33.

496 31 29
                                    

POHLED THOMAS

,,Lidi, musíme se vzchopit. Musíme se postarat o ostatní." promluví Minho po chvíli ticha.
,,Myslíš to vážně? Scarlett umře a ty po nás chceš, aby jsme to hodili za hlavu a spustředili se na něco jinýho?" ujišťuje se Newt, že tomu rozumí.
,,Ne, nechci aby jsi to hodil za hlavu frase. Musíš se vzchopit právě kvůli ní. Obětovala se, aby mi jsme mohli žít. Musíme dokázat, že její smrt za něco stála." podívám se Minha jestli mluví vážně.
,,Máš pravdu, ale ne teď. Nech nás chvíli být, vy všichni." vyženu všechny z místnosti. I Tessu.

Podívám se na Newta, zašmátrám v kapsy a vytáhnu lehce zmačkaný kus papíru. Newt se na mě dívá nechápavým pohledem.
,,Co to je?" zeptá se mě, když mu papír podám.
,,Dopis." převezme papír stále nechápavě.
,,Od Letty." shlédne na papír.
,,Dala mi ho potom, co jsme vymyslelil plán a vy jste to šli oznámit všem ostatním." odtrhnu od něj pohled.
,,Nečetl jsem ho, doufal jsem, že ti ho nikdy nebudu muset dát." uznám.

,,Celou dobu jsem se tak strašně bál, že to Scar nestihne do planitransu, ale ona to stihla. A pak ji zastřelí, protože se na moment zastavila. Na moment přestala utíkat před Zlosin, protože Gally nezvládl donést TJ. A to ji zabilo, protože se starala o dítě, které bylo dvou lidí, kteří ji ublížili nejvíc." uzná nakonec Newt, poznám z jeho hlasu jak se trápí. Jako ho smrt mojí sestry zasáhla.
,,Pořád čekám, kdy se Scar objeví, i přesto co nám řekli. Můj mozek to odmítá přijmout." pokračuje dál.
,,Jo, vím o čem mluvíš." potvrdím, jelikož to cítím stejně.
,,Bojím se co se stane, až mi to konečně dojde. Až mi dojde, že už Scarlett nikdy neuvidím. Nikdy už ji neobejmu. Nikdy spolu neoslavíme, že jsme vyhráli nad Zlosinem." doplním jeho předchozí myšlenku.

,,Nemůžu si to přečíst. Ne teď." vysloví po chvíli Newt a poskládaný zmuchlaný papír strčí do kapsy.
,,Potřebuju jít chvíli na vzduch." řekne a následně vyjde ven. Já sebou praštím do polštáře.

POHLED MINHA

,,Hej!" křiknu po všech.
,,Zvládli jsme to, jsme v bezpečí. Cestou sem jsem ztratili hodně dobrých lidí.." odmlčím se, když se rozhlédnu po všech přítomných.
,,Není to fér, já vím. Ale musíme jim, nám dokázat, že všechno mělo nějaký význam. Každý z nás tady někoho ztratil musíme s životem jít dál, to by po nás chtěli. Zemřeli abychom my mohli žít." zavřu na moment oči.
,,Dnes si odpočiňte, naberte síly. Od zítra musíme začít pracovat, abychom přežili." ukončím proslov a vzdálím se.

Zahlédnu z dálky Newta jak jde po mírném kopci směrem k planitransu.
Vydám se za ním.
***

,,Newte.. promiň za to předtím, nemyslel jsem to tak, jen..." otočí se na mě.
,,Snažíš se být silný pro nás všechny." přikývne.
,,Věděl jsem, že se na tu pozici hodíš víc než já." zadívá se na zem.
,,My všichni." je mi jasné, že myslí na Lett. Víc než kdy dřív.
,,Nemusíš to předemnou skrývat, vím že ti chybí. Mě chybí, každému chybí jiným způsobem." zvedne na mě své skleněné oči.
,,Napsala mi dopis." setře si první slzy.
,,Dopis na rozloučenou. Nechala mě uspat Addison, aby si byla jistá, že projdu." uchechtne se.
,,Částečně jsem na ní naštvanej, protože věděla, že bez ní neprojdu." přikývnu, protože to zní jako něco co by Lett udělala.
,,Věděla, že na ní budeš naštvanej, ale budeš žít a to jí stačilo." vysvětlím. Jen přikývne.
,,Minho, stihla to. Stihla to do planitransu, a pak..." spustí se mu po tváři slzy. Dojdu k němu a obejmu ho.
,,Není to fér!" řekne.
,,Není. Zasloužila si tady být s námi." potvrdím, citím jak se mi do očí valí slzy.
,,Než jsem ji potkal, předtím než přijela do labyrintu. Citil jsem se zlomený uvnitř. Myslel jsem si, že hůř už se v životě cítit nemůžu. Sakara málem jsem se zabil. Tohle je mnohokrát horší." po tomhle začnu brečet.
,,Nikdy už nebudeme stejní jako předtím. Mysleli jsme si, že labyrint je hrozné místo. Když se na to podívám zpětně, dal bych cokoliv aby jsme se tam vrátili." přiznám.
,,Já vím, že jsme byli ve Zlosinu a teď jsme od nich konečně svobodní, ale za tu cenu to nestálo." začnu vzpomínat na labyrint a Scarlett.

Newt se odtáhne.
,,Měli by jsme udělat to co v labyrintu. Vyřezali jsme jména na zeď, každého, aby nikdo nebyl zapomenut." na to jen přikývnu.

V tichosti dojdeme ke skále, Newt vytáhne z kapsy nůž a začne vyřezávat. Neskončí u Scarlett. Následuje Alby, Ben a další které jsme ztratili.

Nakonec ustoupím stranou a díváme se na stěnu, když začne zapadat Slunce.

Newt vytáhne z kapsy papír.
,,To je..?" začnu, okamžitě přikývne.
,,Zůstaneš?" zeptá se.
,,Samozřejmě." posadíme se na trávu, Newt otevře papír a dá se do čtení nahlas.

Newte,
jestli tohle čteš, znamená to, že jsem to nestihla. Taky to znamená, že jsi na druhé straně, protože tě Addison uspala. Vím, že se na mě budeš zlobit a to je naprosto v pořádku, dokud budeš naživu, můžeš se na mě zlobit jak dlouho chceš, nenech se tím však ovládnout. Dostal jsi druhou šanci, doufám že i ostatní taky, využijte ji. Vím, že to bude chvíli trvat, ale jednoho dne se přes mou smrt dostaneš, budeš mít dlouhý život plný lidí, co tě milují. Neciť se za to provinile jen proto že tam s vámi nemůžu být. Do jednoho z vás vás miluju, bez mrknutí oka bych vše udělala znovu úplně stejně. Ničeho nelituju, jsem ráda že jsem tě tehdy zachránila v labyrintu, poslali mě do labyrintu, poslali mě zpět za mou rodinu. Zachránili jste mě, i když si to možná neuvědomujete. Zachránili jsme se všichni navzájem. Miluju tě, tak strašně moc. Doufám, že mi jednou odpustíš, že odpustíš i sám sobě, protože jsi mě nebyl schopen zachránit. Postarej se o Chucka, bude tě potřebovat.

S láskou Scarlett

PS: Postarej se aby Minho nedělal žádné hlouposti, když nejsem poblíž abych na něj dohlídla.

Enlightenment✔️Where stories live. Discover now