Pohled Luka:
Po tom, co jsem si přečetl ten papírek, který jsem naše před domem se toho stalo hodně. Kayla úspěšně udělala zkoušky, což nás oba zbavilo trápení, trávili jsme spolu hodně času a dokonce jsem už přemýšlel o speciálním rande. Co se týče mě a kluků, opět jsme chodili na nahrávání a úspěšně hráli. Na ten papírek jsem téměř zapomněl...
"Lásko?" zavolal jsem na Kay, která seděla v kuchyni. Vsadil jsem se s ní, že dokážu uvařit bez její pomoci.
"Co?" přišla do kuchyně se smíchem v hlase.
"Kde je mléko?" usmál jsem se nevině. Povzdechla si a uchechtla. Přišla k ledničce a podala mi mléko.
"Tohle už je pomoc," řekla a zavřela lednici.
"Ne, tohle jsou rady," uculil jsem se a políbil ji na tvář. Usmála se a zase odešla do obýváku. Já se mezi tím snažil něco ukuchtit.
Po nějaké chvilce jsem šel za ní a strašně se culil.
"Co se stalo?" zeptala se nejdříve klidně, ale když viděla můj obličej, vyletěla z gauče, jako dělová střela do kuchyně.
"Lukasi!" zaječela. Nasucho jsem polkl a šel za ní. "Kde je moje kuchyně?" zeptala se klidně. Nebo se o to alespoň snažila.
"Ehm, no, tady. Akorát je tu menší nepořádek," poškrábal jsem se na zátylku s křivým úsměvem na tváři.
"Menší nepořádek?!" procedila skrz zuby. "Hele, teď půjdeš do sprchy a já to tu uklidním a už nikdy takového sázky!" řekla naštvaně a hned šla pro všechny ty čistící prostředky. Oddechl jsem si, že mi nezatrhla nic víc, protože to bych asi té sázky pořádně litoval.
"Kay, já ti pomůžu," nabídl jsem se, ale ona mě jen propálila pohledem.
"Luku, běž do té sprchy než...zamažeš ještě něco," řekla s povzdechem. Ztratila se v kuchyni. Povzdechl jsem si a zalezl do té sprchy, jak řekla.
"Proč jí vlastně takhle poslouchám?" zeptal jsem se sám sebe ve sprše. Zakroutil jsem nad tím hlavou a vysprchoval se. Převlékl jsem se a sešel dolů. Kuchyň už byla téměř čistá. Kayla seděla na pultě zády ke mně.
"Kay?" zeptal jsem se opatrně a vzal jí za ruku. Podívala se na mě a uchechtla se.
"Omlouvám se," zašeptala.
"I já. Nebyl to úmysl," pohladil jsem jí po tváři.
"Já vím," pokývla jemně hlavou s úsměvem a políbila mě. Usmál jsem se do polibku a vzal jí jemně za boky.
"Luky, musím to uklidit. A ještě se omlouvám, že jsem ti nařizovala, nechtěla jsem. Naštvalo mě, že jsem pro tebe celou kuchyň uklidila a pak se stalo...tohle," ukázala na celou kuchyni. Sklopil jsem pohled a posmutněl.
"Promiň, já jsem nechtěl," zašeptal jsem a hrál si s náramkem.
"Luky, to je dobrý. Už to skoro budu mít," šeptla a zvedla mi hlavu za bradu. Jemně se usmívala. Z jejího úsměvu jsem se též usmál, nedokázal jsem mu odolat.
"Miluju tě," usmíval jsem se.
"Já tebe," uculila se a políbila mě...
****
Dívali jsme se s Kaylou na filmy, udělali jsme si klidné odpoledne. Dlouho jsem přemýšlel o nějakém dalším rande, abychom si zase chvilku přišli, jako jediní na světě. Tyhle myšlenky mě dělaly ještě víc šťastným, než jsem momentálně byl.
Seděl jsem na gauči, Kay měla položenou hlavu na mém klíně. Drželi jsme se za ruce hladili se palci. Každý její dotek mě hřál u srdce.
"Co dáme teď za film?" zeptala se mě s úsměvem. Skončil nám právě třetí film, dívali jsme se již od poledne.
"Jakýkoliv chceš, lásko," uculil jsem se a hladil jí. Usmála se na mě ještě víc. Vstala ke stolku a začala hledat další film. Za tu dobu jsem dostal nápad.
"Nebo už nic nehledej, zlato. Mám lepší nápad na zbytek odpoledne a večer," uculil jsem se na ní a vstal. Vzal jsem jí za ruce a postavil na nohy.
