Enlightenment✔️

23.

Zůstanu tu zavřená dva dny, když se konečně seberu z postele a dojdu ke dveřím. Odemknu je, nikdo na chodbě není, což je divné, jelikož se tu střídali 48 hodin beztoho aniž by tu někdo nebyl.

Sejdu dolů, kde je už větší rušno. Proplížím se mezi všemi až ven na ulici, aniž by si mě někdo všimnul.

Zhluboka se nadechnu, vydám se směrem k lodi. Vejdu dovnitř a dám se do rozlušťování dalších souborů.
***
Po pěti hodinách přijdu na něco zajímavého.

,,Subjekt 0 - Mia Peige." přečtu nadpis spuboru. Jsou tu napsané všechny různé pokusy. Většina posledních zápisů je však překryta černě.

Na konci se objeví však jméno Addison. Chvíli nad tím přemýšlím. Co by to asi mohlo znamenat.

,,Je naživu!" dojde mi. Zkousnu si ret.
,,Kdo je naživu?" ozve se ode dveří můj bratr. Odložím tablet a vstanu.
,,Tvoje sestra." usměje se.
,,Samozřejmě, že jsi naživu, Scarlett." udělá krok v před.
,,Mia je naživu." opravím se. On však nechápe o čem to mluvím.
,,Pravá Mia je naživu, tvoje dvojče." vysvětlím mu. Zíráme si do očí.
,,Počkej, co?" snaží se zpracovat.
,,Sestra, kterou máš doopravdy rád, žije." chci projít ven, ale on mi zatarasí cestu.
,,Tebe mám rád, ji ani neznám. Tohle nic nemění, Lett." ironicky se uchechtnu.
,,Nevíš o čem mluvíš, Thomasi." zvedne na mě obočí.
,,Tak mi to vysvětli." pobídne mě.
,,Byla nemocná, vážně, když se narodila. Miloval jsi ji a když jsem se narodila, nenáviděl jsi mě, protože já byla zdravá a ona ne. Naši rodiče ti museli na Miu uzamknour vzpomínky, aby se ujistili, že mi něco neuděláš. Znovu." řeknu zkráceně.
,,Proč bych..." začne.
,,Erupce? Pochází z Mii. A ze mě. Potom co nám rodiče řekli, že Mia zemřela na tu její nemoc, vinil jsi za to mě a shodil mě ze schodů. Rodiče nám oboum vzali na Miu vzpomínky a pro ostatní mě vyměnili za jí, jelikož jsem mohla být potencionální lék a nechtěli přijít o další dítě." dopovím. Kouká na mě zmateně.
,,Jak tohle víš?" nechápe.
,,V souborech, co jsem ukradla naší matce, bylo video. Natočili ho předtím než se přidali ke Zlosinu, ale poté co vypukla erupce. Dali nám ho k 18 narozeninám." odmlčím se.
,,Vymazala jsem ho, jestli se chceš zeptat jestli ho můžes vidět." zvedne na mě obočí.
,,Proč jsi to sakra udělala!?" rozmáchne rukama.
,,Protože na konci řekli, co musím udělat, kdyby Zlosin selhal v hledání léku." skloním hlavu.
,,Projekt Enlightment. Už vím, co to znamená a co musím udělat." obejdu ho.
,,Sama." dořeknu zády k němu.
,,Byla to zpráva pro nás oba." připomene mi.
,,Ty to nechápeš, že ne? Všichni si myslíte, že mám přání smrti! Že dělám jendo kamikatze za druhým, ale tak to není! Můžete mi říct kolikrát jen chcete, že to nebyla a není moje vinna, ale pravda je, že byla! Chtěla jsem ji zachránit. Miu. Ale místo toho jsme společně zničili celý svět. Je na mě abych to napravila, abych váš zachránila." stojím k němu stále čelem k zády, jelikož nemám sílu se na něj podívat.
,,A kdo zachrání tebe?" zeptá se. Usměju se tomu.
,,Možná si nezasloužím být zachráněná. Tome, Zlosin ublížil nám všem a všichni ho za to nesnášíme, ale já jsem ještě horší. Já ublížila všem! Nebýt mě, nic z tohi by se nestalo." vydám se ven z lodi.

