Jess
Kvůli nedostatku spánku, jen letmo vnímám co se děje. Jakmile mé tělo vycítilo možnost spánku, hned se ponoří do říše snů.
Probudím se až někde na parkovišti. Ikdyž jsem ještě rozespalá tak poznám Viki, která právě zavírá dveře od řidiče a obíhá auto.
Já si mezitím protřu oči a rozepnu pás. Dřív než stihnu hrábnout po klice, dveře se otevřou.
"Dobré ráno, princezno, už se budeš muset probudit a fungovat. Dnes nás čeká velký den."
Vystoupím a probere mě lehce ledovější vzduch. Rozkoukám se a uvidím, že stojíme na parkovišti u Přírodních lázních.
Než se stihnu zeptat co tu děláme, vezme mě za ruku a táhne ke vchodu.
Pár kroků od vstupních dveří, se musí zastavit a tím se odtrhnout od Viki. Zastaví a podívá se na mě nechápavě.
Cítím, že Tyrkys chce převzít kontrolu. Když cítím, že se mi mění oči na vlčí, tak je zavřu a zhluboka se nadechnu.
Nejdřív nechápu proč se to děje, ale pak mi to nejspíš dojde. Když znovu otevřu oči tak už jsou normální.
Ani jsem si nevšimla, že mě Viki odtáhla na bok.
"Dobrý?"
"Jo...jo dobrý" řeknu lehce roztřeseně.
"Co se stalo? Ty jsi-"
"Ano, poprvé od přeměny mezi lidmi."
Obejdu jí a jdu dovnitř. Ona mě dožene a zastaví chycením za ruku.
"Promiň to mi nedošlo. Kdyby cokoliv tak mi to okamžitě řekni ano? A pojedeme domů."
Přikývnu a jdu dál. Toho houbaře na výcviku jako vstup do civilizace nepočítám.
Kdybych ho zabila tak bych ho zabila a asi by to nebylo tak hrozné jako kdybych vyvraždila celé lázně.
Viki nás nahlasí na recepci a pak odvede do jídelny, kde jak si nás všimnou dvě dívky, tak na nás začnou mávat. Viki jim to s úsměvem oplatí.
Viki si už chtěla k nim sedat když si jedna odkašlala.
"Viki nepředstavíš nás" a hlavou začne ukazovat na mě.
Asi kdyby to neudělala, udělala bych to já dřív, než bych si sedla.
"Jo jasně promiňte." Stoupne si za mě a chytne za ramena. "Holky tohle je Jessie naše nová luna. Jessie tohle jsou Anna a Lili mé kamarádky ze školy."
Jedna z nich mě stáhne za ruku, abych si sedla vedle ní.
"Tak tohle je ta tajemná dívka, která okouzlila našeho Lea."
Viki si sedne vedle tý druhý.
"Do telefonu jsi říkala, že přivedeš hosta, ale že to bude sama luna měsíční smečky to jsem nečekala."
Všimnou si, že jsem z toho celá nesvá a není to jen kvůli nim, ale i kvůli těm všem vůním. Cítila jsem je i před tím, ale nebylo to tak silný.
"Nás se bát nemusíš. Založili jsme si tady ten malý spolek, abychom pomlouvali naše druhy." Jen se nervozně usměji a přikývnu.
"Pojď, najíme se a pak začneme." Zvedneme se a jdeme ke švéckému stolu.
"Jich se fakt bát nemusíš. Jsou trochu trhlé, ale neškodné." Zas jen přikývnu.
"Jess, jestli ti není dobře tak pojedeme dom." Rukou mi změří teplotu.
"Ne to je dobré, jen si musím zvyknout." A vrátím se ke stolu.
Najíme se a pak jdem na to. Jako první jdeme na kosmetiku. Tam nám uvolní a vyčistí pleť.
"Tak a teď pojedeme pro šaty." Nasedneme do auta a jedeme do centra města. Už jsem se lehce uvolnila.
Projdeme dva obchody, ale nic tam nevybereme. V dalším obchodě si vybrala Viki a Anna, ale já nic.
Viki sice tvrdila, že šaty už má, ale jakmile je uviděla, neodolala a koupila si je.
V dalším ve kterým jsme právě teď, bych řekla, že bych si mohla vybrat. Ale když se mi líbili tak buď měli moc velký výstřih, nepadli mi, byly nepohodlné atd.
Už chci z obchodu odcházet když uvidím šaty které upoutají mojí pozornost.
Moc mě to ani nepřekvapí, tohle není poprvé za dnešek kdy mě zaujmou šaty a pak zjistím, že mi nesedí.
Holkám oznámím, že jsi je jdu zkusit. Myslela jsem, že půjdou na jídlo, protože už kňučeli, že mají hlad, ale ne, byly hodné a počkají na mě u oddělení bot.