"My dva si dneska zajdeme na večeři," culil jsem se stále.
"A...je to rande?" usmála se. Přikývl jsem.
"Ano, zvu tě na naše oficiální druhé rande," přitakal jsem.
"Ale já nemám nic pořádného do společnosti," zakňučela, nad čímž jsem se musel trochu zasmát.
"Lásko, neboj se," pohladil jsem jí po tváři. " Vyšlu někoho s tebou do obchoďáku. Mezitím bych všechno připravil."
"Tak jo," přikývla s jemným úsměvem. "Kdo se mnou půjde?"
"Kdokoliv, hlavně ne Ash," pronesl jsem, ale pozdě si uvědomil, co jsem řekl.
"Proč ne Ash?" nechápala.
"Ehm, no... protože je nemocný," řekl jsem nějakou blbost. Jen chápavě pohodila hlavou a zmizela na schodech a v pokoji. Nahlas jsem si oddechnul, úplně jsem zapomněl, že jsme jí tu hádku mezi mnou, jí a Ashem nepřipomínali. Padl jsem na gauč a přemýšlel o tom dnešním rande. Chtěl jsem jí vzít na večeři, ale to stačit nebude. Ještě někam jsem jí musel vzít a tam jí předat dárek! Ano, měl jsem pro ní menší dárek a silně jsem doufal, že mě s ním nepošle do háje. Nevěděl jsem, zda by se jí mohl líbit.
"Jsme připravená nakupovat. I když jsem to nesnášela," uchechtla se sama sobě. Byla to velká ironie, hodně se změnila od té ztráty paměti.
"A já zavolám Calumovi a Jess, aby šli s tebou," vstal jsem a usmál se na ní. "Páni," vydechl jsem. Strašně jí to slušelo. Měla jednoduché letní tmavě modré šaty, které jí zvýrazňovaly barevné vlasy.
"Co, je to špatný?" lekla se a skousla si ret nervozitou.
"Ne, vůbec ne, naopak. Strašně ti to sluší," usmál jsem se a objal jí kolem pasu. "Mojí princezně to sluší vždycky," zašeptal jsem. Na tváři se jí vytvořil úsměv, s kterým mě políbila. Chvilku jsem jen tak stáli a dávali si malé polibky na rty.
"Neměl bys zavolat těm dvěma?" zašeptala Kay. Zamračil jsem se, ale uchechtl. Vytáhl jsem z kapsy mobil a oběma napsal, ať přijdou co nejrychleji. Zatím jsme se s Kay usadili zpět na gauč a mazlili se. Nemohl jsem se na dnešní večer dočkat.
Domem se rozlehl zvonek domu. Vstali jsme a šli otevřít. Před domem stáli Calum s Jess a... no... kdybychom nepřišli, snědli by se, jak se líbali.
"Halo, lidi, my tu jsme taky," odtrhla je od sebe Kayla. Jess se začala pořádně červenat. Byl jsem rád, že je s Calumem, alespoň jsem si nemusel dělat starosti, zda se kvůli mě a Kayle trápí nebo ne.
"Promiňte," omluvil se Calum s uchechtnutím.
"Omlouvej se mojí slečně, ta tu na vás čeká," přitáhl jsem si Kay k sobě. Usmála se na mě a pak na Jess.
"Co máte za lubem?" zeptala se. Sledovala nás podezíravým pohledem.
"Jdeme na rande," odpověděla jí nadšeně Kay.
"To bychom taky mohli zajít," uculil se a Jess Calum.
"Tak běžte, nebo nic nestihnu," postěžoval jsem si naoko. Kay udělala psí oči, jak to dělala, když chtěla pusu. Uculil jsem se nad ní a dlouze jí políbil.
"Zatím," usmála se na mě a odtáhla se.
"Měj se, krásko," oplatil jsem jí úsměv a při odchodu jí plácl po zadku. Propálila mě pohledem, ale já viděl tu její červeň ve tvářích. Uculil jsem se nevině a zmizel v domě...
Pohled Kayly:
Mám Luka hodně ráda a ten nápad s večeří se mi hodně líbí. Jess a Calum mě docela překvapili, ale nejraději bych šla nakupovat s Mikem nebo Jackam. Mohla bych si s nimi popovídat o Ryanovi. Mrzí mě, že mi to Luke tají, ale... myslí to dobře. Snad...
"Co by sis na sebe představovala?" zeptala se mě Jess, když už jsme stáli v obchoďáku.
