Enlightenment✔️

4.

POHLED THERESY

,,Potřebuji tvojí pomoc." ozve se mi v hlavě, když zrovna podávám hlášení Avě Paiegové.
,,Zatím žádná změna, ani k horšímu, ani k lepšímu." ignoruji to, ona stáhne obočí.
,,Už to je 24 hodin, měla by tu být nějaká změna. Dobrá nebo špatná." pohodím rameny.
,,Sama tomu nerozumím. Noah vše ještě jednou kontroluje právě teď, ale pochybuji, že jsem něco přehlédla." na to pouze přikývne.
,,Ozvala se ti má dcera?" zeptá se, když vstanu a chci odejít.
,,Ne, měla by?" nechápu. Chvíli se mi upřeně dívá do očí, nakonec se usměje.
,,Asi ne." falešně se pousměju.
,,Počítám, že ji uvidím až se vratí." uvedu na pravou míru a odejdu z její kamceláře.

Dojdu do svého pokoje, kde se zavřu v koupelně. Posadím se na vanu.
,,Co se děje?" ozvu se zpět Tomovi.
,,Potřebuju, aby se mi vrátili vzpomínky." vytřeštím oči. Chvíli neodpovídám, jelikož to je to poslední, co bych čekala, že řekne.
,,Jseš si jistý?" zeptám se.
,,Ano." ozve se okamžitě.
,,Zítra." potvrdím.
,,Je to nebezpečný, příjdou na to." vstanu a podívám se do zrcadla.
,,Nesmí." řeknu si spíš sama sobě.

Když už nic neřekne, osprchuju se a vyjdu do mého pokoje. Hodinky napojím na nabíječku a ulehnu ke spánku.
Bohužel toho v noci moc nenaspím, musím přemýšlet nad tím, jak nenápadně provést to, co po mě Thomas žádá.
Nesmím se prozradit, Scarlett by byla sama ztracená.
Otočím se na záda a zahledím se do stropu.
,,Chybíš mi." řeknu nahlas.
,,Chybíš mi, Scarlett." povzdechnu si.

***

Ráno se probudím přesně v 6,30 jako každé ráno za poslední 3 měsíce. Ranní hygiena, bílé oblečení, hodinky.
Vyjdu ze dveří.
Vzpomenu si, že dnes Scarlett nepotkám, opět si povzdechnu a dojdu na ošetřovnu.
,,Thereso!" pozdraví mě radostně Noah.
,,Co tak zvesela?" usměju se a začnu si dělat culík. Dojdu k prvnímu subjektu a podívám se na jeho funkce. Noah dojde ke mě s úsměvem, ale stále nic neříká. Zvednu obočí, ale mlčí dál.
,,Zlepšují se!" uvědomím si a ohlédnu se na něj. Přikývne.
,,Všichni." rozhodí rukama.
,,Všichni?" nechápu. Čekali jsme, že aspoň u jednoho nebo dvou, budou testy negativní.
,,Všichni!" potvrdí, to mě donutí se usmát.

,,V 10 počkej u brány, kde jste vysadili Minha." ozve se mi v hlavě. Automaticky se podívám do kamery, ale pak si to uvědomím a pohled odvrátím.
,,No nic, moje šifta končí, uvidíme se v 8!" protáhne se Noah a následně opustí místnost.

Dnešek se strašně táhne, asi proto že jsem celá nervózní.

V 7 večer se odhodlám k akci. Žluté pilulky na vzpomenutí jsou v prvním šuplíku ve stole.
Popadnu složku subjektu D7 a opřu se o stůl tak abych zádami zakryla výhled kamery. Obracím stranky. Nakonec se o trochu posunu, aby nebylo vidět otevření šuplíku.
Popadnu jednu pilulku a šuplík opět dovřu.
Pilulku si vložím do kapsy v momentě, kdy se celá otočím a posadím se do židle.

Složku studuji ještě nějakou chvíli. Tentokrát doopravdy.
Nic zvláštního však nenajdu, tak ji zavřu a vrátím ji tam, kde jsem ji vzala.
Zbylý čas strávím na počítači. Prakticky nic neděláním, protože se nemůžu úplně soustředit.

,,Střídačka!" ozve se za mnou a já sebou trhnu.
,,Jsi. Normální?" řeknu naštvaně. Zvedne ruce do vzduchu.
,,Promiň, promiň!" dojde ke mě a vyhodí mě z židle. Jen zatřesu hlavou a vyjdu z ošetřovny.

Svezu se o patro níž, kde mám svůj pokoj, když mi na hodinky přijde zpráva.
Zvednu zápěstí a zjistím, že je to Ava Paige. Chce ať se za ním okamžitě dostavím.

Je mi jasné, že mě pozoruje právě v tenhle moment, proto spustím ruku zpět podél mého těla a bez sebemenšího gesta se vydám na druhou stranu, než jsem měla původně v plánu.

