Jess
Už jsou to od naší hádky tři týdny, a ještě jsme si od té doby pořádně nepromluvili. Vlastně jsme si nepromluvili vůbec, a když se nad tím zamyslím tak ani nebylo kdy. Leo ráno za úsvitu odchází, a v hluboký tmě se vrací.
Náš jediný kontakt je ten, že když se vrátí tak mě asi tak po hodině spánku instinktivně obejme. Už jsem i začala po nocích pravidelně smutnit. Chybí mi jeho doteky, polibky a obecně strávený čas spolu.
Leo
Od rána do večera buď makám na svoji fyzičce nebo pracují v kanceláři. Štve mě, že jsme si s Jessie ještě o naší první hádce nepromluvili. Cítím i z její strany, že jí to štve. Promluvíme si, ale až bude chvilka času.
Ráno za svítání si jdu zaběhat. Potom celé dopoledne pracuji v kanceláři a po obědě mám trénink s Felixem a pak zase po zbytek dne pracuji v kanceláři. A ještě, aby toho nebylo málo, tak má Darkness od Felixe nakázáno jít po práci do posilovny.
Každý večer padnu do postele vysílením, ale ani tak se pořádně nevyspím, protože cítím přes pouto, že ani Jessie pořádně nespí. Takhle to už dál nejde, zítra si musíme promluvit.
Jess
Nikdo se už nemůže dívat na tu atmosféru co mezi mnou a Leem panuje. Aby mě Viki lehce rozptýlila bere mě ven, abych se trochu proběhla a ona, aby nasbírala bylinky.
Nechce do lidí rvát moc chemie, takže pokud je to nachlazení či lehčí nemoc tak jim dá prvně bylinkové čaje ní vyrobené, a pokud to nepomůže tak až pak teprve přijdou na řadu léky.
Už z domu s ní vycházím jako vlk. Jakmile ona začne sbírat bylinky, já začnu blbnout. Po nějaké době se ke mě přidá lištička. Dost dlouho je obezřetná, ale pak pochopí, že jí neberu jako kořist, ale jako kamarádku na hraní. Takže se úplně uvolní a hrajeme si naplno.
Asi je dost mladá, protože z ní cítím jen ten instinktivní strach, a ne strach ze zkušeností, že by jí někdo honil a chtěl si z ní udělat sváču. Po nějaké době se k nám přiblíží starší větší liška. Ta vypadá, že ty nějaké zkušenosti má, protože si drží dost velký odstup.
Na malou lištičku se hnusně podívá, ta hned sklopí ocas a jde si stoupnout po boku své asi mámy, ještě než odejdou lištička se na mě podívá a nepatrně usměje na rozloučenou, pak už pospíchá, aby byla po boku své mámy. Pak už i já spěchám za Viki, abychom mohli jít domů.
Asi tak v půli cesty uslyšíme silné alfa zavití. Obě se na sebe vyděšeně podíváme a rozběhneme se k domu. Ani nekontroluji jestli mi Viki stíhá, bojím se co se stalo. Zkouším se napojit na Lea ať vím alespoň trochu na co se připravit. A podle toho co cítím tak to není nic dobrého.
Doběhneme k domu, kde už je snad celá smečka. Ještě se bleskovou rychlostí zaběhnu do pokoje převléct. Teď už jen vyhledám Viki s Deanem. Viki objímá Deana a má strach co přijde. Jakmile mě uvidí jednu ruku natáhne ve znamení ať jdu za nimi, že mě taky obejme.
Velmi ráda to přijmu. Beru je už jako rodinu, Viki jako starší sestru a Deana jako staršího bratra. A mím sňatkem s Leem se staneme oficiální rodinou.
Ani ne za minutu Leo vystoupí na menší balkon a začne povídat to kvůli čemu si nás sem zavolal. Používá svůj alfa hlas, ale ne, protože je naštvaný, spíš kvůli tomu, aby ho slyšeli i ti vzadu.
Leo
V klidu si pracuji v kanceláři a u toho přemýšlím jak začnu náš rozhovor s Jessie. Z ničeho nic mi sem vběhne jedna omega. Nejdřív mu chci vynadat, že neumí klepat. Ale jakmile si všimnu toho co má v ruce ztuhne mi krev v žilách.