"Já nevím," pokrčila jsem rameny.
"Hlavně ne nic, co by vypadalo až moc formálně, to by se k tobě nehodilo," zkritizoval hned Calum. Protočila jsem očima, ale měl pravdu. Formální věci jsem nesnášela.
"Lidi, ráda si vyberu něco normálního. Obyčejné šaty po kolena, jednobarevné a mám hotovo," řekla jsem.
"Ne, to nesmíš! Na tak důležitou schůzku nesmíš vypadat normálně!" začala hned Jess.
"Důležitou schůzku? Jess, je to jen další rande, nepřeháněj!" usměrnila jsem jí.
"Tím bych si nebyl tak jistý," uchechtl se Calum. Obě jsme se na něj podívali a čekali, co řekne dál. "Luke si dává na schůzkách dost záležet, bude tě chtít udělat tou nejšťastnější. Bylo by dobré mu dát najevo, že to bereš vážně," pověděl a při tom hleděl do obchodu s šaty.
"Takže bych potřebovala nějaký šaty, na které Luke nikdy nezapomene?" nepochopila jsem pořádně, ale kupodivu jsem se trefila. Calum pokývl hlavou a vedl mě i Jess do obchodu. Začali mi podávat šaty, které jsem sotva zvládala držet. Už jsem jich nosila asi desatery, když jsem je zastavila, abych si alespoň nějaké stihla zkusit. Zmizela jsem v kabince a zkoušela všechny, co mi ti dva blázni vybrali. Některé byli moc úzké v pase, některé ze mě doslova padaly, jiné mi zase přišli až moc formální a to jsem v žádném případě nechtěla.
Vrátila jsem se za Jess a Calumem a podala jim všechny šaty, co mi dali.
"Tobě se žádné nelíbí?" podivila se Jess. Zakroutila jsem hlavou.
"Možná by bylo lepší, kdybyste mě v tom nechali samotnou," řekla jsem upřímně. Chtěla jsme šaty podle svého vkusu.
"Ale Luke řekl, že máme být s tebou," protestoval Calum. Podívala jsem se na něj.
"Luke jen chtěl, abych měla šaty a já je budu mít, ale podle vlastního vkusu," dál jsem odporovala a obešla je. Ztratila jsem se mezi lidmi dále v obchodě.
Měli to krásné šaty, ale za tak nevyčíslitelnou cenu, že jsem až litovala, že jsem do tohoto obchodu vstoupila.
Dál jsem procházela kolem všelijakých střihů šatů, když mě někdo zezadu chytl kolem pasu a táhl pryč. Praštila jsem ho loktem do břicha a vytrhla se mu, jak se za něj chytl. Ustoupila jsem a podívala se na něj.
"Sakra, ty máš sílu," zašeptal bolestně známí hlas. Podivila jsem se a klekla si ke klukovi.
"Jacku?" řekla jsem překvapeně.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," zašeptal. Zase se narovnal, ale musel se přidržovat věcí okolo.
"A já ti zase nechtěla ublížit, promiň," omluvila jsem se mu a pohladila ho po tváři.
"V pohodě," usmál se na mě jemně. Po chvilce už byl v pohodě a dál se mnou procházel obchod.
"Co tady vůbec děláš?" zeptala jsem se ho.
"No, viděl jsem tě tady, tak mě napadlo, že tě překvapím. A ty?"
"Jdeme s Lukem na rande a potřebuji šaty, ale mého vkusu, ne toho Jess," povzdechla jsem si. Jack se jen uchechtl, čímž si vyžádal můj pohled.
"Teď se ukáže, jak dobře tě znám," uculil se a přidal do kroku. Sledovala jsem, co dělá. Začal si prohlížet nějaké šaty. Vypadaly dobře, ale bála jsem se ceny a velikosti. Jack se na ně ještě chvilku díval, jenže pak je vrátil mezi ostatní. Trošku jsem si povzdechla a dál čekala. Stála jsem takhle asi ještě čtvrt hodiny, dokud se Jack konečně nerozhodl a nepodal mi jedny šaty. Byly jako z pohádky. Tmavě modrá barva, perličky různě posazené, na jedno ramínko, nad kolena.
"Jacku, to je nádhera," usmála jsem se na něj a hned ho objala. "Znáš mě přesně," zašeptala jsem. Věděla jsem, že se mu na tváři vytvořil úsměv jako mě.
