Enlightenment✔️

15.

Zhruba za hodinu někdo otevře dveře. Ne někdo, Newt.
,,Neměla bych tady být." řeknu aniž bych se na něj podívala. Stále skenuji pohledem své tetování.
,,Jako v Odboji? V téhle místnosti? Být jedna z vybraných?" nadhodí, protože si není jistý o čem mluvím.
,,Nejspíš všechno." odpovím.
,,Vím, že trpíš, a můžu za to já!" řeknu stále se sklopenou hlavou, zavře dveře a dojde si dřepnout přede mě.
,,Vzpomněla jsi si na něco dalšího?" zeptá se, přikývnu.Snaží se zachytit můj pohled, ale já ho mám upřený na svém prstě.

,,Nechci ti ubližovat." řeknu nakonec. Ukápne mi z oka slza, pak druhá.
,,Kdybych prostě tehdy umřela, bylo by to lepší. Ano bolelo by tě to, ale časem by se to zlepšilo a přenesl by jsi se přese mě. Takhle se akorát musíš dívat na osobu, která už není sama sebou, která už možná nikdy nebude. Řekla bych, že tohle je větší utrpení pro nás oba, než by byla moje smrt." řeknu narovinu. Položí svou dlaň na mojí tvář a setře mi slzy.

Konečně se mu podívám do očí. Zavrtí hlavou.
,,To není pravda.." začne.
,,Věřím tomu, že tohle překonáme. Oba dva. Nikdo od tebe nečeká, že se vrátíš přesně taková jaká jsi odešla. Za ty tři měsíce se toho stalo tolik, pro všechny. Pro mě je nejdůležitější, že jsi naživu. A že už tě neovládá Zlosin. Na ničem jiným mi nezáleží víc. Jestli v tvým životě nebudu? Je to možný. Bojím se toho? Rozhodně!" dopoví.
,,Oba víme jak to dopadlo, když jsi nebyl v mým životě." vyhrknu okamžitě. Nic na to však neřekne.

,,Já jen chci, aby už byl konec. Se Zlosinem. S Odbojem. Chci normální život." pokračuji než si to stihnu rozmyslet.
,,To chceme my všichni. A jsem si jistí, že to zvládneme. Všichni!" pohladí mě paži a vsatne.
,,Minho se chce s náma poradit, co uděláme s doktorkou. Ale až po jídle, půjdeš?" natáhne ke mě ruku, chytnu se jí a nechám se vytáhnout na nohy.

Sejdeme dolů do kuchyně. Stůl je obsazený, proto si vezmeme kus chleba do ruky a jdeme k ostatním, kteří sedí na sedačkách v obýváku.
,,Mio! Tesso!" ozve se v mé hlavě. Zaseknu se v pohybu a vyhledám Tessu, která to očividně slyšela taky. Nic dalšího se však neozve.
,,Co je?" zeptá se první Minho. Obě jen pohodíme rameny.
,,Nejspíš nic." posadím se vedle Brendy, Newt se postaví vedle Minha.

Když mám svůj krajíc skoro dojedený, někdo prudce vejde dovnitř.
Všichni se otočíme. Je to Sonya. Otočím se zpátky, jelikož očekávám, že hledá Newt.
Proto mě zarazí, když se zastaví přede mnou.
,,Musíš jít se mnou!" chytne mě za ruku a už mě táhne ven bez toho aniž bych souhlasila. Ostatní se samozřejmě vydají za náma.

Zastavíme se před věznícím domem.
,,Něco s doktorkou?" zeptám se, ona však zavrtí hlavou.
,,Našli ji kluci před zdí. Zlosin ji vyhodil ven. Wrightová si nemyslí, že to přežije." vysvětlí, nikdo však nechápe o kom je řeč.
,,Kdo?" zeptá se Minho.
,,Taylor." odpoví Sonya, vytřeštím oči.
,,On byl za zdí?" nechápu. Ona jen zavrtí hlavou. A pak mi to dojde. Tesse taky. Byl to její hlas předtím.
,,Myslela jsem, že je mrtvá." řeknu narovinu. Sonya otevře dveře.
,,Chce mluvit s tebou a s Gallym." stáhnu obočí. Sice se mi to nelíbí, ale udělám krok v před. Někdo mě však zastaví, když mě chytne za předloktí. Pootočím hlavu. Newt.
,,Buď opatrná!" šeptne. Jen přikývnu a vejdu dovnitř.

