Enlightenment✔️

8.

Ráno mě vzbudí lehké zatřesení. Otevřu prudce oči. Nejdřív mi nedojde, že už nejsem ve Zlosinu, ale netrvá mi to dlouho než si vybavím včerejšek.
,,Klid, klid." ozve se už lépe vypadající Tessa. Zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila a sednu si na kraj její postele.
,,Jak se cítíš?" pohledem sjedu k jejímu ošetřenému rameni.
,,Jako bych už neumírala." zasměje se.
,,To je fajn, protože mám pár otázek, na který potřebuju odpovedi." přikývne.
,,Ani nevím kde začít." uvědomím si a vstanu z postele. Začnu pochodovat po místnosti.

Když se chci zeptat na mou první otázku, do místnosti vejde můj bratr.
,,Jsi vzhůru!" dojde k Tesse. Pousměje se. Thomas si přisune židli blíž k jejímu lůžku a podívá se na mě.
,,Co děláš?" ignoruju ho. Podívám se Tesse do očí a otevřu pusu, ale do místnosti vejde další návštěva. Rovnou dvě.
,,Ale ale ale." začne Minho. Newt ji jen pozdraví přikývnutím.
,,Vážně? Ještě někdo!?" řeknu ironicky, to se mi však pomstí, když do místnosti vletí energický Charles. Rozhodím rukama a vzdám svou snahu.
,,Chyběla jsi mi!" usmívá se Charles od ucha k uchu a sedne si k Tessa na postel. Minho s Newtem projdou kolem mě a zastaví se na druhé straně postele, než sedí Thomas.
,,Je to lepší. Zkontrolovali jste..?" Newt ji však skočí do řeči.
,,Jo, sledovač." přikývne. Já se naštvaně opřu o stěnu, jelikož mi odepírají odpovědi na mé otázky.

