Zasmušile seděl v obývacím pokoji a popíjel čaj, který mu uvařila žena. Za okny padal sníh, a i když doma útulně hořel krb, jemu byla zima. Pořád se musel ve vzpomínkách vracet k návštěvě Malfoy Manor, kde dělali domovní prohlídku kvůli předmětům plných černé magie. To pohrdání, které se odráželo ve stříbřitých očích, ho ničilo už leta, ale poslední roky to bylo horší a horší, ač by ho to mělo dávno nechávat chladným.
Jenže nenechávalo. Byl do něj zamilovaný tak dlouho, že už si ani nepamatoval, kdy a jak to vzniklo. Jen děkoval Merlinovi, že mu to nikdy nedal najevo. Ale když se tehdy poprali v Krucáncích a kaňourech, a mohl se ho beztrestně dotýkat... Povzdechl si. Nemělo smysl nad tím uvažovat. Malfoy by si o Weasleyho nikdy ani koště neopřel.; Lucius mu to dával najevo pokaždé, když se potkali. A Molly byla skvělá matka a manželka. Neměl na co si stěžovat přece. A přesto mu bylo smutno a nedokázal na něj přestat myslet.
„Arthure?" ozvala se Molly, jež akorát dokončovala vánoční výzdobu Doupěte a v duchu odškrtávala seznam všeho, co bylo ještě potřeba udělat, než se jí domov zaplní dětmi, Harrym a Hermionou. A málem zapomněla, že se mají ukázat i Remus s Tonksovou. Tolik práce!
Donutil se k úsměvu. Už ho měl za ty roky perfektně zvládnutý. Neměla ani ponětí o tom, co se v jeho nitru skutečně děje. „Ano, drahoušku?"
„Mohl bys mi pomoci?" požádala ho a ukázala neurčitě někam nahoru.
„Samozřejmě." Odložil hrnek a vydal se za ní. Práce ho odvede od nevhodných myšlenek. Už teď se děsil rozhovoru s Harrym kvůli Malfoyům. Musel se obrnit, aby nedal na sobě nic znát. Nikdo to nesměl vědět.
Některé návrhy shipů mě vážně dostávají do kolen. A tohle je za mě jedno velké ne.
ČTEŠ
A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO
FanfictionNěkdy stačí jen jediná vločka, která spustí lavinu. Tady jich bude přesně dvacet čtyři, tedy tolik, jako je čokoládiček v adventním kalendáři. Jak velké budou? Tak různě. Sněhové vločky jsou přece jedinečné a žádná není stejná jako ta druhá. Za cove...
