„Je ti dobře?" zeptala se Tonksová a přisedla si na houpací lavičku k Remusovi. Objala ho kolem ramen, přitulila se mu k boku a přikryla se kostkovanou dekou, jíž měl přehozenou přes kolena.
Zavrtěl hlavou, než si ji opřel o ni. „Padá sníh. Miloval sníh."
„Proto jsi venku?"
Pokrčil rameny. „Možná." Odtáhl se, otočil se k ní a usmál se. „Mrzí mě, že jste se nestihli pořádně poznat."
Pohladila ho po zjizvené tváří. „Z tvých slov ho znám lépe než tebe," podotkla jemně.
Začervenal se. „Mluvím o něm moc často, že?" hlesl zahanbeně a sklopil pohled. „Už ti tím musím lézt na nervy..."
Nymfadora si odhrnula pramen zářivě růžových vlasů za ucho, vzala ho za ruku a propletla jim prsty. „Pomáhá ti to se s tím vyrovnat. A já tě ráda poslouchám."
Zíral na jejich spojené ruce a zrak mu zavadil o zlatou obroučku na jejím levém prsteníčku. Jak to už bylo dlouho, co ji požádal o ruku? Dlouho. A co celou dobu dělal, místo aby se staral o svou nastávající a připravil jí svatbu, na kterou nezapomene? Truchlil po Siriusovi tak, jako by mu zemřel milenec. Zastyděl se.
„Je čas ho nechat jít..." zamumlal těžce a chytil ji pevněji. „Omlouvám se..."
„To nic..." odpověděla chápavě a zahrada se ponořila do ticha, v němž nebyl slyšet ani dopad sněhových vloček na zem. „Udělala jsem horkou čokoládu," nabídla, postavila se na ztuhlé nohy a vytáhla jej do stoje.
V očích vlkodlaka zajiskřilo a melancholii nahradila touha. „Tos to nemohla říct hned? Vždyť vystydne!" vykřikl a vyrazil. „Honem na ni!"
Odpovědí mu byl zvonivý smích.
---
CaptainFione, doufám, že potěšilo ❤
ČTEŠ
A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO
FanfictionNěkdy stačí jen jediná vločka, která spustí lavinu. Tady jich bude přesně dvacet čtyři, tedy tolik, jako je čokoládiček v adventním kalendáři. Jak velké budou? Tak různě. Sněhové vločky jsou přece jedinečné a žádná není stejná jako ta druhá. Za cove...
