Pohled Mikeyho:
Takový trapas, proč já musím mít na ty holky smůlu?! Nesnáším se za to. Neustále narážela na moje modré vlasy, což mě strašně vytáčelo, až jsem se neudržel a odešel domů. Přemýšlel jsem, že toho nechám a udělám si vlasy na černo, ale to bych pak už nebyl já...
Ležel jsem znuděně a naštvaně v posteli. Celou noc se mi nedařilo spát, tak jsem jen tak ležel a hleděl do stropu. Byla to otrava. V televizi dávali akorát nějaké horory nebo romány, ale já na ani jedno neměl chuť. Prohrábl jsem si vlasy a přemýšlel. Z toho přemýšlení jsem se dostal až ke chvíli, kdy jsem Kaylu potkal ve Starbucksu. Oba jsme se pak v salóně bavili a byli sami sebou. Chtěl jsem s ní jít zase ven, ale hádal jsem, že by z toho Luke nebyl moc nadšený. Jen jsem nad tím vším zakroutil hlavou a sedl si. Povzdechl jsem si nad tím tichem v pokoji. Všichni ostatní v domě spali a já je nechtěl rušit, takže jsem plánovanou půlnoční svačinku zrušil.
Vstal jsem a zapnul notebook, zda by někdo nebyl na facebooku a neodepsal mi. Projížděl jsem online lidi, když jsem si všiml, že je online i Kayla. Třeba nespí. Rozhodl jsem se jí napsat, jestli mi odpoví.
M: ahoj :))
Chvíli nic nebylo, ale pak se ukázalo zobrazeno a že píše...
K: ahojky :)) jak to, že nespíš? ;)
M: nejde to :( a ty? :))
K: Luke šíleně chrápe :D
Nad tím jsem se musel zasmát, protože měla pravdu.
M: je mi tě líto :D
K: :D půjdu si lehnout na gauč, abych se alespoň trochu vyspala :) btw. co děláš o víkendu? ;)
M: nic, budu doma a nudit se :/
K: nechceš jít ven? Třeba do Staru nebo do salónu? :)
M: moc rád! :) Ale nebude to vadit Lukovi?
K: Lukovi řeknu, co se ti stalo a tím ho trošku usměrním ;)
Zarazila mě. Opravdu napsala, Co se ti stalo!?
M: Kay, jak to myslíš, co se mi stalo?
Přečetla si to, ale dlouho nic neodepisovala. Nakonec mi zpráva přišla.
K: nech to být, prostě spolu zajdeme o víkendu ven. Už jsme dlouho nic nepodnikli :)
M: okay :) ale už půjdu spát, tak se měj a dobrou ;) :)
K: dobrou, Miku! :))
Vypnul jsem facebook, notebook a zalehl do postele. Bylo mi jasné, že se jí Jess svěřila, tak jsem to radši nechal plavat. Zavřel jsem oči a do několika minut padl do hlubokého bezesného spánku...
Pohled Kayly:
Chat s Mikeym byl v pohodě, dokud jsem neudělala chybu a nenapsala určitá slova. Tak moc jsem si přála vrátit těch deset sekund zpět a napsat něco jiného. Nakonec se to vyvinulo dobře, ale stejně jsem se vůči Jess i Lukovi cítila provinile...
Ležela jsem v posteli a sledovala stěnu. Luke už přestal chrápat, jenže mně se stále nedařilo usnout. Řekla jsem mu, že se musím učit a teď jsem měla jít ven s Michaelem. Nic lepšího mě nemohlo potkat.
Po chvilce jsem zavřela oči a usnula. Trochu jsem sebou cukala, protože jsem měla takový divný pocit, že nás někdo sledoval...
Pohled Luka:
Měl jsem úžasný sen o tom, jak jsem s Kaylou po zbytek svého života. Že máme dokonalou rodinu, dokonalý život, dokonalé přátele. Přál jsem si, abych se probral vedle ní. Aby měla nafouklé bříško a v něm poklad. Náš poklad. Věděl jsem, že ta chvíle jednou bude...
