Zmijozel nemusí být jen had ✔

Modrá a červená

Pohled Rebeccy Stark.

Už jen pár minut. Už jen pár minut a bude pryč. Takhle nebyla nervózní nikdy, ani když se měla setkat se svou sestrou.

Kristen jí tak chyběla.

Teď však nebyl čas na sentimentalitu. Musela se soustředit na svůj plán.

Smrtijedi se dostaví na zasedání již za deset minut. Do té doby musí udržet svou podobiznu v pokoji, kde přespávala, aby na její útěk přišli až po delší době.

Nebylo to něco jako hadrová panenka. Rebecca zvládla vytvořit živé tělo, které zvládlo chodit, myslet, ale nedokázalo mluvit.

Bylo docela obtížné udržovat ji 'při životě'.

Tohle kouzlo vymyslela sama. Dělala na něm něco přes dva roky. Tak dlouho už plánovala svůj útěk.

Ano, mohla prostě utéct, ale to by nebyla ona, aby Tomovi kapku nezamotala hlavu.

Byl by obrovský malér, kdyby se její kouzlo někdo naučil. Mohl by potom vytvářet vlastní armády. Ovšem, když jí dá tolik práce udržet 'naživu' jedno tělo, chtěla by vidět kouzelníka, který by to zvládl s armádou.

Tom se vždy před zasedáním ujistí, že není Rebecca někde v tahu, aby, kdyby bylo něco důležitého, mohla být v hale co nejdříve. Přemisťování ovládala, ale prostě ho nikdy neukecala.

A proto potřebovala to tělo, aby si Tom myslel, že je v pokoji, ale ona bude někde úplně jinde.

Nebylo nic divného, že na zasedání nešla. Od Toma věděla všechno podstatné a na schůzích se nedozvěděla nic nového.

Teď čekala za dveřmi kousek od chodby, která vede k vchodu do Malfoy Manor. Potřebovala, aby někdo dveře otevřel a ona mohla ve své zvířecí podobě vyklouznout. Protože zrovna tyhle dveře jdou otevřít pouze zvenčí. Netušila proč, ale dost jí to komplikovalo plán.

Nikdo nevěděl, v co se mění a tak nevadilo, pokud to někdo 'napráská' Tomovi. Ani on netušil o jejích přeměnách.

Někomu to přišlo divné, někomu opovážlivé, ale jí to přišlo naprosto normální. A co? Oslovovat Voldemorta jeho starým jménem.

Sice jí zabil rodiče a odtrhl ji od sestry, ale stále to byl on, kdo ji vychoval. Nikdy jí nevtloukal do hlavy, aby mu říkala Lord Voldemort. Očividně ani jemu nevadilo, když ho oslovila 'Tome'.

Zaslechla kroky. To ji dostalo zpět na zem a vrátilo jí to tu nenáviděnou nervozitu.

Dostala silnou ránu do nosu, protože někdo vrazil do dveří velkou silou. Cítila rupnutí, ale nevydala ani hlásku, jen křečovitě stiskla víčka.

Rychle se přeměnila do Černého stínu. Ano, pojmenovala sama sebe, když je v podobě zvířete.

Potichu proklouzla dveřmi, které se už sami přivíraly.

Bezpečně, ale svižně našlapávala svými tlapkami podložené měkkým polštářkem, díky němuž by byl oproti ní hlasitější i hrášek, který by spadl na zem.

Stále nezapomínala udržovat napodobeninou svého těla o patro výš.

Proti ní vyšel muž s dlouhými plavými vlasy. Chtěla se rychle schovat, ale chladné oči Luciuse Malfoye ji našli. Nemohl jí poznat, ale rozhodně se musel sám sebe zeptat. ,,Co dělá v mém domě panter?!"

Vytáhl hůlku a namířil ji na ni.

Rebecca po něm skočila a silnými tlapkami ho srazila na chladnou podlahu a mrštným, černým ocasem mu vyrazila kouzelný kus dřeva z ruky.

,,Slez ze mě!" vyprskl přidušeně s obličejem staženým do nenávistné grimasy.

