Adventní kalendář

7. Prosince 🎄

Z pohledu Elle

Seděla jsem na přednášce, ale nedokázala jsem se soustředit na nic. Myslela jsem na poslední hádku s Noahem, od poslední telefonátu se mi neozval. Mrzelo mě, že se naštval, ale já tyhle Vánoce chtěla strávit s Leem, protože, Lee měl pravdu v tom, že tyhle roky na univerzitě jsou naše poslední společně, pak každý půjdeme svou cestou a už to nikdy nebude stejné. Jenomže tohle Noah, zkrátka nechápal a já nevěděla jak mu to mám vysvětlit. Nikdy neměl nikoho kdo by mu byl tak blízký jako je pro mě Lee. Chtěla bych mu to vysvětlit, ale nevím jak ,,Máš zapsanou tu poslední větu? Já jsem si jí nestihla zapsat" zeptala se mě Rebecca ,,Promiň, já taky ne. Jsem myšlenkami jinde" ,,Aha, dobře. Nevadí" chápavě přikývla ,,Promiň" ,,V pohodě, nevadí"  přednáška skončila zvedly jsme se a vyšly na chodbu ,,Nezajdeme společně na oběd?" navrhla Rebecca ,,Klidně můžeme" společně jsme šly do jídelny a celou cestu jsme obě mlčely.
Už jsme seděly u stolu. Lee si k nám přisedl, ale vypadal dost sklesle. Vlastně se v jídle jen tak nimral. Počkala jsem, až Rebecca odejde a chtěla si s ním promluvit ,,Je ti něco?" zakýval hlavou, že ne ,,Lee, přece tě znám a poznám, když tě něco trápí" ,,To není důležitý" ,,A co pravidlo číslo čtyři? Znáš ho?" ,,Jistě, že znám" ,,Tak povídej" ,,Jde o Rachel" ,,Pohádali jste se, že?" přikývl ,,Kvůli čemu?" ,,Kvůli tomu samému, jako ty ses nedávno pohádala s Noahem" ,,Takže kvůli Vánocům?" přikývl ,,Já, ale myslela, že Rachel chce zůstat v Londýně" ,,To jsem si myslel taky" ,,Takže chce přiletět domů?" ,,Prý jo, už s tím počítala, aniž by mi cokoliv řekla. Chápeš to?" ,,Ty jsi jí, ale taky neřekl, že chceš strávit Vánoce tady! Rozhodl jsi se bez ní" ,,Já myslel, že jsi na mé straně" ,,Taky, že jsem, ale jenom chci říct, že si se zachoval stejně nemáš jí co vyčítat" ,,Myslíš to vážně?" zeptal se uraženě, přikývla jsem ,,Tak myslím, že půjdu. Uvidíme se doma" zvedl se a naštvaně odešel, pokusila jsem se ho dohnat ,,Lee, já jsem tě nechtěla naštvat" ,,Ale povedlo se ti to, radši si promluvíme, až budu mít chladnou hlavu" přidal do kroku a já radši zpomalila. Nechtěla jsem, aby se na mě naštval. Mrzelo mě to. Nechtěla jsem ho dráždit, ale Rachel v tomhle měla pravdu. Když se na to podívám z jiného úhlu, zachovali jsme se s Leem k Rachel a Noahovi pěkně sobecky. Oba měli být právo naštvaní. Oznámili jsme jim jako hotovou věc, že letošní Vánoce se zkrátka neuvidíme.
V kapse mi začal zvonit mobil. Vytáhla jsem ho a na displeji bylo napsáno Rachel ,,Co mi jen může chtít?" pomyslela jsem si v duchu.
Hovor jsem, ale s menší nervozitou přijala.

Hovor

,,Ahoj Rachel, potřebuješ něco?" ,,Ahoj Elle, musím si s tebou promluvit" ,,Se mnou? Proč?" ,,Chci s tebou mluvit o Leem" ,,Co je s ním?" ,,Řekl mi, že o Vánocích zůstává v Berkeley, nepojede dokonce ani domů za rodiči. Nevíš o tom náhodou něco?" ,,Náhodou vím, ani já nejedu domů taky zůstávám tady a myslela jsem, že ty zase pro změnu zůstáváš v Londýně?" ,,Moje plány se změnily. Mohla by si s ním promluvit, aby ještě změnil názor?" ,,Promiň, ale to dělat nebudu. Před chvilkou jsem mu promlouvala do duše a nedopadlo to zrovna příznivě. Já se vám do vztahu, nebudu plést. Pokud máte problémy, vyřešte si je sami a mě do toho prosím nezatahujte. Děkuju moc." ,,Takže mi nepomůžeš?" ,,Jak jsem řekla, nezatahujte mě mezi vaše problémy. Sama jich mám víc než dost. Jestli je tohle všechno co jsi chtěla, tak mě omluv. Musím jít" položila jsem jí telefon a mobil odložila zpátky do kapsy.

Konec hovoru   

Šla jsem se připravit na další přednášku.
Přišla jsem domů a všude bylo zasnuto. Doufala jsem, že Lee bude doma, potřebovala jsem s ním mluvit. Omluvit se mu za to co se stalo na obědě, chtěla jsem s ním všechno urovnat. Zaklepal jsem na dveře jeho pokoje ,,Nemusíš klepat je otevřeno" vešla jsem dovnitř, spatřila jsem ho sedět na posteli jak kouká do prázdna ,,Co potřebuješ?" ,,Chci se omluvit, za to co se stalo na obědě. Nechci, aby mezi námi bylo dusno" ,,Já taky ne. Měla jsi pravdu. Zachoval jsem se úplně stejně jako Rachel. Neměl jsem být tak nepříjemný. Promiň" ,,Nemusíš, vždyť se nic nestalo, to já jsem se vám neměla motat do vztahu a slibuji, že od teď to už dělat nebudu" naslinila jsem si dva prsty jako symbol přísahy ,,Takže je všechno v pohodě?" ,,V naprosté" usmál se na náznak toho, že se nezlobí,přátelsky jsme se objali. Byla jsem šťastná, že právě on je můj nejlepší přítel ,,Tak já půjdu udělat večeři, jsi pro?" navrhla jsem ,,Nemám námitky" vstala jsem a vydala se směrem do kuchyně.
Po večeři jsme se společně koukli na film. Dala jsem si horkou sprchu, převlékla se do pyžama, zachumlala jsem se do peřin a během pěti minut jsem se odebrala do říše snů.

Tak vás zdravím v novém pracovním týdnu. A jelikož i já už od zítřka nastupuji do školy tak doufám, že to nějak neohrozí vydávání Adventního kalendáře, ale mám pár kapitol dopředu,takže ještě pár dní nemusíte mít strach.
Užijte si zbytek večera.

Vaše Val