Předá mi to co má v ruce, a vydýchává se z běhu. Já si to mezitím pořádně prohlédnu. Je to useklá hlava jednoho z mích členů hlídky. Někdo si dal tu práci, že mu vydloubl jedno oko a dal tam místo toho srolovaný papírek se vzkazem. Vyndám a přečtu si ho.
"Jdu si pro to co je moje."
Zmačkám papírek a zahodím ho na zem. Začnu naštvaně funět. Stoupnu si a podívám se na toho kluka co to přinesl. Strachem, který ze mě jde se přikrčí, roztřese a začne mluvit hodně opatrně.
"Oba dva členové hlídky jsou mrtví. Jednoho jsme našli takhle," hlavou ukáže na tu hlavu "a druhého jsme našli vykrváceného, nejspíš to bylo hodně rychlí, protože jsme vůbec nezaznamenali, že by volali o pomoc."
Téhle chvíle jsem se nejvíce bál od doby co jsem si sem přivedl Jessie. Ale musím to brát pozitivně, po téhle válce budu moct spát pohodlně beze strachu. Kdykoliv se Jessie ve spánku pohne hned se budím a kontroluji jestli mi jí Noah nezkouší sebrat, když spím.
Otevřu své velké francouzské okno a zavyji alfa hlasem. Chlapec mezitím odejde a já se začnu připravovat než se všichni sejdou, jak to chci své smečce říct. O smečku se ani tolik nebojím, ale mnohem větší strach mám o Jessie jak si s ní dokáži říct na dobu neurčitou sbohem.
Až usoudím, že by tu už všichni mohli být, vystoupím na menší balkon, který směřuje před dům. Hned při pohledu se mi oči zarazí na skupinku třech lidi, kteří jsou mi nejbližší. Je mi líto, že dva z nich musím opustit, ale jinak to nejde.
S velkou těžkosti se podívám jinam se slzami v očích. Těžce si oddechnu, nechci být alfa, který se hrne do války, ale teď nemám na výběr. Jde o Jessie.
"Je to tady přátele, přišlo to, na co se už několik měsíců připravujeme. Máte čas se do večera rozloučit se svými blízkými a schovat je. Večer se sejdeme a probereme strategii."
Všichni si začnou mezi sebou šeptat. Jen Dean s Viki si nešťastně povzdechnou a podívají se na sebe. Vystrašená a nic netušící Jessie se tiskne k Viki a ta si jí přitáhne blíž k tělu a obejme.
Zaznamenají, že je pozoruji tak toho využiji a naznačím jim ať za mnou přijdou. Se špatnou náladou poslechnou a jdou za mnou do kanceláře.
Jessie
Co tím myslel, že přišlo to na co se už několik měsíců připravovali? Prosím vysvětlete mi to někdo. Vejdeme do Leovi kanceláře a on si mě hned natiskne k sobě.
"Leo co se tady děje?" Totálně ignoruje mojí otázku, jen na mě nechá jednu ruku obtočenou kolem pasu a postaví mě vedle sebe.
"Deane běž ještě jednou zkontrolovat jestli máme všeho dost velké zásoby." Kývne, pokloní se a odejde. "Viki ty víš co máš dělat." Taky se pokloní a odejde. Konečně je řada na mě. Natočí se na mě a pohladí mě po tváři. Mezitím mu jedno oko zezlátne.
"Budeš poslušná a budeš ve všem poslouchat Viki. Ať se děje co se děje nezkoušej mě kontaktovat, ani se dostat zpátky, jakmile bude po všem přijedu si pro tebe. A poslední věc, slib mi, že pokud by se mi cokoliv stalo tak se postaráš o naši smečku, Dean a Viki by ti se vším pomohli."
Použije na mě alfu a já nemůžu jinak než poslechnout. Automatický se mi spustí slzy po tváři. Sice nechápu co se tu děje, ale pochopím, že mě Leo posílá někam pryč. Natiskne mě na jeho hruď a podle toho, že mi něco kape na hlavu tak i on brečí.
"Já nechci pryč." Nic neřekne a snaží se potlačit slzy.
"Takhle to bude lepší pro oba, ty budeš v bezpečí a já budu v klidu, protože budu vědět, že jsi v bezpečí."
Leo
Věř mi, má malá Jessie, že pro mě je to mnohem víc bolestivější a těžší než pro tebe, nejraději bych tě sevřel v náruči a nikdy nikam tě nepustil.