Po ránu jsem všechno vzal rychlostí blesku. Sprchu, snídani, úklid. Chtěl jsem Kay překvapit a nejen kvůli tomu, že jsem jí tolik miloval a miloval i její úsměv. Vzal jsem připravenou snídani na tác, k tomu pomerančový džus, a šel do ložnice. Kayla spokojeně spala s úsměvem na tváři. Položil jsem jídlo na stolek u stěny a sedl si k ní. Pohladil jsem jí po vlasech, měla je božské. Rozespale otevřela oči a vzala mou ruku do té její.
"Dobré ráno," zašeptal jsem a dlouze jí políbil. Usmála se do polibku a přitulila si mě k sobě. Chvíli jsme jen tak leželi, hladili se a tulili se k sobě.
"Nemáš hlad, lásko?" zeptal jsem se a spravil jí pramínek za ucho.
"Trochu," usmála se na mě. Vstal jsem a podal jí tác s palačinkami a džusem.
"Ty jsi zlatíčko," uculila se a nahnula se přes tác, aby mě mohla políbit. Vzal jsem jí za ruku a stiskl jí. S úsměvem na tváři se pustila do jídla, když někdo zazvonil na dveře. Sešel jsem dolů a otevřel, ale nikdo venku nestál. Na zemi však ležel nějaký papírek. Sehnul jsem se a vzal ho mezi prsty. Zavřel jsem dveře a vešel do domu. Papírek byl ušmudlaný, ale prázdný. Něco mi říkalo, že to nebyla náhoda, že se tam znenadání objevil. Schoval jsem ho do kapsy a vrátil se za Kaylou do ložnice. Ta už zase ležela zachumlaná v peřině. Usmívala se na mě a tulila k sobě peřinu. Zahnal jsem špatné myšlenky a oplatil jí úsměv. Lehl jsem si k ní a vzal kolem pasu.
"Kdo to byl?" zašeptala. Netušil jsem, co jí říct, jelikož jsem sám to nevěděl.
"Pošťák, ale spletl si dům," zalhal jsem a jemně se usmíval. Jenom pokývla hlavou a zabořila jí do mé hrudě. V duchu jsem si oddechl, že mi to uvěřila. Nechtěl jsem to teď řešit. Teď jsem chtěl být akorát s ní a to se mi samozřejmě dařilo.
Dojedli jsme jídlo a já umyl nádobí. Pocítil jsem na svých zádech něčí dotek. Usmál jsem se a otočil se. Kayla převlečená v celé své kráse. Vzal jsem jí kolem pasu a dlouze políbil. S úsměvem spolupracovala a omotala ruce kolem mého krku. Stáli jsme tu dobrých pět minut, než jsme byli schopní se od sebe alespoň odtáhnout. Najednou se ozval zvuk telefonu. Kayla vytáhla s kapsy ten svůj. Neviděl jsem na něj, ale podle jejího výrazu se dalo soudit, že se něco dělo. Znervózněla.
"Kay, děje se něco?" zeptal jsem se opatrně. Chvíli neodpovídala, jenom hleděla do mobilu. Pak se usmála a mobil zase schovala. Nechápal jsem to.
"Ne, všechno je v pořádku," dostalo se mi konečně odpovědi.
"Opravdu?"
"Jo," usmívala se. "Jen jsem zapomněla říct kamarádce, že se učím, takže nemůže přijít, ale teď sama napsala, že nemůže, takže všechno v pohodě," vysvětlila mi a políbila mě na tvář. Usmál jsem se, že mi řekla pravdu. Vzal jsem si jí do náruče, že vypískla překvapením. Potom se zasmála a přitulila se ke mně. Vyběhl jsem schody do ložnice a skočil s námi do postele. Měl jsem štěstí, že jsem jí nezalehl. Smáli jsme se jako pominutí, ale ze smíchu vypuklo líbání. Nejradši bych se od těch rtů nikdy nevzdálil, protože byly tak jemné, příjemné, něžné. Prostě dokonalé!
