Zmijozel nemusí být jen had ✔

Třetí úkol.

Konec července byl tu. Toto letí. Všichni šampióni a ředitelé jejich škol - u Harryho Moody a u Kristen stál Snape - stáli před obrovským labyrintem, který byl místo famfrpálového stadionu. Obrovský a zdánlivě nekonečný labyrint z listnatých větví. Může se v něm ukrývat cokoliv. Na tribuně hráli Bradavické 'fanfáry' a jásali studenti Krásnohůlek, Kruvalu a Bradavic. Všechno utichlo až když si vzal Brumbál slovo.

,,Dnes, brzy ráno, umístil profesor Moody Pohár tří kouzelníku hluboko do bludiště. Jen on zná jeho přesnou polohu a protože slečna Stark," jeho slova přesušila vlna povzbuzujícího povyku hlavně z řad zmijozelských. ,,a pan Potter," druhá vlna tentokrát hlavně z Nebelvíru. ,,se dělí o první místo, vejdou do bludiště jako první. Za nimi pan Krum," povyk od kruvalských. ,,a slečna Delacoure," jásot od dívek z Krásnohůlek. ,,Kdo se první dotkne Poháru, ten zvítězí. Bude-li někdo chtít ze soutěže odstoupit, pak stačí, když vystřelí ze své hůlky červené jiskry," na tyto slova se bradavický ředitel otočil a zavolal si k sobě všechny čtyři šampiony. Rozestavěli se kolem něj do kruhu a poslouchali.

,,V bludišti nenajdete jen nestvůry čeká Vás tam něco mnohem náročnějšího. Lidé se tam mění, takže pozor. Hlavně hledejte Pohár, mohli byste se lehce ztratit," pak od nich odstoupil a, opět nahlas, řekl.

,,Šampióni připravte se!" Všichni čtyři se vrátili ke svým profesorům. Kristen už se Snapem zase vycházela normálně. Takže neměl nutkání jí zaškrtit, když stála vedle něho.

,,Až napočítám do tří. Raz-" odpočítávání přerušil výstřel z Filchova děla. To bylo znamení, že třetí úkol začal. Kristen se do bludiště vůbec nechtělo. Donutil jí až Snape, který do ní mírně strčil. Zhluboka se nadechla, vytáhla hůlku a šla. Po několika krocích se otočila a všimla si, že labyrint začal zarůstat až za ní byla neprostupná listnatá stěna. Na nic nečekala a šla, netušila kam, ale šla. Doprava, doleva, doleva, rovně a znovu doprava. Takhle to šlo dokavaď nezaslechla praskání větvičky. Otočila se kolem své osy s hůlkou v pohotovosti. Jenže to co viděla jí málem srazilo na kolena. Na zemi leželo tělo Harryho. Rychle k němu běžela.

,,Harry! No tak, Harry!" Křičela na svého kamaráda. Stěží zadržovala slzy, které se jí hrnuly do očí. Ale počkat! Harry přeci nemá modré oči!! Vstala.

,,Riddikulus," ozvala se rána a na zemi ležel mrtvý Ron. ,,Riddikulus," další rána a na zemi ležela Hermiona, poté Neville, Draco. ,,Riddikulus," najednou nechtěla moc věřit tomu co vidí. Mrtvý Snape. Poslední Riddikulus a bubák se rozprskl.

Rychle se vydala dál, ale cestu jí zkřížil černý vlkodlak. Díky své poslední zkušenosti věděla co dělat s vlkodlaky. Černý tvor se rozběhl proti ní.

,,Lycantropy somno!" Zakřičela a bledě modré světlo zasáhlo velké zvíře. Vlkodlak se svezl na zem a Kristen poznala, že ho neuspala, ale zabila, protože nedýchal. Nezdržovala se tím dlouho a běžela dál, protože za ní začala zarůstat zdi. Kristen dostala geniální nápad jak si cestu labyrintem usnadnit. Umí přeci létat. Na ten pocit trhání kůže a mrazení si zvykla a přišlo jí to jako naprosto všední věc. Dokonce uměla i zatáčet, brzdit a přistávat. Pilot první úrovně.

Po několika minutách letu do někoho narazila. Neviděla, že tam někdo stojí a nezvládla zabrzdit. Když se rozkoukala, zjistila, že to byl Harry.

,,Co to bylo?" Vypadlo z něj, když se oba sesbírali ze země. Kristen mávla rukou a její pohled se zaměřil na tyrkysové světlo v dálce. I Harry zbystřil. Pohár! Podívali se na sebe a povědomí zvuk je donutil podívat se i za sebe. Stěny opět začaly srůstat.