Jess
Víkend byl skvělý, ale na můj vkus moc přehnaný. Teď už jedeme domů.
Leovi skoro každou půl hodinu někdo volal, a když jsem mu řekla ať klidně jede domů, že večer přijedeme, tak mě odbyl, že ne.
Že odjedeme až všichni spolu. Že by se stejnak beze mě nemohl soustředit na práci. Takže to k ničemu není.
Od nedělního rána to tady žije, tak jak jsem to tu ještě neviděla.
O půl osmé mě vytáhly z postele vizážisté. Nevím proč se tak spěchá vždyť ta oslava začíná až ve čtyři odpoledne.
Až byli se svojí prací spokojeni tak jsem měla až do půl čtvrté volno. Využiji toho a jdu se podívat na zahradu. Vše vypadá skvěle.
Dávám si pozor, abych nepotkala Lea. Nechci na něj křičet takže se mu raději vyhejbám.
Za chvíli si mě odchytí Viki.
"Tak co na to říkáš?"
Takhle velký úsměv jsem na její tváři snad ještě neviděla, je na svoji práci velmi pyšná. A mě nezbývá nic jiného než jí to pochválit.
"Vypadá to skvěle....ale já žádnou oslavu nepotřebuji, a nebo když musí být, tak ne tak velkou."
"V klidu, tohle není až tak velký. A za další to všechno financuje Leo, takže můžeme rozhazovat neomezeně."
Dean který k nám zrovna přicházel jí vlepí jemný pohlavek.
"Nedal ti neomezený rozpočet, jenom jsi ho už překročila dřív než jsi se dostala k občerstvení."
Viki se hned začne rozčilovat, ne proto, co řekl, ale kvůli tomu proč jí dal pohlavek.
Ale nechá toho, jakmile si jí vizážisté zavolají, že je na řadě.
Leo
Musím to s někým probrat. Tak si počkám před pokojem který si zabrali vizážisté, na Viki.
Jakmile vyjde, chytnu jí za ruku a stáhnu do vedlejší místnosti.
Ještě když jsem na Viki čekal tak jsem si ověřil, že je ten pokoj prázdný. Nepotřebuji, aby to někdo slyšel, alespoň ještě teď ne.
"Auuu, dávej pozor, zničíš mi účes."
"Viki potřebuji s tebou mluvit o dnešku."
Mezitím co jsem mluvil si kontrolovala účes. Jakmile jsem to dořekl stuhla.
"Dean ti říkal něco o rozpočtu?"
" Ne, měl by?" Oddechne si. "Je mi jasné, že jsi limit už dávno překročila."
Řeknu to jako kdyby to bylo úplně normální, a ono to už normální je.
"Tak co chceš?"
"Nemůžu to udělat...nemůžu jí označit." Po chvíli přemýšlení jí dojde na co narážím.
"Ajo, na to jsem úplně zapomněla."
"Není na to připravena. Na tady tyhle věci je dosti citlivá."
Viki má více stránek osobnosti. A teď přepnula na milují, starostlivou sestru. A to je přesně to co potřebuji.
"Ale jedině tak jí ochráníš před Noahem." Vše říká s pochopením v hlase.
Mé nohy neunesou tíhu mého těle s litry slz které se derou na povrch proto se sesunou na zem.
Viki si klekne a přitáhne si mě do obětí, které jí velmi rád oplatím a taky ho potřebuji.
"Tak...tak" snaží se něco rychle vymyslet. "Tak jí řekni, že je to poslední rituál k přijetí do smečky"
"Nechci jí lhát. Celý život žila ve lži, a já jsem jí slíbil, že ode mě nic jiného než pravdu neuslyší."
Už konečně přestanu brečet a jen popotahuji, při tom si užívám sestřino obětí.
"To není lež, vždyť-" podívám se na ní pohledem ať radši mlčí.
Dost dlouho mlčíme a přemýšlíme co s tím.
"Když to udělám riskuji, že mě bude nenávidět a bude zase odtažitá. Ale když to neudělám budu riskovat, že když přijde Noah tak mi jí může klidně sebrat a já s tím nic nezmůžu."
Mám co dělat abych se znovu nerozbrečel.
