Leo
Párkrát zamrkám a v hlavě si to ještě jednou přehraji, pomaleji, abych tomu vůbec rozuměl.
Až pochopím, na co se mě chce zeptat, pousměji se. Tak tohle mého andílka celý den trápí. Vezmu jí za ruku.
"Pojď, něco ti ukážu."
Ona se nechápavě nechá vodit.
"Můžeš mi prosím odpovědět." Zeptá se, když už jí pět minut vedu beze slova.
"Ne, protože si odpovíš sama."
Najednou zastavím, protože si uvědomím, že jí jenom prospěje, když se přemění z dobrovolné vůle.
"Dál půjdeme jako vlci" ignoruji její protesty a začnu se vysvlékat. Když už tam stojím jenom ve spodním prádle pochopí, že protestovat je úplně zbytečné.
"Občas tě vážně nenávidím, za to jak jsi tvrdohlavej."
" A nejsem jedinej" to už oba dva tam stojíme jenom ve spodním prádle.
Na tenhle pohled bych se vydržel koukat až do svítání, ale musíme jít dál.
Proměním se první a ona hned za mnou.
'Bolí to ještě?' dá se poznat starost v mím hlase.
'Ne už je to mnohem lepší, dá se to přirovnat k píchnutí o trn růže.'
'To rád slyším a teď pojď.' Rozeběhnu se k napajedlu a ona běží hned za mnou.
Už z dálky vidím, že je tam jedna laň, geniální. Zastavím za velkým a tlustým stromem, tak aby nás neviděla.
'Vidíš tamhle tu laň' přikývne. 'Tu teď ty, NE Tyrkys zabiješ.' Podívá se na mě vyděšeně.
'Ale...ale já to neumím, vůbec nevím co mám dělat.'
'To stejný co včera Tyrkys.'
'Nemůžu jí nechat ještě tuhle, slibuji, že zabiju příští.'
'Ne, miláčku nevymlouvej se z toho, nic na tom není. Z tohohle místa neodejdem, než to neuděláš, já mám času dost.'
'Tak...tak fajn, ale musíš mi slíbit, že se nebudeš dívat.'
'Neboj se, nebudu se smát' už se otáčí, aby odešla tak na ní ještě zavolám. 'Nech se vést svým vnitřním vlkem.'
Jess
Nevím vůbec jak to myslel, ale dobře. Když to najednou uslyším "PŘIKRČ SE !"
Trochu se leknu, ale udělám to. Ta laň si mě všimne teprve až jsem skoro úplně u ní, začne zhrdat "NEVADÍ, BĚŽ!" Přestanu vnímat okolní svět a zaměřím se jenom na ní, na mojí kořist.
Dostanu jí do kouta, přesně tam kam chci. Úplně cítím jak se mi zúžily zorničky. Už na nic nečekám a skočím po ni, prokousnu jí hrdlo.
Těžce oddechujíc se odtáhnu. Bylo to lehčí než jsem čekala.
Můj vnitřní hlas mého vlčího učitele mě pochválí. "SKVĚLÁ PRÁCE, PŘÍŠTĚ MĚ UŽ NEBUDEŠ POTŘEBOVAT."
Leo
Celou akci jsem zpovzdálí sledoval, vůbec jsem nečekal, že jí to půjde, až tak dobře. Našlapovala jako kdyby byla na zamrzlém rybníku.
Dalo se vidět, že jí úplně její vlčí já pohltilo. Chovala se jako profesionál.
Kdyby sem teď někdo neznámej přišel a uviděl by jí myslel by si, že je to už plně vzdělaná vlčice a né, že je tohle její první lov.
Jakmile se rozeběhne pryč, okamžitě vyrazím za nimi. Valila jak o život, skoro vůbec jsem jí nestíhal. Zahnala jí do koutu, který je mi velmi známí.
Zahnal jsem tam svojí první kořist, když mi otec povolil, abych se zúčastnil úplňkového lovu.
Vrátil jsem se do reality v okamžiku o který bych velmi rád nepřišel. Byl to ten okamžik kdy se odrazila od země, skočila po lani a prokousla jí hrdlo.
Proměním se a přiskočím k ní. Obejmu jí.
'Vůbec jsem to nečekala, ale dokázala jsem to!'
Začne šťastně vrtět ocasem. Pro normálního vlka, by to bylo úplně normálním, ale pro ní to bylo něco úplně nového a skvělého. Pohladím jí po hlavě.
