Adventní kalendář

16. Prosince 🎄

Z pohledu Luny

Vracela jsem se do bytu i s naší večeří, která ale byla už jistě studená. Ambar byla samozřejmě kde jinde než u Simona.
Byla tam pořád, Štědrý den se neúprosně blížil a ona si vsugerovala, že se Simon do Štědrého dne probere. Nechtěla jsem jí brát naději, ale bylo mi jasné, že čím více se k tomu upíná tím více pak bude zklamaná, když se tak nestane. Já jsem se pomalu smiřovala s představou, že se můj nejlepší přítel už neprobudí. Když se probere bude mít trvalé následky? A když ano jaké budou? Bude mít trvale poskozený mozek nebo ne?! Bylo mi ze sebe špatně jaké otázky mě napadaly. Měla bych myslet jenom na to, aby se probudil a byl živý ne na to v jakém stavu se probere. Z mých myšlenek mě vyrušilo zvonění mého telefonu. Na displeji se objevila Matteova fotka.

Hovor

,,Matteo, potřebuješ něco?" ,,Chci si s tebou promluvit o letošních Vánocích?" ,,Nechápu o čem chceš mluvit?!" ,,Napadlo mě, jak vyřešit to, abychom strávili Štědrý den spolu. A alespoň mě vyslechni než začneš mít námitky." ,,Dobře, tak povídej co tě napadlo" ,,Mohla by si za mnou přijet do New Yorku. Ani si nedokážeš představit jak moc je vánoční New York krásný" ,,Věřím, ale bohužel to nejde. Nemůžu se sebrat a odjet. Ne teď" ,,A co tě tam drží? To chceš trávit Vánoce sama?" ,,Nejsem sama. Musím tady být pro Ambar." vypadlo ze mě ,,Ambar má přeci Simona. Nebo se rozešli? Že tam musíš být pro ní." ,,Matteo ty nevíš, co se tady děje." ,,Tak mi to zkus vysvětlit, abych to pochopil. Buď tak laskavá" ,,Simon je v komátu a jestli se do Šťedrého dne neprobudí, tak ho odpojí. Když se probudí je zde velká pravděpodobnost, že bude mít poškozený mozek nebo trvalé následky" ,,Jak dlouho je v komátu? A co se mu stalo?" ,,V půlce listopadu měl dopravní nehodu od té doby se neprobral." znovu jsem cítila jak se mi slzy vhání do očí ,,Proč si mi to neřekla dříve? Teď už je mi jasné tvoje chování poslední dobou" ,,Nechtěla jsem, aby ses trápil tak jako my tady" ,,Takže sis radši nechala vyčítat to jak na mě kašleš?!" pokrčila jsem rameny i když to neviděl ,,Bylo to pro tebe lepší" ,,Ty jsi blázen, ale i tak tě miluju" ,,Tak jak to vyřešíme s těmi Vánocemi? Já se odsud opravdu nemůžu hnout" ,,Chápu a nebudu tě nutit, promyslím to a zkusím si to zařídit si to tak, abych mohl přiletět, ale nic neslibuji" ,,Ty by si přijel?" zeptala jsem se poněkud udiveně ,,Samozřejmě, budu se snažit se k vám dostat co nejdříve, ale nevím jestli to stihnu do Štědrého dne" ,,Jistě, já to chápu" ,,Už budu muset končit Luno" ,,Samozřejmě, běž. Nechci tě zdržovat" ,,Miluju tě a opatruj se" ,,Já tebe taky Matteo" s blaženým pocitem jsem zavěsila.

Konec hovoru

Mobil jsem odložila zpátky do kapsy a pokračovala dál v cestě.
Vešla jsem do bytu. Po celém bytě hrály koledy. To značilo, že Ambar byla doma ,,Ambar?" zakřičela jsem na celý byt, aby to přes ty koledy bylo slyšet ,,Tady" ozvalo se z obývacího pokoje. Večeři jsem dala do kuchyně a potom šla za ní do obýváku. Ležela na pohovce v ruce držela skleničku vína a poslouchala koledy. Vypadala tak uvolněně, ale jak se říká zdání občas klame ,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem opatrně ,,Jistě, proč bych nebyla?" ,,No nevím, před pár dny si tady na mě řvala, že zdobím perníčky. Celá dávka skončila v koši a teď si tady posloucháš koledy" zvýšila jsem pro změnu hlas já ,,Promiň, asi jsem se potřebovala uvolnit a měla si pravdu nemůžeme se tvářit, že žádné Vánoce nejsou jenom kvůli tomu jak je na tom Simon." sklopila pohled ,,Vážně?" zeptala jsem se poněkud překvapeně, přikývla ,,Omlouvám se Luno, za to jak jsem se chovala. Jsem ti vděčná jak mi poslední dobou pomáháš. Všechno to zvládám jenom díky tvojí podpoře. Nikdy ti to nebudu moct zplatit" ,,Vždyť od toho jsou přátelé aby si v těžších chvílích byli oporou" ,,Děkuju" ,,Naliješ mi taky?" s úsměvem přikývla, posadila jsem se naproti ní ,,Mluvila jsem s Matteem" vypadlo ze mě ,,A jak to probíhalo?" ,,Řekla jsem mu o Simonově stavu" ,,Co říkal?" vyptávala se dál ,,Možná přiletí na Vánoce" ,,Tak to je skvělé. Všechno se mezi vámi urovná. Teď ještě, aby se Simon probudil a všechno bude zase tak jako dřív" dořekla s nadšením v hlase ,,Kéž by si měla pravdu Ambar" pomyslela jsem si.

Tak jak jsem slíbila tak plním. Už pomalu začínám všechno dohánět. Jak se vám líbí dnešní kapitola?
Myslíte si, že se Simon probudí s následky a nebo bez nich?
Přeji krásnou dobrou noc.

Vaše Val