Vejdu do kabinky a obleču si je. Když se podívám do zrcadla nestačím se divit. Nikde nekoušou, nic mi z nich neleze, nikde neškrtí ani to neplandá. Dokonale sednou. Jsou krásné. Perfektní.
"Holky..." S tímto slovem vylízám z kabinky. Místo holek najdu před kabinkou na pohovce Lea čtoucího časopis.
Podívá se na mě s neutrální tváří. Za chvilinku se mu zkřiví a zakroutí hlavou na nesouhlas.
"Ne ty předchozí ti padly lépe." To už přijde Viki. Obejde mě a prohlédne.
"Proč to říkáš, vždyť jí padnou skvěle a ohromě sluší." Div se nečervenám. "Ty předchozí na ní vypadali jako padák." To mě i lehce urazí, protože na první pohled vypadali fakt pěkně.
"Ale zakryvaly, tyhle jsou moc krátké. Každý by mi na ní koukal. Žárlím."
"Koukat ti na ní budou i tak. Vždyť je to její večírek. Takže je bereme." Usměju se na ni. Vážně se mi líbí. "Když o tom tak mluvíme tak si myslím že jsem k tomu viděla dokonalé boty."
Zavede mě k nim a musím uznat, že k nim padnou skvěle. I mi pasují.
Mám nepatrný pocit, že tady ta sada na mě přímo čekala a bylo mi souzeno si jí vzít. I holky mi to pochválili.
Už nákup pomalu dokončujeme, už zbývá jen zaplatit. Viki s Leem se někde hádají furt o tom stejném tématu, tak jdu k pokladně.
Už vytahuji kreditku, když v tom je někdo rychlejší a na terminál přiloží tu svoji, a k tomu mě obejme okolo pasu.
Prodavačka se na Lea podívá a zalapá po dechu. Hned se pokloní.
"Šévka mi to snad ani neuvěří, že sám alfa a luna nakupovali zrovna v jejím obchodě. A taky, že si koupili jí samotnou navrhlou sadu. Máme i k tomu šperky, ale ty jsou ještě někde na cestě."
"To nevadí použiji svoje." Už beru tašky a chci odcházet.
"Alfo, lůno bylo mi ctí být dnes vaše prodavačka."
Ještě jednou se pokloní, usměju se na ni nazpátek, Leo se taky usměte. Jenom v tich naších úsměvech byl rozdíl ten, že já se usmívala falešně a on ne.
Před obchodem najdeme Deana jak pusinkuje Viki na obličeji a ta mu jí s úsměvem nastavuje.
Leo mě políbí na tvář snad i dýl než bylo potřeba.
"Uvidíme se večer ano? Mám tady ještě nějakou práci." Přikývnu. A to už si Leo jde pro Deana.
"Neříkal jsi náhodou, že spěcháme."
"Tak běž, já tam stejnak nebudu potřeba." Zašeptá Dean skoro neslyšitelné. Leo se škodolibě usměje.
"Výš jak to je, všichni za jednoho a jeden za všechny. Tak jdeme." Rychle se ještě natáhne, aby mi mohl dát rychlou pusu.
Pak už jen vezme Deana za lém košile a táhne ho pryč. Ten našpulí rty a natahuje ručičky.
Přistoupím k Viki a vypustím z úst něco co se nikdy nemělo dostat ven.
"Je roztomilej."
Leo se v tu ránu zastaví a ohledne se na nás. I z té dálky co mezitím ušly poznám, že mu zlatě zablýsklo v očích, a i to jak se tvářil nebylo zrovna nejpříjemnější. Pak pokračovali v chůzi.
Podívam se na Viki a místo toho, abych se zeptala co to mělo znamenat, uskočím jak jsem se lekla. Viki měla vlčí oči.
"Máš štěstí, že vím, že máš druha. Jinak bych si myslela že s mím snoubencem flirtuješ. A abys věděla těm co s ním flirtujou vyškrabávám oči z důlku."
Naštvaně se sebere a jde prýč. Tady tu její stránku vůbec neznám. Docela jsem se jí i bála.
Holky mi položí ruku na rameno.
"Já to nemyslela zlé. Já jen-"
"My víme, ale příště si na tohle dávej pozor, družky na to bývají dost citlivé. To poznáš až bude někdo s Leem flirtovat."
Holky mě popostrčí k chůzi. Jak to myslely, až s Leem bude někdo flirtovat?
Už sedíme u stolu a máme objednané jídlo. Sedíme v tichosti, nikdo se neodváží promluvit, Viki odmítá s kýmkoli navázat kontakt.
Holky využijí chvíle kdy si odskočím na záchod a domluví Viki.