"A už jsi s ní o tom mluvil?" Zakroutím hlavu ve znamení, že ne. "Tak už jí to zkus naznačovat, ať se na to začne pomalu psychicky připravovat."
Přikývnu, asi to tak bude nejlepší.
"A to ještě neví, že máme za dva měsíce dobu páření" zamumlu spíš pro sebe.
Vykulí oči. Asi jí došlo jak to myslím.
"Vy jste spolu ještě nic neměli?" Zčervenají se mi tváře a schovám se do jejího trika.
"A myslím, že k tomu ještě dlouho nedojde, protože včera jsme měli menší nehodu. Tedy spíš Darkness."
'Neházej to na mě!' zavrčí na mě. Jenom protočím oči.
"Slyšela jsem."
To už zaklepe někdo na dveře a vstoupí dovnitř.
"Lásko, už přijíždí první hosté." Byl to Dean.
"To už je tolik?" Podívá se na hodinky.
"Dík zlato, už jdu." Zvedne se, upraví se a jde ke dveřím.
"Díky sestřičko" spíš to zašeptám.
"Kdykoli bratříčku" a odejde.
I já se zvednu a odejdu do našeho pokoje se připravit.
Teď už to jen zbývá oznámit smečce a to bude trochu těžší, protože co jsem slyšel, tak se na tuto část moc těší. Nerad je zklamu, ale jinak to nejde. Udělám to, ale ne dnes.
V našem pokoji najdu svýho miláčka jak jí vizážisté pomáhají se oblíct, aby si nezničila účes a make up.
Toto všechno je jen kvůli té jedné částí. Je mi moc líto, ale já jinak nemůžu.
Kdybych si já debil nepřečetl pravidla uvítacího večírku pro lunu teprve před týdnem, mohlo to dopadnout úplně jinak.
Mohl jsem jí na to připravit. Možná by i ten týden stačil, ale né. To bych nebyl já, kdybych to nezačal řešit až na poslední chvíli.
Mezitím co se utápím ve vlastích myšlenkách tak se převléknu do bílé košile a černých společenských kalhot.
Vejdu zpět do pokoje z šatny. Moje zlatíčko vypadá úžasně.
Chci jít za ní. Od rána jsme spolu nemluvili. Chci se jí omluvit.
Už jsem skoro u ní.
"Leo..." Teď se mi to moc nehodí sestřičko, ale co už. Otočím se na ni ve znamení, ať mluví. Ale ona jen ukáže prstem ať jdu za ní.
Jdu za ní a ona za náma zavře dveře.
"Měl by jsi jít oznámit, že se to označení konat nebude. Ať není kvůli tomu nějaký zmatek."
Asi má pravdu. A půjdu tam hned. Chci to oznámit ještě dřív než tam bude Jess.
Vrátím se do pokoje za Jessi a políbím jí do vlasů.
"Za chvilku si pro tebe přijdu a půjdem." Přikývne, ale zdá se duchem nepřítomná. "Neboj se, nic se ti nestane, budu furt s tebou." Zas jen přikývne.
Beze slova mě obejme. První pěkná chvilka tohoto dne. Vydržel bych takhle hodně dlouho, ale když si všimnu Viki u dveří, hned mě to přejde.
S těžkým srdcem jí od sebe odstrčím.
"Bude to trvat jen chvilinku" a zmizím.
Přijdu tam. Ti co seděli se postaví a všichni zmlknou, aby slyšeli co jim chci oznámit.
"Chci se vám všem omluvit, ale rituál který dodržujeme 6 generací nemůžu dodržet....Nemohu svoji družku označit." Uslyším citoslovce překvapení a údivu.
"Proč, alfo?" uslyším z davu.
"Z osobních důvodů." Nechce se mi to tady rozebírat, proto jsem zvolil jednoduchou odpověď.
Vznikne tu rozruch, hádky. I Viki se to pokouší nějak uklidnit.
Členové smečky jsou pro mě jako děti, kterým chci dopřát jen to nejlepší. Ale bohužel tohle jim zatím nemohu dát.
Až se to tu trochu uklidní, co je až tak za půl hodiny zajdu pro Jessie.
Ta to celou dobu pozorovala oknem z obýváku kde je na zahradu krásný výhled.
Jakmile mě spatří přiřítí se ke mě.
"Leo co se tam děje?" Zeptá se celá rozrušená.
