Enlightenment✔️

22.

,,Vrátili se ti vzpomínky!" řekne zničeho nic Thomas asi po dvou hodinách přemýšlení a dumání společně s Taylorem.
,,Jop." přikývnu, usměje se na mě radostně.

***

,,Musím ti něco říct.." začnu, když se večer ocitneme s Newtem samy v pokoji.
,,Hm?" pokyne mi.
,,Víš, že já jsem subjekt C1 a Taylor dítě je C3.." začnu, ale sama nevím jak to podat.
,,C2, Minho říkal, že Noah něco naznačil." dojde mu kam tím mířím.
,,Říkal, že by C3 nebylo první dítě, které Zlosin zabil." přikývnu, že má pravdu.
,,Víš co se stalo?" zeptá se. Opět jen přikývnu.
,,Když mě a Tessu sebral Zlosin, nevědela jsem to, ale byla jsem těhotná..." vykulí na mě šokem oči.
,,Vždyť to byli jenom 3 měsíce, jak.." prohrábne si vlasy.
,,Zabili ho první týden, co jsem tam byla, myslela jsem si, že to udělali, aby to hrálo s mými novými vzpomínky, ale Taylor..." začne pochodovat po místnosti a přestane mě vnímat.
,,Potřebuju chvíli na vzduch!" rozhodne se po 10minutách. Vydá se okamžitě ke dveřím.
,,Půjdu s tebou." vydám se k němu, on však jen zavrtí hlavou a odejde. Zaseknu se v pohybu. Zavřu oči a povzdechnu si.

Posadím se na postel. Čekám minuty, hodiny.

Po třech hodinách se konečně otevřou dveře. Vstanu, ale není to Newt. Je to jeho sestra.
,,Hledala jsem tě!" promluví.
,,Něco s Newtem?" hádám, ona však zavrtí hlavou.
,,Něco se stalo?" optá se mě.
,,Co jsi potřebovala?" změním zpět téma.
,,Rouzluštila jsem dálší soubory mezitím, co jsi byla mimo. Nebylo na nich nic zajímavého, až na tom posledním. Je to video, nepouštěla jsem ho, myslela jsem že bude lepší, když si ho pustíš nejdřív ty." vysvětlí, obě se vydáme pryč z pokoje a dojdeme k letadlu.

,,Na." podá mi tablet a nechá mě osamotě. Usadím se na zem, pustím play.

,,Kiero, Stephane..." začne má matka.
,,Tohle video jsme pro vás uděli, kdybychom podlehli erupci dřív než bychom vám to stihli říct osobně..." pokračuje můj otec, jsou na něm ještě mladí.
,,Jestli se na tohle koukáte, je vám 18 let a my už tu pro vás nejsme. Musíte vědět pravdu. O naší rodině, o erupci, o tom co bude následovat." zkousnu si ret.
,,Dnes máte naroziny, Stephane tobě je dnes 5 let a Kiero tobě 4."
,,Možná už to tohle dobou víte, ale od zítra se všichni 4 přidáváme ke Zlosinu. Vaše matka bude jeho hlavou a já budu jeden z mnoha a mnoha doktorů. Abychom udrželi tvou pravou identitu, budou vás všichni považovat za dvojčata.." pokračuje můj otec
,,Asi se divíte proč tohle všechno, proto s přesuneme do doby, kdy se narodil Stephan. Nenarodil jsi se však sám, opravdu jsi měl dvojče. Miu, pravou Miu. Narodila se však se zvlaštní nemocí, která nešla vyléčit. Doktoři ji dali maximálně dva roky života. O rok později na vaše narozeniny jsi se narodila ty Kiero. Přivezli jsme si tě domů o pár dní později, tvůj bratr z toho však nebyl vůbec nadšený. Mysleli jsem si, že ho to přejde, ale naopak. Nedovolil, aby jsi se přiblížila k Mie." odmlčí se matka a slova se ujme otec.
,,Chodili jsme s Miou po všech expertech, co tehdy žili. Nikdo si však nevěděl rady. A pak jsme přišli, do předchozího Zlosinu, měl tehdy jiné zaměření, ale zabívali se různými nemocemi. Začali Miu zkoumat, jednou si nás pozvali všechny a tehdy zjistili, že tvá krev, Kie, by mohla být lékem. Nevíme proč ani jak, ale nikoho nás to nezajímalo. Vzali si její krev a tvou a smíchali ji ve zkumavce, pozorovali ji." odmlčí se.
,,Zkráceně to Mie ze začátku pomohlo, ale pak se Zlosin rozhodl využit její neznáme nemoci..." zastavím video, jelikož se snažím zpracovat už tolik informací. Po deseti minutách se rozhodnu pustit zbytek.

