Adventní kalendář

9. Prosince 🎄

Z pohledu Ambar

Přišla jsem do Simonova nemocničního pokoje a při jeho posteli jsem spatřila sedící Ninu ,,Ahoj, jak už jsi tu dlouho?" ,,Teprve pár minut. Chtěla jsem ho jen vidět a zjistit jestli se nezlepšil." ,,Bohužel, je na tom pořád stejně" posmutněla jsem ,,Nechceš s něčím pomoct? Nebo kdyby jsi cokoliv potřebovala můžeš se mi ozvat" nabídla se mi ,,Děkuji, ale zatím nic nepotřebuji a Lhna mi hodně pomáhá je mi velkou oporou. Jsem jí za to moc vděčná." ,,Tak to jsem ráda, že si vy dvě teď tak rozumíte. Kdyby mi tohle někdo před časem řekl, nevěřila bych mu." ,,Chápu. Mrzí mě jak jsem se předtiskovou chovala hlavně k tobě a k Luně." ,,My už ti přece dávno odpustily Ambar. Vidíme jak moc si se změnila a jsme za to obě rády." ,,Děkuju za tvá slova" objala jsem jí ,,Všichni doufáme, že to dopadne dobře. A za sebe musím říct, že tě obdivuji máš můj respekt za to jak tuhle situaci zvládáš" ,,Děkuju, ale nevím jestli je co obdivovat" ,,Já si myslím, že je" povzbudivě se na mě usmála ,,Já už půjdu" ,,Ještě nemusíš chodit" ,,Gaston na mě už určitě čeká, a navíc si myslím, že s ním chceš být o samotě ne?" začala se oblékat ,,Máš pravdu" ,,Ještě než půjdu. Už jsi přemýšlela nad tím, kde budeš na Vánoce?" ,,Ještě ne" ,,Já vím ještě je čas, ale to uteče jako voda a měla by si nad tím už asi začít přemýšlet",,Teď se ani na to nedokážu soustředit. Jestli se  Simon do Vánoc neprobudí, tak ho odpojí" ,,Tak to jsem nevěděla" řekla zaskočeně ,,Teď už chápu proč to nechceš řešit. Kdybych ti mohla jakkoliv pomoct, tak neváhej a požádej mě! Dobře?" ,,Jistě, budeš druhá které budu volat" přikývla jsem ,,Tak dobrá, už opravdu půjdu. Ať máte klid" ,,Děkuju, za všechno" ,,Nemáš vůbec za co, dělám to ráda" s úsměvem na rtech odešla.
Já si přisedla k Simonovi a začala k němu mluvit, tak jako jsem to dělala po každé ,,Slíbila jsem, že ti povyprávím o tvém oblíbeném seriálu a slovo musím splnit. Takže v posledním díle se Mia zamilovala do Stephana. Vím, že by si řekl, že ty dva by sis nikdy nedovedl spojit dohromady a věř mi nebo ne já si je taky nedokážu představit si je spolu. Ale jak to zatím tak vypadá asi spolu skončí jelikož Stephan její city asi opětuje. A Jessica zjistila, že její otec není skutečně její biologický otec. Byl to pro ni docela šok, ale asi se s tím dokáže vypořádat. No a Libia se dozvěděla, že Marlene jí celou dobu jenom lhala, že se jí chtěla pomstít za ztrátu její matky. Docela síla, viď? Snad jsem nic z toho nezapomněla až vyjde nový díl hned tě budu informovat. Nic ti neuteče, uvidíš" odmlčela jsem se ,,Mám tě pozdravovat od všech z Jam And Rolleru. Všichni si přejí, aby si byl v pořádku, ale nejvíc ze všech já. Musíš se probudit co nejdřív, kdo by se pak se mnou hádal kvůli všelijakým maličkostem. To přeci neumí nikdo kromě tebe. Bojuj Simone, kvůli sobě, kvůli mně, kvůli nám. Sám si přece říkal, že my dva spolu dokážeme i nemožné jen, když budeme stát při sobě a ve všem se budeme podporovat. Já tě prosím probuď se mi co nejdříve" políbila jsem ho na tvář ,,Měla by jste jít, návštěvní hodiny se před chvílí skončily a bude lepší, když si pořádně odpočinete" promluvila mi za zády sestra ,,Jistě, už půjdu" políbila jsem ho znovu na tvář ,,Zase přijdu, mezitím se mi opatruj. Miluju tě" se slzami v očích jsem mu to zašeptala do ucha, i když to stejně asi neslyšel.
Vyšla jsem z nemocnice směrem do mého bytu.
Když jsem zavřela dveře od bytu. Po celém bytě se rozhlížela vůně právě čerstvých palačinek ,,No ne, co tu to voní?" zeptala jsem se, když jsem přišla do kuchyně a uviděla Lunu stát u sporáku, jak obrací palačinku ,,Nudila jsem se a tak mě napadlo, že nám udělám večeři. Pokud jsi ještě nejedla?" ,,Měla si opět skvělý nápad, od oběda jsem nic nejedla" ,,Jak to šlo v nemocnici?" ,,Vlastně nijak. Je na tom pořád stejně." ,,Mluvila si s doktorem?" ,,Bohužel dneska tam nebyl, budu si s ním muset promluvit jindy. Můžu dát talíře na stůl?" ,,Výborná otázka, musíš!" Luna nandala palačinky na talíře a s chutí jsme se obě pustili do jídla.
Po večeři jsem byla unavená, dala jsem si horkou sprchu převlékla se do pyžama a okamžitě zalehla do peřin.

Sen

Stála jsem na mostě v bílých šatech. Proti mně se objevil Simon ,,Co tu děláš?" ,,Chci tě o něco požádat"  ,,Ano a co?" zeptala jsem se netrpělivě  ,,Přestaň mě nutit k tomu, aby jsem se vzbudil násilím. Až přijde čas všechno se vyřeší. Neměj strach" ,,Ale..." věž dalších lov zmizel, já jsem se probudila s vyšvihnutím do sedu a s oroseným čelem.

Konec snu

Nechápala jsem, co ten sem měl znamenat. Byla jsem že všeho unavená, že to netrvalo chvíli a já opět pokračovala ve spánku.

Zdravím vás u další kapitoly. Znovu se omlouvám, že vychází déle než obvykle, ale jak jsem nastoupila do školy tak nic nestíhám.
Těším se na vás zase zítra.

Vaše Val