Ucítím v jejím hlase starost a strach o mě. Zahřeje mě to u srdíčka.
"Nic...můžeme?" Nastavím rámě. Jen přikývne a chytí se.
Jess
Jsem z toho zmatená. Jak může říkat, že se tam nic neděje. Vždyť se tam pár lidí chtělo na Lea vrhnou, kdyby je další skupinka nezastavila.
Vejdeme na schody které nás dělí od domu a zahrady. Všichni jako na pokyn zmlknou a skloní hlavy.
"Představuji vám, novou lunu Měsíční smečky."
"Vítej luno" řeknou všichni, společně jako nějací vojáci.
Teprve až po tohle zvednou hlavu a podívají se na mě.
Vidím tu známé i neznámé tváře.
Leo se rozejde cestičkou kterou nám vlkodlaci udělají. Dovede mě až ke stolu kde mi jako správný gentleman odsune židli počká než se posadím a pak židli zasune.
Ještě než se posadí udělá nějaké gesto a ostatní si jdou taky sednou.
Dva muži zapálí dřevo na podpal který je tu už nachystaný.
Chvíli se nic neděje, ale pak začnou chodit lidé a různě mě tu vítat.
Připadám si docela blbě. Jsem tu už přes dva měsíce a vítají mě tu jako kdybych sem teprve přijela.
Přišla i ta prodavačka z obchodu a nejspíše s její šéfkou a předali mě chybějící šperky k sadě mého outfitu.
Ctím Leovo přání a nesundám si jeho náhrdelník s měsíčním kamenem.
Takže si jdu jenom do koupelny vyměnit náušnice, náramek a prsten.
Když se vracím ke stolu Leo si tam s někým s širokým úsměvem povídá.
Jakmile přijdu blíž Leo mě chytí kolem pasu a přitáhne k sobě.
Pár milimetrů od mého ucha zašeptá
"Jsi překrásná, jako princezna."
Vezme moje ucho mezi své rty a stiskne, a aby toho nebylo málo tak mě taky políbí do vlasů za ucho.
Nemusím snad říkat, že jsem byla červená jak rajče. V duchu si nafackuji, co to dělám vždyť jsem na Lea naštvaná.
Pár vedle nás se tomu zasměje. Až teď si všimnu, že má vedle sebe partnerku.
"Jessie let me introduce you to Alpha Ben from Canada, and one of my best friends with his Fiancee. Ben this is Jessie my moon and the love of my life."
Ouuu takže cizinec. On si vezme moji ruku a políbí hřbet.
"Nice to meet you."
"You speak English?"
"Yes, I grew up in America."
"Amazing"
Odtáhne si mě bokem a začne mi povídat o všem možném. Leo si tam začne povídat s Benovou partnerkou.
Bylo příjemné zase po dlouhé době mluvit s někým anglicky.
Vrátím se k Leovi v tu dobu kdy se má podávat večeře. Vůbec jsem si neuvědomila jak rychle ten čas běží.
Po večeři mě přišlo pozdravit ještě několik rodin. Některé přinesli i dary.
Už mě od toho úsměvu bolí koutky rtů. Ale nejvíc mě štve Leo který jen vedle mě sedí a přihlíží na to s úsměvem.
Poznala jsem u jedné rodiny toho chlapa co chtěl Lea napadnout. A to nenechám jen tak.
Když už chcou odcházet zastavím je.
"Nezapomněli jste na něco?"
"Eeee moc mě těšilo" zkusí nervózně. Zakroutím hlavou ve znamení, že tohle nemyslím.
Trochu mu napovím.
"Se třeba někomu omluvit." Konečně mu to dojde. I jeho manželka ho k tomu pobízí.
"Alfo, omlouvám se." Leo jeho omluvu přijme.
Sesunu se na židlu a nahlas si oddechnu. Když uždibuji hrozny ze stola tak Leo využije mé nepozornosti a zkusí si se mnou pod stolem propléct prsty. Naštěstí včas uhnu.
"Žádné lísání, ani mazlení dokud si neodpykáš trest."
"Jaký trest. Vždyť pro mě je už trest to že se mi straníš a vyhejbáš."
"To je druhá čast trestu, ale furt nemáš splněnou první čas."