"Ano dokázala."
Dám jí prostor, aby lépe prozkoumala vůni čerstvé krve a teplého měkkého masa.
Neodolá a zakousne se, do jejího stehna. Cpe se jako kdyby týden nejedla, ale mě to nevadí a jen na to s úsměvem přihlížím. Včera jsem se najedl dost, takže to nepotřebuji.
Až je dostatečně najezená, tak se ke mě přitulí a beze slov se začneme mazlit. Celou dobu zůstala ve svém vlčím těla a to jsem myslel, že jí je nepříjemné.
Jess
Zkoušel na mě ty psí hry, jako aport. Ale když mi už hodil druhý kacík a já na to nereagovala nechal toho a radši se šel mazlit.
Tyrkys se po nich chtěla rozběhnout, tak jsem jí musela připomenout, že jsme slušně vychované dámy a ne nějací pouliční psy.
Bylo nám tak dobře, že jsme tam usnuly. Probudíme se až se zapadajícím sluncem.
"Nepřesuneme se do naší pohodlnější postele?" Je roztomilý když je rozespalí.
Přikývnu a vrátím se k napajedlu. Leo mě hned následuje a zůstane opřený o strom.
Přeměním se a kleknu si k jezírku, umyji si obličej od krve.
"Už znáš odpověď na svoji otázku?"
"Myslím, že ano" Naberu do ruk trochu vody a rozejdu se k černovláskovi.
Umyji mu jí obličej, nespokojeně zamručí a setře si ledovou vodu ze tváře.
"A odpověď zní: že je to součástí mě, takže se mi to bude líbít i kdybych nechtěla."
Usměje se a cvrnkne mi do nosu.
"Správně, takže už nechci slyšet žádné protesty týkající se proměny."
"To ti nemůžu slíbit" rozejdu se směrem, který mi instinkt radí, že tam je smečkový dům.
"Zlato?!" když se ohlédnu, ukáže přesně opačný směr než jsem si myslela.
Okamžitě se opravím a on se s úsměvem na rtech vydá za mnou. Po cestě z křoví vytáhne nějaké oblečení. Je mi to trochu velké, ale lepší než nic.
Po cestě nás zastaví vlk.
'Díky bohu, jste v pořádku' oddechne si
"Co se stalo?" předběhnu Lea s otázkou. Kleknu si k němu a vyndám mu z kožichu nějakou lepkavou rostlinu.
'Jé, děkuji lunu.' Podrbu ho za ušima a postavím se. Leo mě celou dobu sleduje a žárlivě vrčí.
'Někde poblíž tu je samotář, tak jsme se báli, jestli se vám něco nestalo, ale nebojte, už se ho snažíme chytit, ale prosím vraťte se co nejrychleji do domu, nevíme jestli je tu sám.'
"Dobře, kdyby cokoliv tak mě informujte." Ten chlapec se zase rozeběhne do lesa. Leo mě chytí za ruku a rychlejší chůzí mě vede zpět do domu.
"Kdo je samotář?" konečně trochu zpomalíme.
"Někdo kdo není nikým veden. Živí se z našich území. Bojují mezi se sebou nebo s námi, aby přežili. Samotářem se většinou stane ten, koho vyžene alfa ze svého území nebo ten co nenajde svojí družku nebo druha. Pamatuj si: nikdy ho nevyhledávej. Při hodně velkém štěstí se s ním ani nepotkáš. Bývají hodně agresivní, vzteklí. Takže to jedinci co se s ním potkají, většinou málo kdy přežijí nebo jsou doživotně mrzáci. Ani já nevím jestli bych tě dokázal ochránit.
Znamení, že se vyskytli v našem lese samotáři je vlajka vyvěšená na domu. To je znamení, aby nikdo nechodil do lesa a počkal než ho zneškodníme."
Vycházíme z lesa a Leo mi ukáže tu vlajku.
"A kdo je družka nebo dru-" to už mě obejme Viki.
"Jste v pořádku? Nic se vám nestalo?" hned mě očima přejede.
"Ne, jsme v pořádku."
Leo
Jsem i rád, že nás přepadla Viki nevím jak bych jí to vysvětlil. A ještě víc nevím jak bych jí vysvětlil, že tento vztah máme mezi sebou.
Nechám jí v péči Viki, přeměním se a vrátím se do lesa, jim pomoct.