Zmijozel nemusí být jen had ✔

Skrytá stránka sklepního netopýra.

Uslzená Kristen se ani moc nelekla, ale nechtěla, aby jí někdo vidět brečet. To byla jedna z věcí co nedokázala snést. Rychle si rukávy černého hábitu utírala slzy a snažila se zakrýt, jak rudé má oči. Muži oděnému v černé to však bylo jasnější než den.

,,Ptám se znovu, co se děje?" Zeptal se znovu - jak chytře podotkl - a posadil se vedle ní, na podlahu. Zlomená dívka měla pocit, jakoby to nebyl ten samý profesor Snape, kterého tak ráda provokovala. Choval se, jakoby mu na ní záleželo. Jakoby mu záleželo na tom, proč tu sedí a pouští vodopády slaných slz přes své bledé tváře. Nenápadně se pošoupla dál od profesora.

,,Nic důležitého, pane." Zahuhlala do zmáčeného rukávu tak, že jí nemohlo být rozumět, ale ona si byla jistá, že Snape jí rozuměl velmi dobře. Proč jí v takových situacích najde vždy on?! Přeci už jí nesleduje jako před dvěma lety? To v ní stále profesoři nemají důvěru? No, to je teď jedno. Teď jí taková banalita nezajímala. Jediné, co její mozek zvládl stále dokola přehrávat, byl nedávný rozhovor s Malfoyem.

,,A proto tu sedíte a fňukáte do školního hábitu?" Začal znovu rejpat a Kristen neslyšně popotáhla. Nechtěla se s ním bavit, nechtěla se bavit s nikým. Teď chtěla být sama!

,,Ano a proto tu teď fňukám do hábitu, stačí?!" Vyprskla nabroušeně. O co mu sakra jde?! To jí nemůže nechat na pokoji?!

,,Tak co se stalo?" Zeptal se dost otravně - jak to přišlo jí. Jak dlouho z ní bude páčit, že se s ní Draco rozešel?!

,,Nic se nestalo!" Prskla znovu, ale stalo se to, co nechtěla. Z ničeho nic se jí v hlavě opět přehrálo to, co se stalo. Proč? Proč se jí to všechno vybavovalo? Nechtěla na to myslet. Náhlý výjev Dracova obličeje v její mysli jí opět vehnal proud slz do očí. Najednou jí nezajímalo, že pár centimetrů od ní sedí profesor lektvarů a složila hlavu na kolena a opět se rozbrečela. Bylo to jakoby se onen ledový rampouch, který se jí zabodl do srdce, pomalu otáčel a způsoboval jí další bolest.

Najednou ucítila jak jí Snape dal ruku kolem ramen. Kdyby je viděl někdo, kdo je neznal, neřekl by, že to je profesor a studentka, ale otec a dcera. Opravdu to budilo takový dojem a působilo to tak i na ni.

,,Když to nechcete říct, nebudu se ptát," začal. Chytrá myšlenka. Řekla si pro sebe, ale dlouho to neřešila. ,,ale ať už to bylo cokoliv, myslím, že za chvilku to bude o něco horší." Dokončil větu a Kristen ztěžka zvedla hlavu a očima, které jí teď hrály bílou barvou bolesti se podívala na profesora.

,,Co se stalo?" Zeptala se velice opatrně a opět si utírala zmáčený obličej. Trochu jsem pozapomněla Vám oznámit, že Umbridgeová byla pěkně vytrestaná, ale bohužel se o to nepostarala Kristen.

,,Weaslyovi jsou opravdu mimo pozemky školy a tudíž musíme počítat s tím, že se do školy už nevrátí." Odpověděl jí Snape a jeho kamenný výraz byl zpět. Co se s ním stalo, že se k ní chvilku choval tak.....mile? Pár vteřin to vypadalo, že ho zajímá co se s ní děje, ale byl to přeci Severus Snape, který nikdy nedá najevo co cítí, tak proč by měl dělat výjimku u holky, která ho stále provokuje a pomalu ho dostává do blázince? Dokonalý výstup dvojčat byl něco nezapomenutelného a dívka byla ráda, že u toho byla. Při psaní NKÚ z obrany vletěli na košťatech do učebny, všude pouštěli petardy a mini ohňostrojíčky. Když jejich ohnivý drak vyhnal řůžovou fůrii ze třídy, vyletěli ven a všichni nadšeně běželi za nimi. Pak zmizeli a už se neobjevili.

Kristen si povzdychla, snad je alespoň potká v Doupěti nebo v Řádu.

,,To se dalo čekat." Podotkla a její pohled se fixoval na kus kamene tvořící část stěny. Nic na něm nebylo zajímavé, ale nechtěla od něj odtrhnout pohled. Nedošlo jí, že díky Snapeovi na chvíli přestala myslet na mladého Malfoye. ,,Profesore, pomohl byste mi s něčím?" Nadhodila najednou aby změnila téma hovoru. Zatím to totiž nevypadalo, že by se Snape měl k odchodu.

,,Ředitelku zabíjet nebudu." Vyhrkl pohotově. Jak to mohl vědět? Kristen už opravdu spřádala plány, na její zabití. ,,Vymyslete si jinou pomstu." Dodal.

,,Za pokus to stálo." Zamumlala s nepatrným náznakem úsměvu. |Nikdy by neřekla, že ji náladu zvedne právě sklepní netopýr.

,,Vím, že tohle teď nebudete chtít slyšet, ale měla byste to vědět co nejdřív." Začal s dalším monologem, který se očividně nebude týkat něčeho, co teď 'řešili'. Trochu jí, ale děsila náhlá změna jeho výrazu. Z naprosto kamenné tváře se stal smutný a velmi zamyšlený. ,,Vzhledem k tomu, co se bude brzy dít, bych chtěl, abyste zrovna Vy věděla pravdu -" jeho další slova přerušil běžící školník Filch. Zastavil se udýchaně před nimi a hadr na podlahu ho rychle doběhl.

,,Profesore, paní ředitelka s Vámi chce mluvit. Prý je to velmi naléhavé." Paní Norissová se někam rozběhla a nerudný školník - spíš packal školského života - se rozběhl za ní. Vážně musel školní přijít teď, když jí Snape očividně chtěl něco říct?

,,Co ta baba zase chce?!" Zaskučel, když se zvedal ze studené podlahy. Kristen se taky začala zvedat. Hodně jí zajímalo, co chtěl říct, protože vypadalo, že se nechystá nic dobrého a byla si jistá, že on o tom ví nejvíce. Myšlenky týkající se Draca Malfoye se jí opět začaly tlačit do hlavy, ale Kristen je teď statečně trhala na kusy, protože už myslela na více věcí.

No, takže, nebudu to dlouho okecávat. Škola je zlo! To ví asi každý. Můj plán vydávat kapitoly v nějakém pravidelném intervalu se nepodařil. Takže jsem se rozhodla ty kapitoly vydávat naprosto nahodile. Moc dlouho to nevydrželo. Takže se moc omlouvám za tuhle velikou mezeru. V poslední době se hlavě snažím, aby ty kapitoly byly co nejlepší a proto to tak trvá. (Pak, že to nebudu okecávat. XD) Doufám, že se Vám tahle kapitola líbila.

Otázky tu už dlouho nebyly, že? :D Co bylo v dopise (z minulé kapitoly) od Draca, který Kristen spálila? Co se to se Snapem stalo, že se chvilku choval tak jak se choval? (Pro ty co rádi shipují: Ne, není do ní zamilovaný :D ) A co jí chtěl říct?

Hlasujte, komentujte, kritizujte, vše podle libosti. :D