"Tak si je rychle běž vyzkoušet," popohnal mě. Natěšeně jsem odběhla k nejbližší kabince, kde jsem si na sebe šaty oblékla. Padly mi dokonale a dokonce bych i troufla říct, že mi i slušely. Vyšla jsem z kabinky a čekala Jackovo hodnocení.
"Páni," vydechl. Musel jsem se potichu zasmát. Cítila jsem, jak se červenám ve tvářích.
"Je to dobrý?" zeptala jsem se a zatočila se.
"Dobrý? Je to dokonalý, jsi v nich strašně krásná," skoro to zaječel. Zasmála jsem se.
"Moc ti děkuji, Jacku!" usmála jsem se a objala ho. Pak jsem se šla převléct, zaplatit ty šaty a mohla jít konečně domů. Ještě před tím jsem však našla Jess a Caluma, kteří zase nedělali nic jiného, než se líbali. Rozloučila jsem se s nimi rychle a šla domů.
****
"Luku, jsem doma!" zavolala jsem na celý dům, ale nic se neozývalo. Šla jsem do kuchyně, kde byl papírek se vzkazem.
V sedm večer tě vyzvednu. Buď připravená, miluji tě. L :)
Usmála jsem se a šla se pomalu připravovat. Osprchovala jsem se, umyla si vlasy, které jsme následně vyfénovala. Nic dalšího jsem nechtěla dělat, milovala jsem přirozenost.
Vyčistila jsem si zuby, abych Luka nezabila svým dechem. Vrátila jsme se do pokoje, kde jsem si oblékla spodní prádlo a šaty. Měla jsem trošku nervy, co když se to zvrtne? Co když se něco nevyvede, jak by mělo? Co když Luke bude chtít TO, ale já nebudu připravená? Zničená ve vlastních myšlenkách jsem si sedla na postel a přitáhla si nohy k tělu. Měla jsem ještě čas. Snažila jsem se uklidnit, jenže mi to vůbec nešlo.
Čas utíkal strašně rychle a já se bála čím dál více. Měla jsem k tělu natisknut nohy a zhluboka vydechovala. Vzhlédla jsem ke stropu a přemýšlela. Nemůžu to zkazit zrovna teď!
Vstala jsem a podívala se na sebe do zrcadla. Měla jsem asi ještě dvacet minut, abych se dala do pořádku. Upravila jsem si šaty, našla si boty a obula si je. Černé lodičky, které jsem dostala od Ashe, než odjel na turné. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a šla do koupelny, kde jsem se namalovala. Na poslední chvíli jsem si ještě hledala malou kabelku, ale ta se ke mně vůbec nehodila. Našla jsem si menší taštičku, do které jsem si dala mobil, peněženku, pro jistotu náplast a žvýkačky.
Sešla jsem schody a přesně v tu chvíli se rozezněl domem zvonek. Nadechla jsem se a ještě jednou se na sebe podívala do zrcadla na chodbě. Usmála jsem se a šla otevřít. Bože, asi jsem zapomněla, jak se dýchá. Je tak... sexy! Luke stál v obleku s kyticí modrých a bílých růží v ruce. Usmíval se od ucha k uchu stejně, jako já.
"Princezno," uculil se a podal mi kytici. Přivoněla jsem k ním a dala je v kuchyni rychle do vázy. Vrátila jsem se k němu.
"Sluší ti to," pochválila jsem mu oblek.
"I tobě. Vypadáš jako pravá princezna," nabídl mi rámě, které jsem přijala. Zavřela jsem za sebou dveře a šla s ním k jeho autu. Otevřel mi dveře jako správný gentleman, pomohl mi nastoupit, zavřel za mnou a sám si sedl na místo řidiče. Rozjeli jsme se ulicí přímo do centra, ale tam jsme nezastavovali. Podívala jsem se na Luka, jenže ten se jen usmál a dál řídil. Už jsme byli pomalu zase mimo centrum, když Luke odbočil na cestu, které jsem si snad nikdy nevšimla. Za chvíli jsme se ocitli před překrásnými velkými zahradami. Zastavili jsme a vystoupili. Ruku v ruce jsme šli zahradami, doku jsme se neocitli uprostřed. Byl tu připraven stůl s jídlem a se svíčkami. Stálo tu také šampaňské. Nemohla jsem úžasem mluvit. Luke mezitím přešel k jedné z židlí a odsunul jí, abych si mohla sednout. Sledovala jsem ho a konečně se nějak vzpamatovala. Usmála jsem se na něj a sedla si. On sám vzal šampaňské a otevřel ho. Nalil nám oběma a až pak si sedl. Vzal mě za ruku a hladil mě palcem. Dívali jsme se do očí, ale nic neříkali. Chtěla jsem si tuhle chvíli vychutnat.
