„Viděl jsem vás," prohlásil Sirius bez obalu, jakmile mu bratr povolil vstup do pokoje. Plácl sebou na Regulusovu postel a založil si ruce v bok. „Se Srabusem," upřesnil, když na něj vrhl nechápavý pohled.
Regulus zrudl a odvrátil obličej směrem ke stolu, kde si dělal poznámky k úkolům od Křiklana, který zřejmě zapomněl, že vánoční prázdniny znamenají volno, a naložil jim toho tolik, až měl obavu, že to ani nestihne. „Jsme ze stejné koleje," odpověděl upjatě. „Samozřejmě že nás spolu můžeš vidět."
„Nehraj si na hlupáka," odfrkl a pohodil hlavou.
Předstíraje nezájem namočil brk do kalamáře a chtěl začít psát, ale nedokázal se soustředit. Místo toho vrátil psací pomůcku do inkoustu a prudce se na bratra otočil. „Co máš za problém, Siriusi? O čem to mluvíš?"
Znechuceně se ušklíbl. „Viděl jsem, jak se s ním objímáš a muckáš," řekl tiše, ale pevně. Regulus mlčel. „Co ti slíbil? Proč to děláš?"
„Co je ti po tom?" zasyčel a zaťal pěsti. „Proč by mi měl něco slibovat? Napadlo tě někdy, že by mě měl třeba rád?"
Vyprskl smíchy. „Srabus a mít rád? To tak možná sebe a černou magii," odsekl opovržlivě. „Přece nejsi takový idiot, abys mu na to skočil."
„Nevíš, o čem mluvíš!" vykřikl a bleskově se postavil. „Jen proto, že ho nesnášíš –"
„Málem mě zabil," řekl tiše a taktéž se vytáhl na nohy. „To ti neřekl, co?" konstatoval, když si všiml, jak zbledl. „Ale to je jedno. Jen si pamatuj, že dřív nebo později poznáš, že ten bastard k tobě nic necítí. Jenom tě chce dostat k Luciusovi a k Voldemortovi."
„Uvidíš, že nemáš pravdu," zašeptal šokovaně.
„Přál bych si to." Mírně se pousmál. „Mám tě rád, i když jsi na opačné straně. Zkus trochu uklidnit matku, až bude vypalovat moje jméno z rodokmenu."
Vytřeštil oči. „Co –"
„Odcházím," oznámil vesele a zazubil se. Ve dveřích se otočil, naposledy na bratra pohlédl a zavřel za sebou dveře.
Regulus zůstal zkoprnělý stát uprostřed pokoje a snažil se to všechno vstřebat. Vyrušila ho sova klepající na okno. Jako ve snách jí otevřel a přečetl si láskyplný dopis od Severuse. Čert vem bratra. Severus mu nelhal. Věřil mu.
ČTEŠ
A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO
FanfictionNěkdy stačí jen jediná vločka, která spustí lavinu. Tady jich bude přesně dvacet čtyři, tedy tolik, jako je čokoládiček v adventním kalendáři. Jak velké budou? Tak různě. Sněhové vločky jsou přece jedinečné a žádná není stejná jako ta druhá. Za cove...