,,M? Ty otázky?" podívá se zpátky na mě, stejně tak ostatní.
,,Před nima?" nechápu.
,,Stejně bych jim to musela opakovat." rozhlédnu se po místnosti.
,,A jseš si jistá, že jim můžeme věřit? Bez urážky." Tessa se zavrtí na postele a posune se výš, aby se mohla posadit.
,,Jo." odpoví. Vytáhnu z pod mikiny řetízek, na kterém stále visí fleška.
,,Co je tohle? Ty videa? Jaktože si je nepamatuju?" položím první z mnoha otázek, co se mi právě honí hlavou.
,,Teda pamatuju, ale jinak." vysvětlím.
,,Zlosin ti změnil vzpomínky, po labyrintu jsi prokoukla o co jim vlastně jde, byla jsi proti nim. Potřebovali tě dostat zpátky na jejich stranu, věřili že jestli někdo dokáže najít lék, tak jsi to ty. Tvoje krev. Proto ti změnili vzpomínky. Jenže kdykoliv jsi se mohla dozvědět pravdu, kdyby jsi uviděla videozáznamy z labyrintu a ty se neshodovali s tvými vzpomínkami. Jenže nemohli je vymazat úplně." zvednu obočí.
,,Proč ne?" nechápu.
,,Protože když jsme poslali Newta do labyrintu, nebyl imuní. Když se z něj vrátil a udělali mu testy před Spáleništěm tak imuní byl." podívám se na Newta, který se mému pohledu vyhýba.
,,Táta něco takovýho včera zmínil, proto skenovali jeho mozek." vzpomenu si.
,,Jak je to ale možný?" vrátím pohled zpět k Tesse.
,,Lék přece neexistuje." připomenu ji.
,,Proto to nemohli vymazat, nikdo neví jak je to možný." přikývnu. Tessa chce pokračovat, když ji dojde má poslední věta.
,,Jak že neexistuje? Co ty děcka, co jsme vyléčili?" zkosnu si ret.
,,Všichni jsou mrtví, Tess." řeknu narovinu. Šokovaně zvedne obočí.
,,To není možný, dali jsme jim tvoji krev. Brendu to zachránilo." čeká na moje vysvětlení, já se k němu však nemám.
,,M?" nadechnu.
,,Bylo jim to divný, že to nefungovalo, tak nechali projet moji krev laborkou." opět se odmlčím.
,,A zjistili co?" postrčí mě Thomas.
,,Nejsem už imuní." řeknu, ale vyzní to špatně.
,,Teda jsem, ale jako vy. Dřív jsem se nemohla vůbec nakazit, teď erupci v těle mám, ale jsem vůči ní imuní." všichni zmlknou a otočí se na mě. Dokonce i Newt.
,,To je zvláštní." zhodnotí Tess, přikývnu.
,,Dobře dál, teď mi řekni o těch mých vzpomínkách." nadhodím z jiného úhlu.
,,Co na nich změnili, že mě to donutilo změnit názor na Zlosin?" Tessa však zavrtí hlavou.
,,To nejde, nemůžu ti to říct." založím si ruce.
,,Proč ne?" zeptá se Minho za mě. Tessa se na něj letmě podívá. Pak se opět otočí na mě.
,,Řekni mi jednu věc." kývnu, ať se zeptá na cokoliv.
,,Nemáš v poslední době nějaký zvláštní sny? Nebo deja vi na něco, co se nikdy nestalo?" chvíli zaváhám, nakonec všal přikývnu.
,,Byla jsem tam, když ti vymazali vzpomínky. Já a Noah. Tvoje pravé vzpomínky jsou pouze zamlžené, nastavila jsem ti k nim zadní vrátka. Něco jako spouštěč, sama nevím co ho zapne, to ví jen tvůj mozek, ale je tam. Může to být cokoliv, pohled na nějakou osobu, stane se ti situace podobná některé, co se už stala. Někdo může říct jen slovo a tobě se objeví další vzpomínka." pokusí se zjednodušeně vysvětlit.
,,Takže to jsou vzpomínky? Moje vzpomínky? Takže se to vážně stalo." ujasňuju si.
,,Ano. A kdybych ti řekla, co ti vymazali, mohlo by to narušit spoštěč a už by jsi si nikdy nemusela vzpomenout." vysvětlí.
,,Vzpomínací pilulka?" vyslovím, Tessa však zavrtí hlavou.
,,Tohle je něco jiného. Ty nemáš vymazanou paměť, pouze určité osoby zamlžené, vymněněné." přikývnu. Odmlčím se. Ona taky.
,,Stejně furt nechápu jak mohli tímhle změnit můj postoj ke Zlosinu. Říkáš, že jsem ho náviděla, jak mohli změnit moje emoce vymazáním vzpomínek?" Tessa však zavrtí hlavou.
,,Nezměnili tvoje emoce, hluboko v sobě je stále máš. Kdyby ne, nikdy by jsi se proti nim neotočila a zachránila kluky, jen protože jsem tě požádla." zamyslím se nad tím.
,,Myslím, že to nejvíc ovlivnilo to lhaní a vymazaní mých vzpomínek." vyjasním ji. Uchechtne se.
,,Fajn jinej příklad. Když jsi šla před třemi dny pro Sonyu. Řekla jsi mi, že je někdo varoval a že tam byl jen Thomas, Newt a Minho." přkývnu, že to tak bylo. Stále však nechápu kam tím míří.
,,Každý člen Zlosinu by je zabil na místě, i kdyby to nebyl jejich úkol. Jsou z Odboje, jsou to nepřátele."
,,Byli v přesile." připomenu ji, na to se jen usměje.
,,Potkala jsem tě na cestě pryč. Měla jsi zbroj nové generace, neprůstřelnou. Měla ji neprůstřelnou helmu. Neměli by šanci." ti tři se na mě podívají.
,,Nedošlo mi to." hájím se, Tessa zavrtí hlavou.
,,Jsou to tvoji kamarádi, tvůj bratr, nemohla by jsi je zabít." já si však stále stojím za svým.
,,Má pravdu, když jsi nás vysvobodila, dala jsi mi ty hodinky ať najdu Tessu, věděla jsi, že s náma nepůjdeš ještě předtím, než jsem řekl, že bez Newta nikam nejdu. Jela jsi zachránit člověka, o kterým jsi mi tvrdila, že jsi v životě nepotkala." na to mu už nemám, co říct. Má pravdu. Nemusela jsem pro něj. Tessa po mě chtěla ať je vysvobodím ze suterénu a vypadnu pryč.

Podívám se na Newta. Něco na tom bude. Na tom všem.
,,Něco se mi vybavilo, vlastně tři vzpomínky, jak říkáš. Z doby, když jsme byli v labyrintu. A byl v nich Newt." vyhledám Minhův pohled.
,,Takže jsi nelhal, když jsi mi tvrdil, že ho znám." přikývne.
,,Takhle jsem to neformoloval, ale čert to vem." mávne nad tím rukou.

,,A ty papíry?" musím se zeptat, jelikož to mi nedává smysl nejvíc. Vyhledám opět Tessu.
,,To bych tady úplně neřešila, čím míň lidí o tom ví, tím lépe." kluci absolutně neví o čem je řeč.
,,Chápu věříme jim, ale ne až tak moc." opět si ujasním a přikývnu.
,,Ne, věříme jim. Bezmezně! Nevěříme lidem, co by mohli poslouchat. Nezapomeň, Odboj měl lidi ve Zlosinu. Jak můžeme vědět, že to není i naopak?" chytrá poznámka, uznám.

Skloním na moment pohled, zastavím se na Chuckovi. Všimnu si, že má něco černého ze zadu na krku. Vyjdu k němu. Nechápavě se na mě podívá.
,,Co děláš?" nechápe, když se za ním zastavím.
,,Máš tady něco napsaný." stáhnu mu lehce triko a přečtu nápis nahlas.
,,Majetek Zlosinu, subjek A57 - NADĚJE." narovnám se a podívám se po ostatních, nikdo, však nechápe o co jde.