"Luku, dost, musím se učit," zašeptala mi do rtů, ale já nepřestával. Zapřela ruce o mojí hruď, aby mě odstrčila, načež jsem nesouhlasně zavrčel. Odtáhl jsem se od ní a držel jí u sebe.
"Takhle se nenaučím," šeptla a hladila mě.
"Když já se budu hrozně nudit," zakňučel jsem.
"Tak běž někam s kluky, ne?"
"Ne," zakroutil jsem hlavou. "Chci být s tebou," hladil jsem jí.
"Fajn, tak běž do pracovny. Když projdeš obývákem tak dveře po levé straně televize. Jsou tam nějaké hry, které jsem hrávala," přikývl jsem a vstal. Moc jsem to nepochopil, ale budiž.
Sešel jsem schody a nasměroval si to do obýváku. Rozhlížel jsem se vlevo, když jsem zahlédl tmavé dveře dále v místnosti. Otevřel jsem je, až zavrzaly. Opatrně jsem vešel. Tahle místnost mi přišla nejvíce děsivá. Nebyly tu lampy, ale svíčky. Stojany svíček, pochodně, světlo dával oheň. Podél stěn byly vestavěné knihovny, kde byly uspořádány knihy od nejstarších po nejnovější. Dál jsem šel jakousi chodbou, až jsem se dostal do rozlehlé místnosti, pracovny. Opět tu hořely svíčky a pochodně. Stála tu dvě křesla, knihovny, pracovní stůl a skříně. I krb tu byl, ale oheň v něm neplál. Hrobové tichu narušovaly pouze mé kroky. Sedl jsem si do jednoho z křesel a prozkoumával místnost pohledem. Působilo to tu strašidelně. Až teď jsem si vzpomněl na ten papírek před dveřmi. Vytáhl jsem ho z kapsy a znovu na něj hleděl. Jako bych čekal, že se na něm objeví text. Najednou se z krbu naproti mě začaly ozývat zvuky. Vzhlédl jsem k němu, že jsem se trochu lekl. Plápolal v něm oheň. Opakoval jsem si v hlavě chvíli, kdy jsem ho viděl, oheň v něm nebyl. Po chvilce jsem pocítil štípnutí na palci, kterým jsem držel papírek. Podíval jsem se na něj a zděsil se. Na tom papírku se objevoval text. Přešel jsem blíže k ohni, aby se dal alespoň trochu přečíst.
Za rok a den je moje!
Tak moc jsem se vyděsil, že jsem neslyšel Kayly volání.
"Luku!" probrala mě z transu. Zamrkal jsem, abych se ujistil, že to je ona. "Luku, jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě.
"J-jo," zakoktal jsem. "Já se zahleděl do ohně," řekl jsem první věc, co mě napadla. Jenom pokývla hlavou a šla zase ke dveřím. Hned jsem jí následoval. Schoval jsem papírek zase do kapsy a přitiskl si Kaylu k sobě. Usmála se a já jí úsměv oplatil. V duchu jsem se ale bál jako malý kluk. Mohl to být jenom obyčejný vtip, ale co když to byla krutá realita?
——————————————————————————————————————————————————
Hi Guys! Zdravím vás s novou kapitolou, kde máme novou záhadu, se kterou se bude muset Luke poprat! ;)
- Chci poděkovat za čtení, votes a komentáře, moc děkujuu! :3
- Kapitoly asi budou vycházet tak, jak vycházejí, protože to nejspíše jinak stíhat nebudu. Jak ale skončí škola, nebo se alespoň uzavřou známky, budou kapitoly vycházet častěji! :)
- Vtip nebo realita? To teď bude dlouho Lukovi vrtat hlavou!
Asi vše, snad se vám kapitola líbila. Děkuju za přečtení, vote a komentář, pokud zanecháte. Krásný víkend,
Pav :3