"Strašně ti to sluší!" narušil Luke šeptem ticho. Cítila jsem, jak se červenám ve tvářích.
"Už jsi mi říkal," uculila jsem se na něj.
"Nesmím lichotit?" pousmál se.
"Ovšem, že můžeš," šeptla jsem. Zase mezi námi nastalo to krásné ticho. Luke ho ale opět narušil.
"Připravena na večeři snů?" zeptal se s úsměvem.
"Jo," usmála jsem se, jak nejvíce to šlo. Luke vstal a poodešel kousek dál. Vracel se s vozíkem jídla. Měl připravena tři jídla.
"Salát, rybu či kuřecí maso?" usmíval se jako sluníčko.
"Tvoje dokonale připravené maso," uculila jsem se. Vzal tedy jeden talíř a položil ho přede mne i s přikrytím. Sám si vzal rybu a doprostřed stolu postavil salát. Oba jsme začali jíst. Maso se mu povedlo, asi jedno z mála jídel, při kterém nepotřeboval pomoct. To samé se dalo říct o rybách. Doslova jsme uždibovali salát jako přílohu. Pohledy se střetávaly a zase se věnovaly něčemu jinému.
Najednou se zahradou ozvala hudba. Romantická, pomalá hudba přímo stvořená k tanci. Měli jsme již téměř snědeno. Luke ke mně vstal a nastavil ruku. Přijala jsem a šla s ním kousek dál od stolu. Začali jsme tancovat do rytmu Thousand Years od Christiny Perri. Držel mě jemně kolem pasu, tulil mě k sobě a díval se mi do očí.
"Tohle je zaručeně jedno z nekrásnějších rande v mém životě," usmála jsem se a nechala se jím pohupovat.
"Jedno z několika?" udělal Luke na oko smutného.
"Jo, protože veškerá rande s tebou jsou krásná," usmívala jsem se jako sluníčko. I on se usmál a dlouze mě políbil. Jenže... něco se stalo. Tohle nebyl normální polibek, jako byl každý druhý, který jsme si dali. Tohle byl polibek chtíče, vášně a romantiky.
Luke se neoddaloval, zůstal přitisknut svými rty na těch mých. Hladil mě na bocích, tiskl si mě k sobě a neustále mi skousával spodní ret. Jednou jsem to nevydržela, vzdech se mi vydral z pusy sám o sobě. On se jen usmál a vyzdvihl mě do vzduchu, že jsem automaticky omotala nohy kolem jeho pasu. Stále jsme se líbali, nešlo to zastavit a stejně to ani jeden z nás dvou zastavovat nechtěl.
Ani jsem si nevšimla, že se Luke pohyboval. Dostali jsme se k autu. Luke si mě chytl pevněji kolem pasu, aby mohl otevřít dveře. Opatrně se mnou nastoupil, aniž bychom se od sebe odtáhli. Proplétala jsem své prsty v jeho vlasech. Nemohla jsem si pomoct a zatahala za ně. Zavrčel s tím, že se jemně odtáhl a přemístil své rty na můj krk. Bylo to strašně příjemné. Zaklonila jsem hlavu a těžce vydechovala. Cítila jsem, jak se ve mě všechno probouzelo. I on musel cítit, že se něco dělo.
Odtáhl se ode mě a díval se mi do očí. Najednou jsem měla šílenou potřebu, cítit ho víc než obvykle. Potřebovala jsem vědět, jak moc je úžasný.
"Luku?" vydechla jsem.
"Ano?" zašeptal. Tiskl mě k sobě, čímž jsem si všimla jeho rozkroku. Jediný můj dotek a ztvrdl. Viděla jsem, jak dělá vše pro to, aby nahlas nezavzdychal.
"Chceš to? Chceš sex?" šeptala jsem sebevědomě. Na jeho tváři se objevil úsměv rychlostí světla.
"Jo. Chci tě!" usmíval se. A tak se stalo...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hi Guys! Ano, zase nebyl díl a moc se za to omlouvám, takže jsem vám napsala jeden extra. Doufám, že se líbil, příště 13+! ;)
Kapitola má přes 3 000 slov, což je snad dvojnásobek normální kapitoly. Tahle část je poměrně klíčová k ostatním :)
Mám vás všechny moc ráda děkuji za hodnocení minulé části :)
Mějte se,
Pav :3