"Jakou první čast trestu. To není dostatečně velký trest, že se nemůžu přitulit?"
"Ne není, a první část trestu je ta, že to povlečení a prostěradlo vlastnoručně vypereš v jezírku...Jasně jsem přikázala holkám dole v prádelně, aby se toho ani nedotkli, že si to vypereš sám."
"Aaaa proč v jezeře? vždyť existují pračky."
"Protože s pračkou by jsi to měl moc jednoduché."
Mezitím přišla Viki a vyzvala mě na parket, a to s radostí přijmu.
Ale dřív než odejdu, řeknu Leovi dodatek který jsem málem zapomněla.
"Málem bych zapomněla, jak to půjdeš prát, řekni mi to. Ať se mohu jít přesvědčit, že to děláš správně. Pokud to neuděláš, zašpiním ti ho znovu a můžeš začít od znovu. A takhle furt do kolečka dokud to neuděláš správně."
"Ale vždyť se mi budou všichni smát." To už mě chytí Viki ať si pohnu tak na něj jen zakřičím.
"To je už je jen tvůj problém."
Leo
Tímhle mi pokazila celý večer. Normálně bych to nechal uschnout a pak by to opadalo.
Ale tolik času nemám. Když řekla žádné mazlení tak určitě myslela i v posteli a to už jsem trpěl minulou noc, nevím jestli zvládnu ještě jednu.
Normálně bych to dál na sluníčko ať to oschne a pak by to bylo lehčí. Ale tolik času nemam. A za další řekla vyprat v jezeře.
Musím to nějak vymyslet. Věřím že ona nebude mít problém s mazlením. Ona to klidně vydrží, ale já ne.
Ale když se na to podívám z druhé stránky, tak mi ukazuje svoji stránku vůdce.
Toto je snad poprvé co někomu něco přikazala. A před hodinou s tím chlapem mě utvrdila ještě víc v tom, že je moje družka. Nejvíc mě snad překvapilo to jak se mě zastala. A toto všechno mě jí nutí milovat ještě víc.
Jess
Tento trest jsme vymysleli společně s Tyrkys. V duchu si musíme plácnouct.
Trest není těžký, ale pro Alfu ponižující. Trest přesně hodící se pro Lea.
S Viki na parketu vydržíme docela i dlouho. Trsáme na všechny různé písničky. Na tý místní se chytám jen na refrén nebo jiné malé části, ale na anglické skoro všechny.
Takhle pokračujeme až do jedné ráno. To už se mi vybíjí baterky.
Trsat už nemůžu, protože mi došla šťáva a kdybych si sedla tak bych hned usnula.
Takže se rozhodnu pro třetí možnost. Oznámím Leovi že si jdu lehnout.
"Leo? Pokud by to nevadilo, tak bych si už ráda šla lehnout."
"Běž...chceš doprovodit."
"Ne to je dobrý."
"Tak dobře, za chvíli přijdu, tak běž klidně spát první. Dobrou." Chce mi dát pusu na dobrou noc, ale má to chlapec marný, furt jsem dost při vědomí, abych nezapomněla na jeho trest.
Nejsem unavená jen z tance a celodenního stresu, ale taky se na tom podepsal alkohol.
V Americe bych se k němu nesměla ještě pár let ani přiblížit. A tady mi nalévají jako plně dospělému.
I Viki toho už má dost, takže se navzájem doprovodíme do postele.
Leo
Vůbec nejsou na takovýhle večírky zvyklí. Z jedné strany je to dobře, protože jaký druh, by chtěl mít družku alkoholičku. A z druhé strany nemají potřebné zkušenosti do života.
Po jejich odchodu to začneme pomalu s Deanem ukončovat. Až jsou všichni pryč jdeme si lehnout za holkama.
Dnešek si všichni užili i bez označení. Čekal jsem že bude mít někdo blbé připomínky před Jessie, ale ono nic a jsem za to i rád.
Úklid necháme až na ráno. Holky najdeme spící na naší posteli s Jessie.
Jen nad tím pokrčíme ramena a usmějeme se nad tím pohledem. Dean si Viki odnese k sobě a já zalehnu na svoji půlku k Jessie.
Chci si jí přitáhnout ze zvyku do obětí, ale i když spí tak mě to nedovolí. Takže se zase nevyspím.