„Pořád se na mě zlobíš?" ptal se Remus opatrně. Jen vstoupit za Siriusem do pokoje ho stálo velké přemáhání a teď měl obavu, že ho odsud vyšoupne ven.
Sirius, sedící na gauči, na něj obrátil hlavu. Chvilku jen hleděl, než se mírně pousmál. „Asi ne," povzdechl si a poklepal dlaní vedle sebe.
Remus se nenechal pobízet dvakrát a ulehčeně se k němu posadil. „Já tě nechtěl urazit," ubezpečoval ho a pohladil jej po rameni.
„Já vím," zahučel, „ale dát mi k Vánocům odblešovací šampón? Copak můžu za to, že –"
Dal mu prst na rty a usmál se. „Ty sis z toho vzal ale jen tu horší část. Už jsi mi nedovolil doplnit tu druhou," vyčetl mu. „Hned ses začal rozčilovat."
„Pff," zabručel, ale poposedl se a v očích mu zasvítily zvědavé hvězdičky. „Tak promiň. Co byla ta druhá část?"
Vlkodlak si skousl ret a obdařil ho výmluvným pohledem. „Napustil jsem vanu. Poletují u ní vánoční světélka."
Sirius okamžitě vyskočil na nohy a tahal ho za sebou. „A tos to nemohl říct hned? Tos mi prostě nemohl nabídnout společnou koupel?" vrčel nedočkavě už před koupelnou.
„Tichošlápku," zarazil ho s rukou na klice.
„Ano?"
„Jako lidi," řekl pevně, otevřel koupelnu a začal si svlékat hábit.
„Ale –"
„Bez ale. Jako psa tě dneska koupat nechci."
„Zkazíš každou legraci."
„To už je tvůj úděl. Ale i tak budu tak hodný, že ti umyju záda."
ČTEŠ
A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO
FanfictionNěkdy stačí jen jediná vločka, která spustí lavinu. Tady jich bude přesně dvacet čtyři, tedy tolik, jako je čokoládiček v adventním kalendáři. Jak velké budou? Tak různě. Sněhové vločky jsou přece jedinečné a žádná není stejná jako ta druhá. Za cove...
