„Hop," řekla Minerva pevně a za okamžik už cítila hladké dřevo násady koštěte, jak se jí nedočkavě chvěje v rukou. V tu chvíli měla pocit, jako by našla něco, co jí chybělo, avšak netušila to, dokud se tak nestalo. Její zelené oči se rozzářily a rty se roztáhly do širokého a šťastného úsměvu.
„Výborně, slečno," pochválila ji madam Hoochová a rázně kývla, než se zase začala rozhlížet po ostatních prvácích a radila jim, jak zvednout koště z trávy.
Minervu hřál pocit z pochvaly tak, že se její srdce tetelilo. Ani netušila, že tím krátkým očním kontaktem, jenž provázel ta dvě slova, odstartuje v jejím nitru cit, který ji nehodlal opustit ani ve chvíli, kdy vystudovala Bradavice a odešla pracovat na ministerstvo kouzel. Celé ty roky se tomu snažila utéct, neboť měla jakýsi pofidérní dojem, že takový vztah není v pořádku. A kouzelnická společnost, tak nekompromisní ke vztahům mezi lidmi stejného pohlaví, jí v tom dávala za pravdu. Ale copak mohla odolávat něčemu, co v ní rostlo od prvního pohledu do žlutých duhovek?
Nedokázala to, a čím déle to trvalo, tím spíš ani nechtěla. Postupně přišla na to, že ta všeobecná odtažitost a nevraživost je stejně ubohá jako předsudky vůči mudlům nebo čarodějům z mudlovských rodin. Rozhodla se proti tomu bojovat. A kde nejlépe začít, než v náruči své milované?
Zavrtěla se a přitulila se blíže, až ji polechtaly krátce střižené vlasy. Už skoro polovinu školního roku učila v Bradavicích přeměňování. Její vztah s Rolandou sice nebyl úplně veřejně znám, ale ostatní učitelé o nich věděli, a pokud měl někdo nějaký problém, tak si ho moudře nechával pro sebe.
„Děje se něco?" zamumlala Rolanda, přetočila se na záda a odhrnula Minervě dlouhý pramen černých vlasů z čela. „Jsi tak nedočkavá na dárky, že už jsi vzhůru?"
„Možná," připustila a políbila ji na tvář. „Ale já nic nepotřebuju. Mám tebe a to mi stačí."
„I přesto něco pod stromečkem najdeš, ale nepočítej s tím, že to bude nové koště."
Povytáhla obočí. „Pročpak ne?"
„Jeden pád stačil, nemyslíš?" připomněla jí sedmý ročník, kdy při zápase spadla a pověsila tak famfrpálovou kariéru na hřebík.
„Už bych nespadla." Pohodila hlavou a položila si ji na její rameno. „A nebýt něj, nepřišla bys za mnou a –"
„Pssst." Položila jí prst na rty a sjela jí přes bradu a krk na klíční kost. „Kdybys nespadla, poradila bych si jinak. Já jsem vynalézavá a trpělivá, na to nezapomeň."
Minerva to věděla. Samozřejmě. Kdo jiný by na ni čekal tolik let? Přikývla a usmála se. „Zařídím nám k rozbalování kakao, co říkáš?"
ČTEŠ
A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO
FanfictionNěkdy stačí jen jediná vločka, která spustí lavinu. Tady jich bude přesně dvacet čtyři, tedy tolik, jako je čokoládiček v adventním kalendáři. Jak velké budou? Tak různě. Sněhové vločky jsou přece jedinečné a žádná není stejná jako ta druhá. Za cove...