,,Chtěla jste mě vidět?" vejdu dovnitř po zaklepání. Jen přikývne a kývne ke svým židlím. Dojdu k nim, ale zůstanu stát.
,,Spěcháš snad někam, Thereso?" zeptá se mě, když se neposadím.
,,Vlastně jo, chtěla jsem se projít, jsem tu zavřená dny. Potřebuji trochu čerstvého vzduchu." pousměje se.
,,Ale jistě." opře se do své židle.
,,Proč jsi prohlížela složku D7? Je snad něco v nepořádku? Noah mi tvrdil, že jde všechno perfektně. Ještě lépe než jsme doufali." přikývnu, že má pravdu.
,,A to mi dělá starosti." přiznám.
,,Co přesně, Thereso?" vyzvídá dál.
,,Jde to až moc dobře. Je to první pokus o lék, čekali jsme aspoň nějaké negativní odezvy." vysvětlím.
,,Jen jsem se chtěla ujistit, že jsme nic nepřehlédli. Proto tu snad jsem." přikývne.
,,Užij si svou procházku." usměje se na mě, jen poděkuji přikývnutím a opustím místnost.

Sledují mě. Podezřívají mě. Musím být rychlá. Nesmí mě chytit. Říkám si po cestě do svého pokoje.
Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Převleču se do normálního oblečení. Černé jeany, triko, mikinu s kapucí a lehkou bundu, jelikož je na večer zima. Přendám si tabletku do kapsy u mikiny. Rozpustím si culík a zkontroluju čas.
,,Musíme se sejít hned." pošlu Tomovi telepaticky a čekám na odpoveď.
,,Půl hodiny, stejný místo." vyjdu z pokoje, sjedu výtahem do přízemí a vyjdu ven ze Zlosinu.

Nadechnu, cítím se jakobych se nenadechla už několik měsíců. Let.
Dám se do pohybu, vezmu to několikrát skz město, jen pro jistotu kdyby mě někdo sledoval. Nikoho jsem si však nevyšla. Proto si nasadím kapuci a konečně se vydám ke zdi. Je tu tma. Lidi sem nechodí. Bojí se.
Rozhlédnu se kolem. Nikoho však nevidím. Asi jsem tu brzy. Opřu se o zeď a čekám.

,,Tess." opře se vedle mě Thomas. Otočím hlavu do leva. Pousměju se.
,,Tome." taky se na mě otočí.
,,Máš to?" přikývnu. Vytáhnu z kapsy tabletku, kterou si okamžitě vezme a polkne, aby ji nahodou neztratil.
,,Může to trvat několik hodin možná dní." varuji ho.
,,Díky." přikývnu. Odlepím se od zdi a chci se vydat zpět, když mě zachytí za ruku a zastaví mě. Otočím se.
,,Jsi v pořádku?" stáhnu obočí.
,,Ehm, jo." odpovím, usměje se.
,,Chtěla jsi zachránit Scarlett, teď už to vím." přikývnu.
,,Neměl jsem o tobě pochybovat." zavrtím však hlavou.
,,Chápu to." místo další konverzace se taky odlepí od zdi. Přiblíží se. Papadne můj obličej a políbí mě. Já to nečekám, proto lehce klopýtnu dozadu. On mě však zachytí za pas.
,,Měla bych jít." přikývne.
,,Dávaj si pozor." usměju se.
,,Vždycky." otočím se, pustím jeho ruku, neudělám však ani 5 kroků, když se někdo přede mnou vynoří ze tmy. Sundá si kapuci a já poznám, že je to Ava.

,,Věděla jsem to." řekne. Otočím se na Thomase. Rozeběhne se ke mě, ale Ava vytáhne z kapsy zbraň a stiskne bez zaváhání spoušť.
Thomas mě strhne stranou, ale ne dost rychle. Střela mě zasáhne do ramene. Thomas vytáhne svou zbraň a namíří ji na svou matku.
,,Promiň, Thomasi." chce vystřelit na něj, ale tentokrát je rychlejší on a zmáčkne spoušť první.
Ava se podívá na své břicho, následně spadne na kolena a na zem.
,,To já promiň." zajistí zbraň a schová si ji za pas.
Sundá si mikinu a přitlačí mi ji na zranění.
,,Bude to v pohodě." ujišťuje mě. Zavrtím hlavou.
,,Scarlett." Thomas se nijak nevyjadřuje. Vezme mě do náruče a rozejde se.
,,Stráže tu bodou, co nevidět, musíme se schovat." oznámí mi.

Navedu ho do jedno z bytů, který vím, že je prázdný. Položí mě na sedačku a porozhlédne se kolem.
,,Jak si věděla, že tu nikdo není?" dojde ke mě.
,,Bydlí tu kluk, který je ve Zlosinu. Thomasi, dělají další experiment. Skupina D." zavřu oči.
,,Neměli bychom dostat Scarlett ven?" zeptá se konečně na svou sestru.
,,Není tu, včera ráno odletěla. Má se vrátit zítra večer." vysvětlím z posledních sil. Poté už usnu.