Natáhnu se pro mobil na stole a zavolám Benovi ať s holkama za pár hodinami počítá. Až je to vyřízené zavolám si k sobě Charlieho přes vlčí komunikaci. Budu mnohem klidnější když tam bude někdo s nimi i od nás.
Charlie je tu během dvou minut. Mezitím k sobě tisknu Jessie a už teď je mi smutno a to ještě ani neodjela. Už teď se mi protiví ta představa, že budu sám usínat a sám se probouzet, ale jinak to nejde.
"Co potřebujete alfo?" opatrně zaklepe Charlie. Ani nevstoupí dovnitř a já ho už zaúkolovaného pošlu pryč.
"Běž si zabalit, poletíš s holkami."
"Ale alfo já myslel, že budu bojovat za čest naší lunu?"
"Nejvíc mi pomůžeš tím, že mi jí tam pohlídáš." Už neremcá, pokloní se a jde si balit.
"A ty sluníčko si běž zabalit osobní věci." Víc mě sevře v obětí a zakroutí hlavou na odpor, že ne. Předpovídal jsem to a tak to má už nachystané, jen mě zajímalo jak na to zareaguje.
Asi tak za hodinu přijdou Viki s Deanem, že mají hotovo. Teď přijde ta nejtěžší část, odvést je na letiště a dát jim na dobu neurčitou sbohem, ani nevím jestli se ještě někdy uvidíme.
Leonarde prober se! Děláš to pro Jessie. Ještě rychle zavolám na letiště, že už jedeme tak ať letadlo je plně připravené ke startu.
Jessie se mě v autě snaží přesvědčit, ať jí nikam neposílám, tím co bude dělat, když se něco stane a neovládne svého vlka, má to pěkně vymyšlené, ale má to holka marný, do toho letadla nastoupí.
Před mím soukromím letadlem už stojí celá posádka. Jessie doslova k němu táhnu, ještě úplně před letadlem zkusí poslední pokus ať jí nikam neposílám, byl skoro stejný jak ty minulý, ale i tak se u něj musím zastavit.
Jess
"Já si tě klidně vezmu, jen mě prosím neposílej pryč." Jestli je to kvůli té blbé svatbě tak já si ho klidně vezmu, pokud jsem mu tak moc svým ne ublížila, že ho to až donutilo k tomuto kroku tak já mu klidně řeknu u oltáře ano. Zas až tolik mi na tom nezáleží. Pro mě je víc důležité, abychom zůstali bok po boku.
Chvíli se ani nepohne, ale pak si mě otočí k sobě čelem, chytne mé ramena, a podívá se mi hluboko do očí.
"Teď mě princezno dobře poslouchej! Posílám tě pryč, protože chci, aby jsi byla v bezpečí a nic se ti nestalo. Jestli jsi tři týdny žila v myšlence, že se na tebe zlobím kvůli tvému ne, tak se moc omlouvám. Jakmile ta válka skončí ihned sedám na první letadlo a letím si pro tebe a už tě nikdy, nikdy nikam nepustím. Prosím dodrž to co jsi mi slíbila v kanceláři. Nezapomeň, že můžeš Tyrkys věřit, a pak zvládneš vše na to pomyslíš, a poslední věc, pamatuj si moc moc tě miluji."
Políbí mě na čelo a cítím jak mě z posledních sil odhazuje svýma rukama do náruče Charlieho, který se mě snaží dostat do letadla. Všelijak se snažím vymanit z Charlieho náruče, ale marně, ihned jak dosedneme do sedadel letadlo vzlétne.
Celou cestu se topím v slzách. Se všemi odmítám mluvit. A když zavadím okem k Viki uvidím, že ona na tom není o moc líp.
Jenom ona je s tím rozdílem, že svůj smutek nedává až tak na jevo, jen brečí, ale nepředvádí tak velkou scénu jak já. Přisednu si k ní, hned mě přitáhne do obětí a zbytek cesty probrečíme spolu.
Mílí čtenáři přeji Vám krásné a radostné Vánoce, bohatého ježíška a jen to nejlepší do nového roku.
Mám pro vás slovní (v tomto případě spíš písemný) dárek. Už jsme ve tři čtvrtě knihy a příští rok to dokončím.