Zmijozel nemusí být jen had ✔

Další útok ✔

Neznámý útočník znovu udeřil, tentokrát na toho kluka z Mrzimoru jménem Justin Fitch-Fletchey, na kterého útočila kobra při Soubojnickém klubu. 

Kromě tohohle se nic zvláštního nedělo. Tedy téměř nic.

Stále jí nešlo do hlavy, co je to za hlas, který teď téměř každou noc slyší ve zdech. Syčivý, nenávistný hlas. Opakoval většinou to samé. Chtěl někoho zabít a někomu ublížit.

Pokoušela se s tím někým mluvit, ale nikdy žádná odezva nebo odpověď. Připadala si jako blázen, že mluví se zdí. 

Rozhodla se pro dost drastické řešení. Lokhart by jí jako učitel OPČM nic neřekl a ona musí vědět, co je to za hlas. Proto půjde a zeptá se Snapea. Už s ním nějakou dobu neměla spor a potřebovala si spravit náladu. 

Přečetla už spousty knih v knihovně, které se alespoň vzdáleně zdály, že by jí mohly pomoct. Nějakým zázrakem se dostala i do oddělení s omezeným přístupem. Nikde nic. Nic o syčivých hlasech ani o osobách proměněných v kámen. Bradavice jsou plné knih, ale když člověk něco hledá, nic není, skučela v duchu. 

Je úterý a po dvouhodinovce dějin se konečně rozhodla, že se půjde lektvaristy zeptat na ony hlasy. Bylo divné, že dobrovolně šla do kabinetu, kde měla nejvíce školních trestů.

Stála před dveřmi známé márnice oblud a něčím, čemu se každý student toužil vyhnout.  

Váhala, zda má zaklepat a pokusit Snapeovu trpělivost, nebo raději uteče.

Nakonec vyhrála ona část, která musí vše vědět. Vždycky sváděla vnitřní souboj, ve kterém bojovaly její části: Odvážná, lstivá, chytrá a ochotná. Ve většině případů vyhrála část zmijozelská, ale Kristen byla směs všech kolejí - ale ochota v ní byla natolik udupaná, že jen málokdy udělala něco pro ostatní.

,,Dále," ozval se Snapeův hlas těsně potom, co Kristeniny kloubky dopadly na dveře.

Kristen vešla dovnitř. Sklepního netopýra viditelně překvapilo, že někdo jako Kristen jde sám od sebe do profesorského kabinetu - a ještě k tomu zrovna do tohohle.

,,Co chcete, Stark?" zeptal se a pobídl ji, aby se posadila. Ten má zas náladu.

,,Chtěla bych se Vás na něco zeptat," začala Kristen a už v duchu formulovala svou otázku, ale nehodlala Snapeovi říct, že Harry hlasy slyší taky - stačí, že se do toho namočí sama. 

,,Co Vám brání?" ušklíbl se Snape. Nemůže se alespoň tvářit, že mě nechce hodit do vařícího lektvaru? 

,,Dost často a už nějakou dobu slyším syčivý hlas, který se pohybuje stěnami." Tohle asi nebyl nejlepší způsob, jak to podat.

Snape na ní nevěřícně koukal. Asi se mu hlavou honily myšlenky, proč se mu někdo, kdo ho tak nenávidí, najednou svěřuje. Taky by mě to zajímalo, přemítala. 

,,Hlas?" vypadlo z něj a díval se na dívku pohledem, kterým ji naznačoval, že je blázen.

,,Vím, že to zní divně, ale opravdu je to tak. Ten hlas, tedy ten, komu hlas patří, chce někoho zabít. Opakuje to stále dokola. Snažila jsem se najít něco v knihovně, ale ani tam se nedalo nic najít. Chtěla jsem se zeptat, jestli nevíte, co to může být?" vysvětlila rychle Kristen, když viděla Snapeův výraz.

Lepší vysvětlování ji nenapadlo. Byla už z toho všeho zmatená natolik, že pořádně netušila, co blábolí a jestli to dává nějaké smysl. 

Netušila, jaké šílenství ji dohnalo k tomu jít za ním, ale musela znát odpověď.

V moment, kdy mu řekla, že onen hlas chce někoho zabít, zbystřil a jeho černé oči se zúžily na malé štěrbinky. Do teď si určitě myslel, že má Kristen sluchové halucinace, ale nejspíš změnil názor.