Enlightenment✔️

25.

Znovu se otevřou dveře. Vzhlédnu na mou sestru.

,,Jak už jsem řekla, když jsme byli malý, Zlosin z nás obou chtěl udělat zbraň. Snažili se nás naučit ovládnout tu nemoc a využít ji jako zbraň." začne.
,,Hádám, že se mnou to nešlo tak hladce jako s tebou?" uchechtnu se.
,,Byli jsme děti, ani jedna z nás to nemohla ovládat. Nikdo nevěděl, kde se to v nás vzalo, co to vlastně je." sklopí pohled.
,,Ale postupně jsem se to naučila ovládat, ne do míry jako to umím teď, ale přišla jsem tomu nakloub. Ty na druhou stranu? Měla jsi 4 roky, vůbec jsi nechápala, co se děje a co po tobě chcou. To Zlosin neodradilo, studovali naší DNA, brali nám krev. Nikdo tehdy netušil, že tvoje buňky jsou stejně nebezpečné jako ty moje. Moje předávají vir, smrtící. Tvoje buňky, když se dostanou do těla zdravého člověka, bez erupce, zabijí všechny zdravé buňky. A pak nastane smrt, jelikož tělo nemá žádnou imunitu." zvednu obočí.
,,Vlastně je to rychlejší smrt než můj vir." pootevřu ústa.

,,Erupce, vznikla z nás obou..." začne.
,,Jo vím, smíchali naší krev ve skumavce a studovali ji. A boom vznikla erupci, smrtící vir. Zlosin si chtěl hrát na Boha, chtěli snížit populaci, nikdy však nečekali, že se stane tohle." skočím ji do řečí. Addy však zavrtí hlavou.
,,Poslední část je správně, ale erupce není smrtící, my dvě zvlášť jsme smrtící, Erupce tě promnění v rapla, horší než smrt, jestli se mě ptáš." opraví mě.
,,Jak jsem řekla, Erupce vznikla z nás obou. Z mých buněk a tvých, když se dostanou do těla člověka, navzájem se zabíjejí. Nejsem žádnej odborník na biologii, takže ti to úplně nevysvětlím, ale na erupci nezemřeš, pokud tě teda někdo nezabije. Tvoje buňky zničí všechny zdravé buňky, moje buňky zároveň přemění velkou část zdravých buněk na virové, a pak začne boj. Tvoje buňky se snaží zabít moje, buňky se však stále obnovují, takže nikdy nezabiješ všechny virové. Je to nekonečný boj, který nikdo nemůže vyhrát. To je Erupce." odmlčí se a já se snažím zpracovat všechny informace.

,,Řekla jsi, že moje krev dokáže uzdravit erupci, jen když je někdo nakažený." přikývne.
,,Ano, ale první problém: nemůžeš uzdravit rapla, můžeš uzdravit jen lidi, kteří jsou nakažení, ale ještě se nepromněnili. Třeba Brenda. Druhý problém: I kdyby jsi chodila od jednoho nakaženýho k druhýmu, nemáš na to čas. Šlo by to, kdyby jsi uměla své buňky ovládat jako já, dokážu vysát vir ze sebe a namířit ho na někoho jiného, bez použití mé krve. Kdyby jsi totéž zvládla, bylo by to možné, ale opět, není čas tě to naučit. Proto nám zbývá pouze jedna možnost.." zavrhne okamžitě mou snahu.
,,A to je?" zeptám se, i když vím kam tím míří.

,,Projekt Enlightenment." řekne po chvíli ticha.
,,Obě chceme to samé, zničit Zlosin a žít dál své životy někde v klidu." skloním pohled, abych nad tím popřemýšela.

,,Taky vím, že neplánuješ jít s ostatními do země zaslíbené, protože očividně musíš udělat něco s čím by jsi pak nemohla žít, ale musíš to udělat, protože jim to dlužíš. Ať už se nám to líbí nebo ne, erupce je z nás, sice nás Zlosin pouze využil, ale je z nás." pohodí rameny.
,,Taky vím, že to sama nikdy nezvládneš a nechceš pomoct od nich, protože kdyby věděli, co musíš udělat, nenechali by tě." uhádne to skoro perfektně.
,,Jak jsem řekla, erupce je z nás obou, takže ti pomůžu, s čímkoliv. Ani nechci ten pitomej kód. Je jedno která z nás ho použije, ale nakonec, jedna z nás ho použít musí." dojde ke mě a odpoutá mě od židle.
,,My dvě jsme to zavinily, my dvě to musíme napravit." podá mi ruku. Podívám se jí do očí. Chytnu se její ruky a postavím se z židle na nohy.