Když video dokoukám, vymažu ho, aby ho nikdo jiný neviděl.
Zavolám na Sonyu a vrátím ji tablet, zvedne obočí a čeká jestli jí povím o co tam šlo.
,,Myslím, že potřebuju pití!" vyjdu ven a nečekám na ní. Za pár minut mě doběhne.
,,Co bylo na tom videu a proč jsi ho vymazala?" chytne mě za paži a tím mě zastaví.
,,Sonyo, nech mě jít!" vytrhnu se jí a opět se dám do kroku.

Po chvíli mě zase doběhne, ale už se o nic nesnaží. Ani o mluvení, ani o zastavení.

Projdu městem přímo až do klubu, kde jsem se setkala s Noahem.
Dojdu k baru a objednám si rovnou tři panáky. Sonya se posadí vedle mě se starostlivým výrazem.
,,Scar.." začne, ale já do sebe vyklopím posledního panáka a otočím se na ním.
,,Scarlett! Už nikdy nechci slyšet, Scar! Nesnáším ho! Nesnáším tu přezdívku! Nesnáším všechny!" otočím se zpátky na barmana a objednám si rovnou celou flašku.

Sonya opět umlkne, ale stále mě pozoruje s ustaraným výrazem. Nechá mě však pít dál.
***
,,Pojď! Měly bychom se vrátit!" začne Sonya. Chytne mě za ruku a násilím mě vytáhne ven.
,,Co máš za problém." směju se jí, když se mě snaží dotáhnou zpátky do bezpečného domu. Aspoň myslím.
,,Podívej se na ty hvězdy!" usmívám se. Poohlédnu na Sonyu, ale ta jen protočí oči.
***
,,Thomasy!" zakřičí Sonya přes celej dům hned, co vejdeme.

Nic se neozve. Ja se rozesměju a opřu se o zeď.
,,Tomee!" zakřičí znovu. Někdo seběhne schody.
,,Co se děje!?" objeví se dole můj bratr. Zamračím se. Pár dalších lidí seběhne chvíli po něm.
,,Tvoje sestra.." ukáže na mě.
,,Se opila." založí si Sonya ruce na hrudi.
,,Lett?" dojde ke mě, já si však založím ruce na hrudi.
,,Scarlett!" opravím ho. Thomas se otočí na Sonyu, ta jen pohodí rameny a vydá se unaveně nahoru.
,,Scarett je už jen tvůj problém." řekne unaveně.

,,Stalo se něco?" otočí se na mě.
,,Vůbec na mě nemluv!" odlepím se od stěny a vydám se do domu.
,,Scarlett?" postaví se mi do cesty Minho.
,,Minhoo!" obejmu ho. On mě.
,,Stalo se něco?" zopakuje Thoasovu otázku.
,,Hele já vím, že jsem opilá a vím, že jsi jen zopakoval jeho otázku!" zasměju se.
,,Lett.." položí ruce na moje ramena, já je okamžitě setřesu.
,,Scarlett!" křiknu po něm naštvaně.
,,Co se tady děje?" otočím se za hlasem, je to Newt, který taky nevypadá dvakrát dobře.
,,Scar?" zvedne obočí a sejde schody úplně dolů.
,,Ještě mi někdo řekne jinak než Scarlett, tak odtud odcházím!" rozhlédnu se po všech v místnosti.
,,Jsi opilá?" zeptá se Newt.
,,A co ti je do toho?" zavrtím hlavou.
,,Starejte se o sebe a nechte mě být!" vyrazím nahor do schodů, vejdu do neobydleného pokoje, kde se zamknu a hodím sebou do postele.

***

Otevřu oči. Třeští mi hlava, posadím se prohrábnu si vlasy. Podívám se na dveře, jsou stále zamčené. Naštěstí. Lehnu si zpátky do postele a zahledím se na strop.

Po pár hodinách se ozve zaklepání.
,,Scar?" mlčím.
,,Promiň, Scarlett?" ozve se po chvíli. Já však stále mlčím.
,,Nechte mě být!" křiknu nakonec, aby přestalo to otravné klepání.

Zavřu oči a v mysli si přehraju znovu video od našich rodičů.