Letošní vánoční prázdniny se Harrymu zdály přinejmenším otravné. V nebelvírské věži zůstal jen se dvěma prváky a v celé škole zůstalo dohromady studentů sedm. Ne, že by nedostal tradiční pozvání od Weasleyů. Dostal, ale z určitých důvodů, které jim však nesdělil, tam tentokrát nechtěl. Potřeboval si oddychnout od Ginny, která se zdála letos otravnější než dřív. Nechtěl křenit Ronovi a Hermioně, neboť se k sobě konečně začali mít. Raději se tedy vymluvil na učení, což mu úplně nežrali, ale nakonec to nechali být. Pochopili, že chce mít čas sám pro sebe.
První den si celkem užil. Toulal se po chodbách a přemýšlel, aniž by si výrazně všímal, že se až podezřele blízko neustále nachází Snape. Od první prázdninové večeře však začal vnímat, jak ho pozoruje. Neustále. Kdykoliv pohlédl jeho směrem, pokaždé ho propalovaly oči černé jako uhel. Nechápal, o co mu šlo. Choval se vzorně, nedělal žádné neplechy. Dokonce ani Malfoye nemohl sledovat, protože ten odjel domů. Tak proč mu nedal pokoj?
Začal mu lézt i do snů. Nepamatoval si všechny, ale pocity po nich přetrvávaly i po probuzení. Cítil něco, co mu do té doby bylo poměrně cizí, rozhodně s ním. Namísto nenávistí jeho tělo žhnulo vzrušením, dech se mu krátil a pokaždé, jakmile na sobě pocítil jeho pohled, vnímal, jak se mu ježí chloupky na krku a celé tělo chvěje. To bylo děsivé.
Ze snů, které si pamatoval – a že jich bylo za jednu noc vždy několik – se budil zpocený a udýchaný, jako by to, co prováděl v nich, dělal i naživo. Sám před sebou se na to i styděl jen pomyslet, ale zapomenout na ně nemohl. Pro Merlina, v tom snu spolu spali, ale jak! Za to, co tam prováděli – co mu Snape prováděl –, by se nemusel stydět ani mudlovský pornoherec. I po probuzení cítil bledé ruce na své kůži, jež byla horká a napjatá, sametové rty i na místech, kde se skoro bál dotýkat sám sebe rukou.
Prázdniny se ani ještě nepřeklopily do své druhé poloviny, když celou jeho mysl okupoval profesor lektvarů a zdálo se mu, že je snad permanentně tvrdý. Rozhodně měl problém v kalhotách pokaždé, když se na něj Snape, tak příhodně sedící ve Velké síni přímo naproti němu, podíval. Navíc, kdo by vydržel se dívat na to, jak smyslně rty obepíná okolo párku? Harry málem zakňučel. Musel se omluvit a utéct od nedojedené večeře.
Vyběhl z místnosti, nedbaje ohromeného pohledu Brumbála, a opřel si čelo o chladnou zeď za prvním rohem. Snažil se uklidnit, ale zoufale to nešlo. Tělo volalo po uvolnění. Mátožně se chystal vydat do ložnice, aby si pomohl, ale místo toho zůstal uvězněný u zdi, silné ruce ho chytily pevně za boky a ucha se dotkly sametové rty.
„Vaše nitrobrana je vskutku mizerná, pane Pottere," zašeptal Snape podmanivým hlasem a jazykem mu polaskal ušní lalůček. Harry se ani nezmohl na nic jiného, než na zasténání. „Máte školní trest. Hned teď. Doufám, že v jiných oblastech tak neschopný nejste."
ČTEŠ
A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO
FanfictionNěkdy stačí jen jediná vločka, která spustí lavinu. Tady jich bude přesně dvacet čtyři, tedy tolik, jako je čokoládiček v adventním kalendáři. Jak velké budou? Tak různě. Sněhové vločky jsou přece jedinečné a žádná není stejná jako ta druhá. Za cove...
