Adventní kalendář

8. Prosince 🎄

Z pohledu Austina

Seděl jsem v hotelovém pokoji. Nabízel se mi výhled na vánočně osvícený Madrid. Turné bylo v plném proudu. Byl jsem vděčný, za to co momentálně prožívám, ale abych byl upřímný něco mi chybělo k úplnému štěstí nebo spíš někdo mi k tomu chyběl. Užíralo mě vědomí, že je přes deset tisíc kilometrů daleko. Těšil jsem se na naše společné Vánoce a když vím, že letos je strávíme odděleně, protože já musím zůstat v Evropě kvůli turné. Byl to můj životní sen, který se právě stával skutečností ,,Nad čím premýšlíš?" zeptala se Isabella ,,Nad vším, nad svým životem, kariérou a..." odmlčel jsem se ,,Nad Ally?" dokončila větu za mě, přikývl jsem a v očích se mi zaleskly slzy ,,Moc mi chybí" ,,Ty jí určitě taky. A když už mluvíme o Ally, musím ti ukázat něco, co by asi neměla úplně vidět" ,,Co je to co by nemohla vidět?" zeptal jsem se nechápavě a nadzvihl jsem obočí, podala mi časopis, který držela za zády. Hned jak jsem si přečetl úvodní stránku, zrudl jsem vzteky ,,Co je tohle za blbost? Vždyť mezi námi dvěma nic není" ,,To víme my dva, ale ostatní si můžou myslet něco jiného. A jsem si jistá, že když to Ally uvidí bude si to myslet taky" ,,A co když už to viděla?" v mém hlase byl znát strach, nevěděl jsem jak bych jí to vysvětlil. Přece jenom překroucená pravda se vysvětluje deset tisíc kilometrů daleko dost těžko ,,To by ti určitě zavolala a chtěla po tobě vysvětlení, ne?" ,,Právě, že asi ne. Jak ji znám radši se bude sama v tom užírat, než aby se mě na to zeptala ,,Tak tím pádem, jí to budeš muset vysvětlit" podávala mi telefon ,,Možná později" musel jsem si to nejdříve srovnat hlavě, urovnat si myšlenky ,,Podle mě by si to neměl odkládat. Vezmi mobil a volej. Věř mi radím ti dobře a z vlastní zkušenosti vím, že když čekáš moc dlouho přijdeš o toho koho nejvíc miluješ" ,,Asi máš pravdu" přikývla a odešla.
Začal jsem vyťukávat číslo, když mobil začal vyzvánět přiložil jsem mobil k uchu.

Hovor

,,Austine, děje se něco?" ,,Chtěl jsem tě jenom slyšet a taky se tě na něco zeptat" ,,Aha a na co?" ,,Už si četla..." ,,Ten časopis ve kterém píšou o tvé nové lásce? Ano tak ten jsem četla" odpověděla stroze ,,Ally, ty tomu vážně věříš?" ,,Já už nevím, čemu mám věřit Austine a čemu ne?!" ,,A když ti řeknu, že s ní nic nemám, budeš mi věřit?" ,,Nevím, Austine" ,,Miluju tebe a dal bych všechno, abych tě měl u sebe" ,,Vážně?" ,,No jistě" ,,Tak fajn, věřím ti" ,,Znám tě dost dobře na to, abych poznal, když o mně pochybuješ" ,,Jak tě mám přesvědčit, že mě žádná jiná kromě tebe nezajímá" ,,Já nevím, na dálku je to celkem těžký. Prozatím se ti pokusím věřit" ,,Dobře, to mi zatím stačí. A jak je v Miami?" ,,Celkem dobře. Ve škole to jde dobře i s nahráváním nové desky jsem celkem pokročila" ,,Tak to rád slyším. Jsem rád, že se ti daří a máš se dobře" ,,A co ty? Jak jde turné" ,,Děkuju, docela dobře, koncerty jsou vyprodané" ,,Tak to ti přeji, žiješ si svůj sen" ,,Jo to je pravda, ale k naprostém štěstí mi přeci jen něco chybí" ,,Co?" ,,Ty Ally. Moc mě mrzí, že tu nejsi se mnou" ,,Tak snad to vyjde příště" ,,Určitě to vyjde, bez tebe svoje příští turné nejedu" ,,Beru tě za slovo" odpověděla se smíchem v hlase ,,Promiň Austine, ale už budu muset končit. Táta mě volá. Ráda jsem tě slyšela" ,,Já tebe taky. Miluji tě Ally" ,,I já tebe" s letmým úsměvem jsem položil hovor

Konec hovoru

Doufal, jsem že mi věří. Nechtěl jsem, aby o mých citech k ní pochybovala, ale jak jí mám dokázat, že jí miluju víc než sám sebe.
Tohle chtělo nějaké speciální gesto, jen ještě nevím jaké.
Dal jsem si horkou sprchu, převlékl se do pyžama a okamžitě zalehl do peřin.

Tak vás zdravím u další kapitoly. Omlouvám se, že dnes vychází až takhle pozdě, ale nějak jsem ztratila pojem o čase. Doufám, že se vám kapitola líbí a těším se na vás zase zítra.

Vaše Val