na mostě," odpověděl a vypadalo, že i on se probral z toho transu. ,,Mají tam nalákat Smrtijedy v případě, že barikáda povolí. Jsou tam výbušniny, které most zničí a všichni, co nestihnou utéct, spadnou do té propasti."

,,Máš o ni strach, viď?" podotkla, když si všimla jeho výrazu. Na odpověď pouze kývl a oba opět sledovali tu scénu a poslouchali ty hlasité rány.

,,Opravdu jsou ti čtyři zakladatelé tyhle školy?" optal se po několika minutách Sirius a podíval se na dívku, s níž dostali růžovou tyranku ke svatému Mungovi.

,,Ano, proč myslíš, že bych o tom lhala - a hlavně, proč oni by o tom lhali?"

,,Nevím, jen mi přišlo šílené, že by tu mohl být někdo, kdo žil před stovkami let."

Kristen se zasmála. ,,No, víš, že já jsem všehoschopná a s cestování v čase mám zajímavé zkušenosti - tak proč jich nevyužít?"

Jejich smích, který odlehčoval situaci, přerušila ohromná rána, která byla silnější než cokoliv, co se tu doposud ozývalo.

Oba se lekli a dívali se k ochrannému štítu, který pod obrovským náporem začal povolovat. Vypadalo to, jako když se pomalinku pálí papír. Místy se objevovaly mezery lemované jiskrami barvy zapadajícího slunce.

Otvorů a skulin se objevovalo čím dál více a každou setinkou se zvětšovaly.

Z nebe se pomalu začaly jako chmýří pampelišek snášet opálené kousky clony. Všem - ať už těch, co do teď byli pod ochranou štítu nebo těch, co jej ničili - bylo jasné, že teď je nic neodděluje. Teď sem mají cestu volnou.

Oba dva sledovali zastřešený most, který vedl přes propadliště. Před ním totiž viděli stovky kouzelníků.

Kristen si nemohla nevšimnout, jak Sirius pohledem hledá Raven, kterou přes střechu mostu stejně nemohl vidět, i kdyby se díval přímo na ní.

Dívka sebou škubla, když slyšela hromadný křik a dusot stovek nohou. Most se otřásal pod tou vahou a Kristen i Sirius mohli vidět záře kouzelných paprsků, které se tam míhaly.

Náhle část mostu explodovala a přechod se začal hroutit. Křik se změnil v panický jek. Sice matně, ale viděli, jak se spousty lidí řítí do hlubin, z níž se nikdy nedostanou živý.

Tichošlápek křečovitě stiskl hrazení, o které se oba doposud opírali. Kristen si dokázala domyslet, že mezi těmi, co spadli a pád určitě nepřežili, viděl i Raven - ovšem pouze ve své mysli. Z téhle dálky ovšem nemohli poznat vůbec nic a nemůžou nic vědět s jistotou.

Náhle se před nimi mihl černý oblak.

,,Expelliarmus!" vyhrkl Sirius, když k němu mířila smrtící kletba. Dva paprsky do sebe narazily a uprostřed se utvořila velká exploze.

,,Avada Kedavra!" křikla dívka a zelené světlo zabilo Smrtijeda v masce a plášti, který se pokoušel zabít člena Pobertovské party.

Jeho tělo bezvládně spadlo na podlahu.

Kus od nich se objevil další kouzelník v masce. Kristen ho zbavila života dřív, než některý z mužů stihl něco udělat.

,,Ty se s tím moc nemažeš," zasmál se Sirius.

Náhle se kolem nich objevili hned tři Smrtijedi. Dva byli muži a jedna žena. Ženu poznala okamžitě podle rudých vlasů, které jí čouhaly z kápě. Phoebe se také účastní boje - jak jinak.

Barevné blesky se rozlehly prostorem a dívku to na chvíli oslepilo. Z její hůlky vystřelil zelený záblesk, stejně jako z hůlek Smrtijedů. Ani Sirius se teď neuchyloval k Expelliarmu, ale k tomu, co teď může více pomoci.

Ještě jednou vyslala smrtící kletbu a zelená světla ustala. Krsiten měla štěstí, všechny kletby jí minuly.

Tři přisluhovači lorda Voldemorta leželi mrtví na zemi. Podívala se vedle sebe, na místo, kde měl stát Sirius.

Najednou, jako by se zastavil čas.

,,Ne!!" vykřikla a klesla na zem. ,,Siriusi!" křičela a dívala se do nevidomých bouřkových očí, které už nic nemohly vidět.

To ne! To nemohla být pravda! Už jednou tohle zažila, nechtěla podruhé. Už ho jednou viděla mrtvého a teď znovu.

Slzy jí stékaly po tváři a ona samu sebe proklínala za to, že to nezvládla odvrátit.

Proč se tohle dělo?!

Stále tomu nechtěla věřit. Nechtěla si připustit, že Sirius (znovu) zemřel. Přišlo jí, že vše kolem je nepodstatné.

Musí  najít své přátele a zjistit, jestli jsou v pořádku.

,,Promiň," řekla zlomeným hlasem, zvedla se a šla najít pár Smrtijedů, které může zabít. Cítila nutkání a potřebu zabíjet. Potřebovala si ten hrozný žal a vztek vybít na jeho zdroji.

Neušetří ani jednoho...

Bitva je v plném proudu. :) Doufám, že se kapitola líbila. :)

Jak jste zareagovali na druhou smrt Siriuse? :'(

Hlasujte, komentujte, kritizujte, vše podle libosti. :)