Jsou tu pouze tři lidé. Wrightová, Gally a Taylor, která leží na staré sedačce.
Je tu hodně krve.
,,Taylor?" dojdu k nim. Gally i ona na mě vzhlédnou. Pousměje se. Já tomu však nerozumím.
,,Byla jsem si jistá, že nepříjdeš." řekne unaveně, přikývnu, že není daleko od pravdy.
,,O co jde?" dřepnu si na zem a podívám se jí do očí.
,,Asi si říkáš proč mě Zlosin nezabil, i když řekl že ano. Znáš je dost dobře, abys věděla, že k tomu museli mít sakra dobrý důvod." opět přikývnu.
,,Kdyby tě nenašli, měli náhradní plán." zvednu obočí.
,,Byla jsem těhotná. Mysleli si, že to dítě bude jako ty." pootevřu pusu.
,,Narodil se včera. Vyhodili mě ven." zavře oči.
,,Ani jsem ho nestihla pojmenovat. Pro ně je to jen subjekt C3. Ani nevím jestli je opravdu jako ty, jestli je vůbec imuní." rozbrečí se.
,,Proč to říkáš mě?" musím se zeptat. Pousměje se.
,,Ty víš proč." řekne jen a zvedne pohled ke Gallymu.

,,Gally je otec, jestli přemýšlíš nad tím." zvednu obočí, jelikož nechápu, proč bych měla přemýšlet nad tímhle.
,,Scarlett, vím proč to udělali.." natáhne ke mě ruku. Chytnu ji za ní.
,,Báli se, že by bylo jako tvoje sestra." zavře oči, její stisk povolí. Podívám se na Gallyho, oba jsme zmatení.
,,Ty máš sestru?" zadiví se.
,,Ty máš dítě?" zadivím se zase já. Nikdo z nás však neodpoví, podíváme se zpátky na Taylor a zmlkneme.

Gally se postaví první a rychlým krokem odejde z domu. Projde kolem ostatních beze slova se sklopenou hlavou.
Nadechnu se a udělám totéž. Akorát mě zastaví sotva udělám druhý krok.
,,Je.." začne Tom. Přikývnu.
,,Umřela." řeknu konečně nahlas.
,,Co ti chtěla?" zeptá se Newt. Chvíli se odmlčím, jelikož nevím jak to podat.
,,Možná by vám to měl říct Gally. Není to úplně moje věc." prohrábnu si vlasy a vynechám tu druhou věc.

Naštěstí to pochopí a dojdeme zpátky do bezpečného domu. Gally přijde až pozdě večer.
Minho s Newtem ho odchytnou hned ve dveřích, všichni vejdeme na ošetřovnu.

,,Byla těhotná." začne Gally. Ostatním dojdou slova.
,,To dítě se narodilo včera, sebrali ji ho a udělali z něj subjekt C3." vysvětluje.
,,C? Já myslela, že jsou jen skupiny A a B." nechápe Sonya.
,,Já jsem C1. Jsou to lidi, kdo jsou imuní, jinak než vy ostatní. Nemůžeme virus vůbec chytit. Vy ho máte, ale nic vám nedělá. Do včerejška jsem byla jediná ve skupině C aspoň jsem si to myslela, jelikož očividně je někdo C2." vysvětlím skupině B, jelikož ostatní už to vědí.
,,A jen pro informaci už byli subjekty D." dodá Tessa.
,,A ty jseš teda otec?" zeptá se Minho. Gally jen přikývne.
,,Je to kluk." řekne nakonec Gally a skloní hlavu. Nikdo už nic neřekne. Nadechnu se a dojdu k němu. Obejmu ho. Překvapí ho to, ale nakonec mě obejme zpátky. Rozbrečí se. A já ho dál objímám.