Thomas mě doběhne. Zastaví mě za paži, než se stihnu vzpamatovat, vrazí mi jehlu do krku a vtiskne tekutinu dovnitř.
,,Co to děláš?" nechápu.
,,Dřív jsem já ublížil tobě, proto tě teď musím zachránit. Před tebou samou." odpoví. Následně potom se mi podlomí kolena. Thomas mě zachytí, a pak přijde známá černota.

***

Otevřu oči. Zamrkám a rozhlédnu se po místnosti.
,,Co se sakra děje!?" zakřičím, jelikož sedím připoutaná ke stolu a místnost je prázdná.
,,Thomas." dojde mi.

Dveře se otevřou a dovnitř vejde můj bratr.
,,Co si myslíš, že děláš!?" usadí se zpátky do židle a čekám na vysvětlení.
,,Zachraňuju tě, jak už jsem ti řekl." posadí se naproti mě.
,,A tím a zabíjíš všechny ostatní, hlavně že ubohá slabá Scarlett je v bezpečí." uchechtnu se.
,,Co se to s tebou stalo, Lett?" podívám se mu do očí.
,,To jsem teď váš vezeň nebo co tohle je?" shlédnu na pouta.
,,Nejsi, ale nemůžu tě odtud pustit dokud..." zavrtím hlavou.
,,Od tý doby co vás znám, vždycky jsem to byla já, kdo vás nakonec zachránil. Zlosin nás hledá a až nás najde, nedopadne to dobře pro nikoho z nás, Thomasi." podívám se na zrcadlo. Je mi jasné, že z druhé strany mě pozorují ostatní. Nic však neřeknu.

,,Jen se vás snažím zachránit." uzavřu téma a už nic víc neřeknu.

Thomas nakonec odejde a nechá mě tu samotnou.

***

Nevím jak dlouho tu jsem sama, když se dveře opět otevřou.
Stojí v nich Newt.
,,Thomas říkal, že už víš, co je ten projekt Enlightment." začne, ale neposadí se. Přikývnu.
,,Je to projekt pro záchranu imuních, bezpečné místo daleko odtud. Byl to náhradní plán, kdyby se Zlosinu nepovedlo najít lék." vysvětlím, přivře na mě oči.
,,Jen tak?" zeptá se na místo. Nechápu, co tím myslí.
,,Jen tak mi to řekneš?" upřesní svou otázku. Uchechtnu se.
,,Ano." přikývnu.
,,Chci aby jste se tam dostali, Newte. Chci vás zachránit! Co na tom stále nechápete?" zvednu obočí.
,,Chápu, že nás chceš zachránit. Jako vždycky." přikývnu.
,,Problém je, že nemáš v plánu zachránit samu sebe." zavrtí hlavou.
,,Není to tak jednoduché." skloním hlavu taky.
,,Tak mi to vysvětli! Můžeme ti pomoct, frase!" zvedne na mě hlas.
,,I když se dostanete do útočiště, co pak!? Zlosin vás bude hledat! Tím pádem se budeme muset nejdřív zbavit Zlosinu! A všech raplů, musíme zabít všechny, aby jsme konečně mohli začít žít, jinak nás minulost dříve či později dožene! Vážně dokážeš žít s pocitem, že jsi všechny zabil jen abys měl konečně klid!? Já ne! Proto to musím udělat sama, aby vy jste nemuseli! Aby vy jste měli konečně normální život, o kterej jsem vás připravila!" vyhrnu to ze sebe dřív než si to stihnu rozmyslet.
,,Nemůžu o tebe přijít, Scar. Znovu už ne, takže jestli si myslíš, že půjdu do nějakýho útočiště bez tebe, tak jsi na omylu. Takže jestli se nechystáš zachránit sebe, nechystáš se zachránit ani mě." hodí klíčky od pout na stůl a odejde z místnosti. Koukám na dveře s pootevřenou pusou stále v šoku.