A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO

12. vločka (Harry/ Fred)

„Na co myslíš, Freddie?" ptal se George zvědavě svého dvojčete. Zdál se mu podivně zamyšlený už od rána, ale když už ho poněkolikáté slyšel vzdychnout, neudržel se a položil mu otázku.

„Na Harryho," odpověděl bez přemýšlení a vzápětí se kousl do jazyka, zrudl a nadával si v duchu do idiotů. Na bratra se ani nepodíval. Dál rovnal Patentované vzdušené zámky do polic, jako by se nechumelilo. Jejich odbyt před Vánoci vysoce stoupl a sotva stíhali doplňovat zboží.

„A kdo ne?" zabroukal George s pokrčením ramen. „Se divím, že vůbec může spát. Vsadím se, že polovinu noci proškytá."

Fred se uvolnil. Jeho tajemství zůstalo zatím jen jeho. Ne, že by to potřeboval nějak nutně tajit, ale sám si nebyl jistý svými pocity, které mu poslední týdny rezonovaly v celém těle.

Frede,

omlouvám se, že ti to píšu tak narovinu, ale nemůžu si pomoci. Potřebuju to někomu říct. Všichni si stále myslí, že koukám po Ginny a já už nedokážu dusit pravdu jen v sobě. Miluju tebe. Nepředpokládám, že bys měl podobné pocity. Slibuju, že tě nepřivedu do rozpaků. Jen jsem to ze sebe potřeboval dostat.

Harry

Fred si sáhl na náprsní kapsu saténové fialové košile, kde měl vzkaz, jenž před pár týdny dostal, uložený. Za tu dobu už ho měl přečtený tolikrát, že přes neustálé rozevírání pergamenu a zpětné skládání už písmo téměř nebylo k přečtení, ale na tom nezáleželo. Pamatoval si ho slovo od slova. Zatím mu neodpověděl. Pokaždé, když sáhl po brku a inkoustu, zůstal na něj jen civět. Netušil, co by psal. Nevyznal se sám v sobě. Ale uvědomoval si, že by měl mrsknout zadkem a odepsat mu dřív, než k nim přijede na Vánoce.

„No jo," odtušil, když mu došlo, že ho bratr skenuje pohledem a očekává jeho odpověď. Nedokázal se soustředit. Vždycky měl dojem, že se mu líbí děvčata, ale po tom dopise na Harryho myslel až příliš často, než aby to mohl pokládat za normální. I když... Copak na něm někdy bylo něco normálního? „Můžeme mu pro jistotu dát k Vánocům Protiškyt," navrhl a konečně usoudil, že by mohlo být bezpečné se mu podívat do očí. Nebylo. Cítil, jak mu hoří tváře. Zatraceně.

„To bych nedělal," řekl pomalu a zatvářil se nezvykle vážně. „Myslím, že způsobuje divné sny jako vedlejší účinek."

„Jaké?" zeptal se zvědavě. Ten lektvar ještě nebyl zcela doladěný a naposledy ho zkoušel právě George. Stále je zkoušeli sami na sobě, aby nikomu neublížili.

„Měl jsem úplně šílené sny. Představ si, že se mi zdálo, že jsem uspával rybičky v nudlové polévce. Mamka zpívala ukolébavku a taťka u toho hrál na housle." Povytáhl obočí a mírně se k bratrovi naklonil. „Nechceme přece, aby měl Harry další znepokojivé sny, že ne?"

Polkl. „Jak víš, že to je tím? Zdá se mi to jako úplně obyčejný praštěný sen."

„Zdál se mi desetkrát. Pokaždé jsem se po snu probudil a zdál se mi znovu. Co kdyby se ale Harrymu zdálo o Ty-víš-kom?"

„Dneska ho vyzkouším já. Možná bude stačit ubrat trochu uklidňující přísady," navrhl, doplnil poslední zámek a švihl hůlkou, aby se prázdná krabice odlevitovala na své místo.

„Možná. Ale asi to nestihneme mít hotové do Vánoc. Za tři dny jsou prázdniny," připomněl George a srovnal mudlovské karty do komínku.

„Tak mu vymyslíme něco jiného. Pošleme mu něco vyzkoušeného, co by mu mohlo pomoct. Náš obchodní partner musí mít to nejlepší, ne?" nadnesl s úsměvem a protáhl se kolem bratra. Byl zvědavý, jaké sny mu lektvar přinese. Vlastně by se vůbec nezlobil, kdyby se mu zdálo právě o Harrym. Před spaním ho však čekala ještě jedna důležitá věc, kterou už nešlo odsouvat.

Harry,

nebudu lhát, po tvém dopise jsem zůstal zmatený a vlastně pořádně nevím, co ti odpovědět. Ale pokud souhlasíš, tak až přijedeš, najdeme kousek soukromí bez ostatních a uvidíme, co z toho vznikne.

Fred

Po chvíli váhání ještě doplnil: PS: Těším se na tebe.