Enlightenment✔️

30.

Celý zbytek dne, plánujeme detaily. Navečer rozdáme každému zbraně a munici, zbroj.

Zrovna odbije na hodinkách půlnoc, které jsem dostala od Addy, když k naší skupince dojde Michael.
,,Addy, můžete jít do jídelny? Ostatní s váma něco chcou probrat. Než se zeptáte, tak nevím co." pohodí rameny a podívá se postupně Tomovi, Addy a mě do očí.
,,Oukej." odsouhlasí Addy a vydáme se do jídelny. Michael jde lehce před námi.
,,Něco tady nesedí." pošeptám směrem k Tomovi. Lehce přikývne.
,,Na." podá mi menší nůž. Stisknu ho v ruce připravená ho použít.
Thomas má jeden připravenej taky.
,,Lidi, co děláte?" zastaví nás Addy a podívá se na nás.
,,Proč máte v ruce nože?" zvedne obočí a dívá se ze mě na Toma a zpátky.
,,Už nejste ve Zlosynu. Jste v bezpečí." vysvětlí nám, když oba mlčíme.
,,Nikdy nejsme v bezpečí. Nikdy!" řekne Thomas.
,,Celej život utíkáme, stejně jsme stále pozadu. Jedinej důvod proč jsme naživu je, že vždycky předpokládáme, že je to past. Že je to Zlosin." dostane ze sebe všechen svůj vztek Tom.

Odhodí nůž a začne odcházet pryč.
,,Měla bych... jít za ním." zaseknu se, když přemýšlím nad tím, o co vlastně jde.
,,Dobře, já půjdu zjistit, co chtěl Minho." kývne směrem k jídelně. Přikývnu a vydám se za mým bratrem.

,,Tommy, kde seš?" promluvím na něj telepaticky, když ho nemůžu nikde najít.
,,V hangáru." řekne jen. Nevím, kde to je, tak mi opět trvá nějakou chvíli tam dojít.

,,Tady seš!" najdu ho sedícího na kovových schodech.
,,Promiň za to předtím." řekne, když se posadím vedle něj.
,,O co šlo předím?" zeptám se.
,,Od té doby, co jsi mi řekla, jak jsem se k tobě choval, když jsi byla malá... citím se naštvaně, prázdně, nevím jak to popsat. Nepamatuju si to, což je horší než kdyby ano." povzdechne si. Nic neřeknu, jen ho chytnu za ruku.
,,Ale taky jsem naštvanej na Zlosin, to co jsem řekl byla pravda. Celej život utíkáme, celej svět nás hledá, chcou po nás lék, který neexistuje. Jsem unavenej, tak strašně umavenej." opřu si hlavu o jeho rameno.
,,Já taky." uznám.
***

,,Tady jste!" objeví se nad námi Minho.
,,Proč jsi nás hledal?" zeptá se Thomas.
,,Chtěli jsme vás překvapit." usedne vedle Toma.
,,S čím?" nechápu.
,,Máte narozeniny. Dneska." přizná Minho.
,,Úplně mi to vypadlo." přiznám.
,,Jo, to nám došlo. Chtěli jsme pro vás udělat něco pěknýho." usměje se.
,,Díky." usměju se nazpět.

,,Je všechno v pořádku?" objeví se z ničeho nic Newt.
,,Jo." přikývnu. Pochopí, že se nikam nechystáme, tak se sedne vedle mě. Nikdo nic neříká. Jen tu v tichosti sedíme.

,,Tohle je depresivní." zhodnotí Chuck, který nás taky najde.
,,Máte narozeniny!" snaží se nás rozveselit.
,,Co si zahrát naší hru? Scarlett?" podívá se nadějně na mě.
,,Fajn! Začni." pokynu mu.
,,Hmm, co uděláte jako první věc až budeme na druhé straně?" zeptá se všech.
,,Hodím si dlouhej spánek!" zasměje se Minho.
,,Snažit se poznat Addison." pousměje se Thomas.
,,Záleží na situaci." pohodí rameny Newt.
,,Praštím Newta, protože mi nevěřil, že to stihnu." zasměju se a podívám se na něj. Lehce se pousměje.
,,S tím nemám problém!" proplete si se mnou ruku.
,,Co ty Chucky?" zeptám se ho. Pohodí rameny.
,,Najdu si kamaráda ve svém věku." podívá se na chvíli na zem. Roztáhnu ruce a on mě obejme. Nakonec se začneme objímat všichni.
***

,,Mám pro tebe překvapení!" řekne Newt zvesela, když se vrátíme do našeho pokoje. Zvednu na něj obočí.
,,Čekal jsem na správnou chvíli ti to ukázat a myslím, že ta nadešla." přiblíží se blíž a ukáže mi jeho prsteníček.

Pootevřu ústa a podívám se mu do očí.
,,S?" usměju se.
,,Kdy?" nechápu.
,,Po tvé operaci ve Zlosinu. Řekl jsem, že jdu za Minhem, ale doopravdy jsem si šel vytetovat S." přizná.
,,Jaktože jsem si toho nevšimla? Dyť je to nejvíc dávno!" skloním pohled na jeho tetování.
,,No, byla jsi ve Zlosinu, pak neměla vzpomínky. Nebyl čas." uznale přikývnu.
,,Miluju tě, víš to že?" podívám se opět na něj. Jen přikývne.
,,Já tebe víc." položí své dlaně na můj krk a políbí mě.
,,Měli by jsme jít spát, zítra to všechno začne." jen přikývnu. Zalezeme do postele.

***
,,Dobře jedna třetina lidí pojede dnes roverem do města. Vysadí vás u bezpečného domu, kde jsme vás nabrali. Zítra přijede další. Pozítří poslední." rozhlašuje Addy. My stojíme vedle ní.

Minho s Newtem jede s první skupinou, aby vše zorganizovali. Já s Addy a zbytekem pojedeme poslední.
Thomas, Tessa a všichni co jsou součástí druhé skupiny tu budou také až do konce.

,,Hlavně buďte nenápadní, Zlosin nesmí chytit podezření!" uzavře a první skupina nastoupí do aut.

,,Jak řekla Addy, buďte opatrní!" podívám se z Minha na Newta. Oba jen přikývnou.
,,Za dva dny." řekne Minho a obejme mě. Poté i Newt, který mi věnuje dlouhý polibek.
,,Uvidíme se na druhé straně." ujme se slova Thomas, jelikož se už neuvidí. Všichni tři se najendou obejmou. Poté obejmou ještě Tessu a Pánvičku. Na Gallyho jen kývnou.
,,Hodně štestí!" řekne jim Minho a s Newtem odejdou.

Otevřou se dveře a oni vyjdou do pouště. Zkousnu si ret nervozitou.
,,Tessou umíš už ty souřadnice?" otočím se na ní.
,,Jo, prsten jsem už dala Addy." usměju se.
,,Doufám, že to všechno vyjde." přizná Tom.
,,My všichni." odvětí Tessa, pak společně odejdou.

,,Scarlett!" zavolá na mě Addy a dojde ke mě.
,,Uspávadlo mám připravený, jsi si tím jistá?" ujistí se.
,,Ano." řeknu bez přemýšlení.
,,Kdyby na to došlo, udělej to." doplním. Přikývne.