A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO

18. vločka (Ginny/ Lenka)

Nemohla se vynadívat. Sledovala črty jejího soustředěného obličeje tak, jako kdyby ji viděla poprvé. Vždy, když vzala do ruky štětec, její tvář se změnila k nepoznání. Náhle zmizela ta zasněnost, již byla Lenka pověstná. Naopak se jí na čele utvořila drobná roztomilá vráska, kterou by tak ráda zulíbala, kdyby ji tím nevyrušila. To však nechtěla. Věděla, že možnost malovat portréty osob tak, aby jim pak závěrečným zaklínadlem mohla vnuknout „život", měla jen v omezených intervalech. A tento obraz byl velmi důležitý.

Postavila se za ní, nasála levandulovou vůni smíchanou s pachem akrylových barev, a podívala se, jak s malbou pokročila. Zprvu náhodná změť čar už získala jasné kontury a stíny. Vlastně už scházely jen obličeje, a ty Lenka vždy jen naznačila. O zbytek se postaralo kouzlo.

Ginny se usmála a šla uvařit kakao. Na malý tác naaranžovala dva šálky a talířek perníčků, které jim upekla její matka. Měla radost, že už bude mít její přítelkyně hotovo. Nejen, že už se jí bude moci věnovat, ale také to znamenalo, že stihnou dar předat. Jen, co se vrátila, Lenka už seděla na gauči, sledovala postavy na plátně, které se zvědavě rozhlížely okolo, a kontrolovala, zda na něco nezapomněla.

„Jsou úžasní," vypískla Ginny, položila tác na stolek a šla se podívat blíž.

„James a Lilly Potterovi," zamumlala Lenka a vstala, aby svou přítelkyni unaveně objala. Byla tak vyčerpaná, že i ředkvičkové náušnice v jejích uších visely poněkud splihle. „Nic tak těžkého jsem ještě nemalovala."

Ginny ji políbila do vlasů a vedla zpět na pohovku. „Harry bude nadšený." Podávala jí kakao a uvelebila se vedle ní. „A ty si zasloužíš minimálně masáž. Co ty na to?" Lenka neodpověděla. Usnula dřív, než stihla uchopit ouško hrnečku. „Tak až si odpočineš..." Času měly přece dost.