Panter mu zavrčel do obličeje a rychle se rozběhl pryč. Dívka, v podobě černé kočkovité šelmy, běžela chodbou Malfoy Manor až vyběhla ze dveří a následně z hlavní brány.

Měla se zneviditelnit. Proč jí to sakra nenapadalo?! Bylo by to o sto procent lehčí!

Nezastavovala se a stále běžela. Stále nabírala na tempu až opravdu vypadala jako černý stín.

Krajina se kolem ní míhala a vytvářela šmouhy barvy, z níž neměla dobré pocity. Všechno kolem, jako by vědělo, co se blíží. Lidé, zvířata, ale dokonce i rostliny tušili, že se blíží válka.

Prosím, ať se mu to nepovede. Prosila v duchu. Právě proto, že znala Tomovi plány, měla velký strach z nastávajících událostí.

Už byla hodný kus cesty od Malfoy Manor, aby mohla 'zabít' tělo, které stále udržovala 'naživu'. Proměnila se zpět do té černovlasé dívky a vytáhla svou hůlku krémové barvy a černou rukojetí, která připomínala dračí roh.

Věděla, kam půjde. Půjde do Bradavic za sestrou. Ne, nezařadí se mezi studenty. Bude žít v Zapovězeném lese a pomáhat Řádu - pokud stále existuje.

Smrtijedi stále řeší, jak ho zničit a jak získat jeho informace. Ze Snapea nic nedostali, protože není strážce tajemství Fénixova řádu. To jim dost nahrávalo do karet, ale Snapeovi to kopalo hrob a pomalu ho to zavírá do rakve.

Rebecca věděla, že Tomovým věrným jednou dojdou nervy a jemu se nestane něco dobrého.

Všechny tyhle myšlenky jí najednou přetrhl pocit naprosté bezmoci. Její mysl začal zastiňovat temný stín prohry. Prohry celého života.

Pomalu se otočila a spatřila příčinu jejích náhlých pocitů deprese.

Obrovský cár černého pláště, který zakrývá prázdnou schránku a něco, co připomíná kosti.

Nenáviděla tohle stvoření. Vždycky se mu snažila vyhýbat a vždycky se zvládla bránit a zahnat ho.

Natažená, kostnatá ruka, která se jí ani trochu nelíbila a měla pocit, že k ní přitahuje ten nechutný pocit, se k ní natáhla.

Rebecca, jako by se až teď probrala z transu, namířila hůlkou na místo, kde by měl být obličej mozkomora a vyřkla svou oblíbenou formuli: ,,Expecto patronum!"

Musela si vzpomenout na její setkání s Kristen. Byla to její nejšťastnější vzpomínka a až po téhle události zvládla opravdu dobře vykouzlit patrona. Šlo jí to sice vždy, ale cítila, že její patron nebyl zas tak silný, jako teď.

Z její hůlky vyskočil překrásný a elegantní pater tvořený stříbrným světlem, zanechávající za sebou pás měsíční barvy.

Mrštná kočka, v níž se i měnila, vyběhla proti Azkabanskému strážnému a začala ho zastrašovat. Panter na něj cenil ostré zuby a kdyby patron vydával zvuk, slyšela by Rebecca její vrčení a nenávistné syčení.

Mozkomor si uvědomil sílu stříbrného zvířete a během pár chvil ho měla dívka z dohledu.

Do Bradavic se už dostane velice brzy. Stačí použít její oblíbený let, který za sebou zanechává pás barvy nekonečné tmy, ve které nesvitne sni jediná hvězdička.

Takže, jak jste si všimli, tahle kapitola je taková odlišnější, než obvyklé kapitoly. Doufám, že se Vám kapitola líbila. :)

Chtěli byste třeba kapitolu celou z pohledu Snapea nebo Draca? :) (Není to myšleno, že bude vybrán pouze jeden, ale jestli byste chtěli kapitoly z jejich pohledů - ano, Kristin Oakenshield neumí vysvětlovat. :D )

Hlasujte, komentujte, kritizujte, vše podle libosti. :D