A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO

11. vločka (Dolores/ Sybila)

Hermiona se vždy považovala za poměrně nadprůměrně chytrou čarodějku. S přibývajícím věkem se však snažila trochu krotit a už nedávala nevyžádané rady každému, kdo se okolo ní ochomýtl, pokud se to netýkalo jejího manžela, nebo Harryho Pottera. A také jejích pacientů, kteří k ní docházeli na terapii. Tam však její rady obvykle byly naopak velmi žádané, přestože si to pacienti mnohdy ani neuvědomovali.

Avšak i přes svou vysokou inteligenci nedokázala přijít na to, proč za ní přišla jistá kouzelnice, kterou ani po představení nemohla poznat. Ty tam byly náramky a korálky, jimiž bývala profesorka jasnovidectví pověstná. Záplavy barevných šál se vypařily stejně jako ohyzdné brýle, za nimiž Sybila Trelawneyová připomínala mouchu. Vlasy uhlazené do volného uzlu daly vyniknout štíhlému krku a oči za moderními obroučkami konečně vypadaly normálně. Hermiona v duchu hvízdla. Ani netušila, že by zrovna ona mohla vypadat tak... normálně, hezky a přitažlivě.

Její úžas netrval dlouho. Pokynula směrem k židli vedle stolu a nasadila profesionální úsměv. „Jak vám mohu pomoci, paní profesorko?" zeptala se mile a pohodlněji se opřela do svého křesla.

Sybila se na ni podívala pátravě, hledajíc jakýkoliv výsměch z dob minulých, ale uklidnila se, když jej nenalezla. „Chtěla bych vzít Dolores domů," oznámila pevně.

Dokonce i její způsob hovoru se změnil. Kam se poděla ta ustrašená žena? „Jakou Dolores myslíte?" Na oddělení trvale poškozených pacientů zaklínadly měla pouze jednu Dolores. Tu, která je v pátém ročníku s Harrym dovedla ke kentaurům. Tu, která se po pádu Voldemorta definitivně zbláznila, a proto nebyla odvezena do Azkabanu.

Trelawneyová nehnula ani brvou. „Samozřejmě myslím Dolores Umbridgeovou," upřesnila. „Jistě ji znáte. Toto prostředí jí nevyhovuje a znesnadňuje jí vyléčení. Chci ji vzít domů a postarat se o ni."

Hermiona naprosto vypadla ze své profesionality. Pootevřela ústa a vytřeštila oči. „Ale proč?" vydechla zcela neomaleně. Ani si to neuvědomila. Proč by, pro Merlina, chtěl někdo domů takovou ropuchu?

Ponechala to bez povšimnutí. „Říká vám něco slovo láska, paní Weasleyová?" tázala se a její tvář se zbrázdila smutkem. Na odpověď nečekala, nevšímala si dalšího překvapení, které Hermioně otevřelo ústa ještě o něco více. Sáhla do kabelky, podala jí roličku pergamenu opatřenou ministerskou pečetí. „Trvalo mi pět let, než jsem to povolení dostala. Dnes si Dolores odvedu. Nenechám ji trápit se tu další Vánoce," zavrčela napůl zoufale.

Rychle přelétla psaní a odložila ho stranou. „Je vám jasné, do čeho jdete, paní profesorko?" prolomila opatrně ticho. „Pokud se vyléčí, půjde do Azkabanu. A pokud tomu budete chtít bránit, vezmou i vás."

Přikývla. „Ano. Jsem si vědoma všeho. A vím, že Dolores bude radši v Azkabanu sama sebou, než slintající v péči nemocnice." Postavila se a pevně chytila kabelku z dračí kůže. „Připravte vše k odchodu. Ministerstvo je informováno."

Hermiona si povzdechla. Nezbývalo, než splnit příkazy. Zařídila vše potřebné a osobně přivedla pomatenou Umbridgeovou k Trelawneyové, zvědavá na jejich bezprostřední reakce. Zůstala v šoku civět.

Jakmile Dolores zvedla hlavu a setkala se s pohledem Sybily, její roky zastřené oči probudily jiskry a ústa roztáhl úsměv. Upřímný, bez náznaku šílenství.

Hermiona na chodbě stála ještě hodnou chvíli poté, co ženy odešly, neschopná to pochopit. Kolegyně mluvily o vánočním zázraku, ale na to byla moc pragmatická. Nakonec usoudila, že bude muset více studovat, aby byla schopna porozumět dalším podivnostem, které se ve vztazích a léčení daly nalézt. Nakonec to třeba Umbridgeová celou dobu předstírala. Kdo ví?