Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Prolog

Pohled Kayly:

Dneska... Dneska je to přesně pět let, co je Ryan po smrti... Dneska je to přesně pět let, co vše nenávidím, co nic necítím. Ať už to je bolest fyzická či pocitová. Nechovám city k ostatním. City jsou hnus. Je to jen něco, co vás nejvíc drásá, když vás někdo zklame... Je to něco, co vám dokáže akorát ublížit!

Vyrážím na hřbitov. Je v odlehlé části města. Musím jet autem, jinak bych tam došla až ve středu. Jen pro info, je pondělí a já bych měla být ve škole... Jenže jednou za rok, tenhle den, na školu a všechno ostatní totálně kašlu!

Zamykám naši vilu a mířím si to ke garáži, když si všimnu obrovského chumlu. Nejen, že řve na celé kolo, ale ještě si v klidu stojí před vjezdem do garáže.

„Proč si, sakra, museli stoupnout zrovna tam?!" Nadávám si pro sebe potichu. Jdu k vjezdu, abych zjistila, co se tu děje. Naproti naší vily stojí nějaký auto a bus...

„Tak který snob se tu nastěhoval tentokrát?" Lišácky se zasměju a opřu o sloup našeho plotu.

„Jak o nich můžeš říkat, že jsou snobové?!" Vyjekne na mě nějaká blbka.

Otočím hlavu směrem k ní a teprve teď si toho všímám. Všechny holky co tu stojí, mají trička s 5 Seconds of Summer.

„Takže naproti mně budou bydlet superhvězdy... už se těším." A nahodím ironický úsměv. „Hele, nemohly byste jít sledovat své idoly někam jinam?! Já chci vyjet s autem."

„Tak si vyjeď jindy!" Zařve na mě nějaká holka. Nesnáším, když mi někdo něco přikazuje!

„Hele vy krávy," tím získávám jejich pozornost. „Laskavě vypadněte nebo to bude špatný!" říkám jim naprosto v klidu. Samozřejmě se začaly hrozně smát.

„A co nám uděláš? Zajedeš nás?" Vyprskne smíchy jedna z nich a já si představuji tu chvíli, jak končí pod mým autem...

„Klidně bych mohla, ale nebudu si zbytečně přidělávat problém, kvůli takovým krávám, jako jste vy...," zasměji se své vlastní urážce.

„Umíš jen nadávat!" Tyhle slova mě dopálila. „To jsi neměla ty blbko!" zašeptám si pro sebe. Otočím se směrem k zahradě. Hvízdnu: „Rexi, Volvere, Demone, Destiny! Ke mně!" Ze zahrady vyběhnou německý ovčák, bílý švýcarský ovčák, australský honácký pes a australská kelpie. Psi jsou má vášeň! Plánuju koupit ještě jednoho nebo dva.

Moje lásky ke mně přibíhají a posedají si kolem mě. Demon a Volver sedí přede mnou a zlostně vrčí. Láskyplně je podrbu. „Dámy, toto jsou moji psi. Bílý švýcarský ovčák je Volver," ukážu na bílého krasavce. „A tento australský honácký pes je Demon." Demon akorát výhružně zavrčí. „Dále tu máme německého ovčáka, krásku, Destiny. A tento krasavec, australská kelpie, je Rex!" Všímám si jejich zaražených pohledů. Přesně to chci! Lišácky se zasměji. „Tak co? Už můžu jet?" Zeptám se jich nevině.

„Pojďte holky," ozve se jedna. „Na druhé straně bude stejně lepší výhled na kluky!" Blbky se sbalí a odchází na druhou stranu ulice. Já dám psům pohov, jdu do garáže a vyjedu na hřbitov...

Pohled Luka:

Přijíždíme s kluky do nového domova. Říká se, že tahle část města je pouze snobská. Doufám, že se tu najdou i normální lidé. Jenomže, hned jak přijíždíme, stojí naproti našeho domu fanynky!

„Oh, bože...," řeknu si pro sebe. To nejhorší, co nás za dnešek může potkat, je tohle!

Všichni vystoupí, jen já řeknu, že tu ještě chvíli zůstanu, protože si musím v klidu zavolat. Zůstávám však sedět na svém místě a čekám, až se holky vypaří...

Všímám si, že dům, co je naproti nám, je tak dvakrát větší, než ten náš. Najednou z něj vychází nějaká holka. Celá v černém... Emo? To asi ne... Na to je moc hezká. Má blond vlasy. S černou kombinací na ní jsou krásně výrazné.

Sleduji každý její pohyb, reakci... Chci vědět, co je zač!

Po nějaké době přiběhnou čtyři psi a začínají na naše fanynky vrčet. Ta holka se mi začíná čím dál víc líbit! Nakonec holky přejdou na druhou stranu ulice, čili k našemu domu. Rychle vstanu, protože si s tou holkou chci promluvit, ale když vycházím z autobusu, nahrne se kolem mě snad sto holek a já se přes ně nemůžu dostat. Jen v dáli zahlédnu, jak odtud mizí černé auto rychlostí světla...