,,Řekni mi tedy o tom projektu Enlightenment." zeptá se.
,,Naši rodiče na něm pracovali několik let, pak z něj ale sešlo. Donedávna, obnovili ho. Předtím než náš otec zemřel, dodělal pár posledních deatailů. Kromě jednoho. Dal mi souřadnice, které když zadáme do Planitransu, imuní se dostanou do bezpečí daleko odtud. Bohužel Zlosin také obnovil projekt Labyrint. Posbíral všechny děti, poslední imuní na planetě, krom nás, kteří si labyrintem už prošli, a chystá se je tam hodit všechny najednou. Ví, že jim dochází čas, erupce se dostala i do posledního města. Jsou zoufalí, půjdou na ty děti tvrdě, chcou dostat lék za každou cenu." vysvětlím jak se věci mají.
,,Upřímně? Dokázala bych žít s pocitem, že jsem zabila Zlosin a raply, ale nedokážu žít s pocitem, že zabiju nevinné děti." uznám nakonec.
,,Proto nemůžeš odejít s ostatními. Věděla by jsi, že jsi musela obětovat nevinné, aby jsi je tam dostala a kdyby na to přisli oni, nenechali by tě. Teď už to dává smyl!" dojde ji všechno, o čem předtím mluvila. Začne pochodovat po místnosti.

,,Vážně tu není žádná šance, aby jsme je osvobodili a poslali skrz Planitrans taky?" zeptá se nakonec.
,,Nejsem si jistá, jak jsem řekla, Zlosin je zoufalej, ty děti jsou jejich poslední šance, budou mít ztrojnásobenou ochranu. Budou zabíjet bez otázek." sklopím hlavu.
,,Navíc máme jen jednu šanci, jakmile Zlosin zjistí, že máme ten kód... udělají vše proto, aby nás zastavili. Navíc musíme všechny dostat k Planitransu, jestli by přišli na to, zničí všechny do jednoho a my budeme nahraní." prohrábnu si vlasy. Addy se opře p zeď. Nastane ticho.

,,Co kdyby jsme nepoužili jen jeden Planitrans, ale víc?" zeptá se. Podívám se na ní.
,,Jak to myslíš?" zvednu obočí.
,,Labyrint je někde daleko v poušti, mají tam základnu, mají tam taky Planitrans. Kdyby jsme se rozdělili, někdo by vysvobodil ty děti a dostal je k Planitransu, zadal kód a jsou v zemi zázraků. Zbytek by zas použil Planitrans tady, zadal kód a jsou taky v suchu. A jedna z nás by zadala kód a jakmile by byli všichni v bezpečí, ať Zlosin shoří." odlepí se od stěny a čeká na mou reakci. Začnu nad tím přemýšlet.
,,Všechno by se to muselo stát zároveň." vytknu náš největší problém.
,,Ale kdyby se nám to povedlo, zachránili bychom skoro všechny." uznám nakonec. Podívám se jí do očí.
,,Skoro všechny?" zeptá se.
,,Až zadám kód, budu mít 30 vteřin. Nikdy to nestihnu včas k Planitransu." vysvětlím. Ona však zavrtí hlavou.
,,Scar, jsme v tom spolu, jak jsem řekla jedna z nás musí zadat ten kód. Jedna z nás! Nejsi to automaticky ty. Můžu ho zadat já." uchechtnu se.
,,Nemůžeš." usměju se, ona však nechápe proč.
,,Jedině já vím ten kód." Addy opět zavrtí hlavou.
,,Spíš mi dělá starost, co se stane když se nám to nepovede províst ve stejný čas." otočím se k ní.
,,Pak bych nezabila jen ty děti, zabila bych úplně všechny." zavřu oči.