Když jsi jdu umýt ruce Viki čeka u umyvadel. Mlčení jí dlouho nevydrží.
"Promiň nechtěla jsem na tebe tolik vyjet, to instinkt....dobrý?"
Natáhne ruce, abych se mohla přitulit do objetí a to s radostí udělám.
"Promiň Viki já to tak nemyslela-"
"Už to neřešme ano? Pojďme zpět za holkama."
Bavíme se a musím uznat, že jsou velmi fajn. Je škoda, že se s nimi nebudu moct vydat častěji. Jsou z jiné smečky. A dostali se sem dosti složitě.
Jen s čím mě štvou je, že mě stále oslovují luna.
"Omlouvám se že vás holky přerušuji, ale jinak to nejde, můžete mi prosím přestat říkat luna, připadám si stará."
Lehce se tomu zasmějí.
"Dobře J-"
"Žádný takový." Přeruší je mužský hlas, ani nemusím hádat majitele.
Obejme mě kolem hlavy. I když to nevidím tak cítím jak je praží pohledem.
"To oslovení Luna miláčku neznamená, že jsi stará, ale že máš postavení. To je to stejné jako, kdyby dříve dvorní dámy oslovovali královnu křestním jménem. A to by bylo trochu divné ne?"
Už se s ním chci začít hádat, ale zas mě přeruší.
"Na. A opovaž se použít svoji platební kartu." Podal mi kreditku. Dost neochotně jí přijmu.
"A opakuji sestřičko, je to Jessiina karta, ne vaše společná. Já si to ověřím." Asi má s Viki a tímto tématem nějakou zkušenost.
Když se s ním chci zase začít dohadovat zmizí. Ten ví jak se vyhnout hádce.
Ujistím se, že je dostatečně daleko.
"Tak oprava, oslovuje mě tak když budeme samy."
'Já to slyšel!' zabručí mi v hlavě.
.
.
.
.
.
Jsem naprosto vyčerpaná. Tohle byly snad moje největší nákupy v životě. Nakoupili jsme toho hromadu.
To ani s Miou jsme toho nikdy tolik nenakoupili.
Myslím, že ani půlku těch věci nevyužijeme. Viki mě naštěstí ujistila, že zítra zůstanem v lazních a budem relaxovat. Nevím proč jí na tý oslavě tolik zaleží, ale okej.
Padnu vyčerpaně do postele zrovna když Leo výchází v županu z koupelny.
Lehne si ke mě. Natočíme se tak, abychom se dívali sobě do očí.
"Mohl jsi si odpustit obě dvě scény s tima kreditkama. Umím za sebe platit i sama. Nejsem v mínusu."
"Já vím. Jenom plním svoji povinnost jako tvůj přítel."
Rozhodnu se ho lehce provokovat. Nahlas se zamyslím.
"Hmmmm. Nevzpomínám si že by ses mě zeptal jestli chci být s tebou ve vtahu?"
Zalapá po vzduchu.
"Ja to bral jako samozdřemnost. Ty všechny vztahové činosti, tobě to nestačí, jako znamení, že jsme ve vztahu?"
"Připadalo mi to tak. Ale každý den čekám stále na tu otázku. Ale pokud nechceš mít romantický vztah, tak ne no. Jen mi pak řekni až budeme manželé, ať používám správné příjmení."
Přihane si mě za pas úplně k sobě. "Tak dobře ptám se teď a tady. Jessie Whitová Andersson budeš moje přítelkyně?"
Jsem ráda, že použil obě příjmení. Na to první jsem byla zvyklá celý život. A na to druhý si začínám pomalu zvykat.
Když se mu chystám odpovědět, někdo zaklepe a vpadne dovnitř.
"Mám se vás zeptat jestli se k nám připojíte u herního večeru? Jééé omlouvám se jestli jsem vás u něčeho vyrušila."
"Ne v pořádku" a odtáhnu se s úšklebkem na rtech.
"Dám si jen rychlou sprchu a hned přijdu." Leo se urazil, ale ani to moc neřeším. Dělá to už tak často, že to přestávám vnímat.
Strčí nohu do dveří.
"Potřebuješ něco?"
"Ne jen chci sem dát župan a převléct se."
"Tak běž já počkám."
"néé ty můžeš pokračovat, koupelna je velká vejdeme se tam oba."
Vím o co mu jde ale má to chlapec marný. Prokoukla jsem ho. V poslední době má čím dál častěji uchylnější myšlenky. Ale nic s čím bych si neporadila.
Po cestě do společenské místnost furt otravoval s tou otázkou. Nejdřív jsem mu chtěla rychle odpovědět, ale pak jsem si to rozmyslela. Bude větší sranda to protahovat.
Tak jsem ho odbývala otázkama stylu: musím si to pořádně rozmyslet atd.