A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO

10. vločka (Harry/ Severus/ Lucius)

Lucius pospíchal, když mu přišla sova od Severuse, že má pro něj předčasný vánoční dárek. V dopisu výslovně psal, aby přišel okamžitě, a proto neváhal. Trvalo jen chvilku, než se dostal na pozemky Bradavic pod záminkou, že jde navštívit svého syna. Ředitelka McGonnagalová jeho přítomností nadšená nebyla, ale nemohla s tím nic udělat. Jméno Malfoy bylo díky Narcissině odvaze očištěno, a ona tak akorát za sevřenými rty skřípala zuby. Její jedinou nadějí zůstávalo, že poté, co Draco dokončí poslední ročník, o nějž kvůli Voldemortovi přišel, bude mít od všech pokoj.

I Severus měl štěstí a Nagini ho nezabila. Nikdo kromě Luciuse netušil o jednom malém tajemství, které společně sdíleli už několik let. Profesor se vymluvil na lektvar s protijedem, avšak k pravdě se tato historka nepřiblížila ani vzdáleně.

Lucius tiše proběhl opuštěné chodby. Studentům se blížila večerka a ani vidina vánočních prázdnin je nevyhnala na studené chodby hradu plné kýčovitě nazdobených brnění. Za celou cestu do sklepení potkal jen jednoho zmijozelského prefekta. Připomněl si, že až s přítelem skončí, nesmí se zapomenout zastavit u Draca.

Už když se blížil ke dveřím od soukromých komnat schovaných za gobelínem znázorňujícím něžnou vílu s kytičkou fialek v dlaních, což Lucius považoval celá léta za dokonalou kamufláž, ucítil vůni, která mu způsobila brnění v konečcích prstů. Poznal odér, jenž se vinul k jeho nosu a lákal ho k sobě. Usmál se a zachvěl očekáváním. Avšak když vyťukal na dveře speciální kombinaci úderů, a ty se otevřely, zůstal překvapeně stát. Nic ho nemohlo připravit na to, co uvidí.

Severus stál skloněný za křeslem, v němž neseděl nikdo jiný než Harry Potter. Nahý. Vzrušený. Sténající. A tak neskutečně lahodně vonící. Lucius si olízl rty a jazykem si přejel ostré špičáky. Nenuceně si sundal luxusní hábit a kožené rukavice, zůstávaje tak jen v kalhotách a černé košili, zatímco z nich nespustil oči. Sledoval, jak se mladík kroutí rozkoší a bezmocně zatíná nehty do područek křesla a jen dokonalou silou vůle nevyslyšel silné volání kovového pachu, jímž byla místnost přehlcena. Přistoupil k nim pomalu, s rozmyslem.

Severus zdvihl hlavu od Harryho krku a usmál se na Luciuse. „Vítej," zašeptal smyslným hlasem a přitáhl si ho k polibku.

Lucius zavzdychal a okamžitě si jazykem nárokoval celá ústa plná sladké krve, jejíž pramínek stékal po opálené pokožce studenta ze dvou drobných ranek. Natáhl ruku, konečky prstů si namočil v té blahodárné kapalině a odtáhl se od druhého muže. „Začal jsi beze mě," vyčetl mu a přešel před Harryho, který je oba bez dechu sledoval zpoza přivřených víček. „Je tak sladký... tak voňavý..." zapředl, sklonil se a prsty od krve mu namaloval čáru od podbřišku až ke krku, následně si prsty vstrčil do úst.

„Musel jsem. Ale neměj strach. Zbylo ho dost," ujistil ho Severus a povolil si hábit u krku.

„Jak jsi ho sem dostal?" zeptal se zvědavě a neustále mapoval bříšky prstů tělo na křesle. Divil se, že mladík nekladl odpor, ba naopak. Sice on sám na něj nesahal a nechal si ruce zaťaté do čalounění, přesto se snažil přiblížit. A to se Luciusovi líbilo, ačkoliv ho to stálo zbytky pracného sebeovládání. Cítil, že mu docházejí síly.

„Udělil jsem mu školní trest. A nevím proč, ale najednou mi oznámil, že se hodlá stát lovcem upírů. Pravděpodobně mě odhalil – ačkoliv spíše to připisuju jako zásluhy Grangerové –, ale také mi navrhl, že mu mám dát možnost změnit názor." Ušklíbl se a v černých očích zajiskřilo. Sklonil se k Harrymu, políbil jej na ucho, ale stále hleděl na Luciuse. „Upír upíry lovit nebude, že?" mumlal potěšeně sametovým hlasem a mladík se pod těmi doteky zazmítal slastí.

„To je šikovné," pochválil ho Lucius, vášnivě ho políbil a sklonil se ke krku s odhalenou tepnou. „Pak si tedy musíme dát pozor, abychom se všichni dokázali patřičně krotit." Usmál se na mladíka a pohladil ho po tváři. „Veselé Vánoce, Harry. Věnujeme ti nesmrtelnost," slíbil mu, a aniž by čekal na odpověď, zakousl se do ranek od Severusových zubů. 

Moje druhá upířina v životě. Nejhorší je, že bych i měla nápad na mnohem delší zpracování, ale psát to nechci, tak tohle bude muset stačit. Ale řeknu vám, mít možnost být nesmrtelná s Lucim a Sevíkem? Neodolala bych.