Enlightenment✔️

14.

Jen přikývnu. Zbyte cesty jdeme v tichosti. Teda aspoň naše dvojčlená slupinka. Zbytek mezi sebou mluví o sto šest.

Vejdeme do domu. Okna jsou zabedněná a ve vnitř je tma, kromě jediné žárovky, která visí ze stropu.
U stolu sedí spoutaná doktorka Wrightová. Vzhlédne, když nás 9 vejde dovnitř. Hlídači vyjdou ven a zavřou za sebou dveře. Sáhnu si na záda, automaticky sahám po zbrani.

,,Jsme tady." řekne vedle mě tiše Newt a chytne mě za předloktí. Uvolním dlaň a nechám ji spadnout volně podél trupu.

Newt pustí mou ruku, ale neopouští mou stranu. Periferně se na něj podívám, sleduje Wrigthovou a Minha, který si sedl naproti ní ke stolu.
My ostatní stojíme ve stínu u zdi. Tedy kromě Thomase. Ten kryje svému nejlepšímu kamarádovy záda.
,,Tohle je absurdní! Neudělala jsem nic, abych si tu zasloužila být!" začne se bránit. Hned jak to vyslový, zatnu pěsti, když se vzpomenu, jak nás málem všechny zabila. Newt si toho všimne a opět mě chytne za předloktí. Skloní hlavu a zavrtí s ní. Podívám se mu do očí, pěsti nakonec uvolním a hodím se do chládku.

Čekám, že mě opět pustí. Ale neudělá tak. Nejspíš se bojí, abych neudělala něco unáhleného a nezodpovědného.
,,Taylor prohlížel tvůj počítač, na který jsi tvrdila, že přišla zpráva od Zlosinu, že se chce setkat s hlavou Odboje. Našel tam pouze dvě fotky." začne ji obviňovat Minho.
,,Budeš dál dělat, že o tom nic nevíš nebo mi řekneš proč chtěli zabít Thomase a Newta?" zeptá se. Vykulím oči. Tay zmínil, že tam byli dvě fotky. Nikdy však neřekl jména.
Podívám se na Toma, ani to s ním nehnulo. Podívám se tedy na Newta, který se mému pohledu vyhýbá. Nadechnu se a vrátím svůj pohled zpět ke stolu.
,,Nevím! Museli mě hecknou, podstrčit mi to! Nemusím vám říkat, kdo z nás je dostatečně chytrý hacknout se do něčího počítače. Nebo spíš byl." opře se do židle. Má stejný pohled jako Taylor, když si myslela, že jsem mrtvá a že proti ní nejsou žádné důkazy.

Začne mě bolet hlava. Newt si uvědomí první, co se děje. Za ruku, kterou mě drží mě odvede ke dveřím a vyjdeme ven na ulici, a pak to přijde.

flashback

,,Můžete." pootevřou se dveře a my pochopíme, že je náš čas vejít dovnitř. Automaticky sáhnu po jeho ruce a propletu si s ním levou ruku, na které mám vytetovaný jeho iniciál.
Newt vejde první, takže mě Taylor hned neuvidí.
,,Newte! Snad tomu nevěříš!" je první věta, kterou zaslechnu.
,,Věřím svojí holce." odvětí hned. Než se Taylor může hájit, sjede pohledem na mě. Pootevře pusu, šokem, bez arugumentace.

end of the flashback

Vzhlédnu k Newtovi, který se na mě dívá se strachem v očích.
,,Byl jsi tam." pootevřu ústa, jelikož nechápe o čem to mluví.
,,Když Taylor..." odmlčím se a sáhnu se na jizvu na krku. Hned pochopí, kam tím mířím.
,,Myslela jsem, že jsem tam šla sama. Čelila ji sama. Bylo to strašný." dostanu ze sebe a stále na něj šokovaně zírám.
,,Byl jsem tam." přitaká.
,,Promiň!" plácnu se do čela.
,,Řekli jsme, že necháme minulost být a já ji furt vytahuju." zavrtím nad sebou hlavou.
,,Ne, tohle je.. důležitý." pousměje se, ale já na něm poznám, že ho to trápí.

Po chvíli se vrátíme zpátky dovnitř, Newt se však postaví vedle své sestry na druhou stranu ode mě. Sonya ho chytne okamžitě za ruku.
,,Takže tvrdíš, že tohle všechno na tebe hodila Scarlett!?" uchechtne se Minho. Doktorka přikývne, Minho však začne vrtit hlavou.
,,Lett? Chceš něco říct?" otočí se na mem Minho, dojdu vedle něj.
,,Máš pravdu, hacknula jsem se do Zlosinu. Zjistila jsem, že chodí přímé zprávy do tvého počítače, ale nikdy jsem se nestihla hacknout přímo do tvýho počítače. Jelikož pro mě bylo víc podstatný zachránit moje přátele.." skočí mi do řeči.
,,Ještě před třema dnama jsi je nemohla ani vystát." přikývnu.
,,Ano, ale jen protože jsem se před třema měsícema obětovala, abych je zachránila. Víš, co je ale opravdu zajímavý?" zvednu na ní obočí.
,,Když jsem byla ve Zlosinu, zjistila jsem, že naše telepatická komunikace neukazuje GPS. Takže tehdy jak jsi mi v horách tvrdila, že ji musíš vypnout, aby nás Zlosin nenašel, byla lež. Chtěli jste nás rozdělit, protože kdyby byla naše komunikace zapnutá, nikdy by jste nás nedostali. Stejně proto jste to vypla včera, abych nemohla kontaktovat Thomase, kdybych na to náhodou přišla." řeknu naštavaně na jeden nádech. Hned jak skončím svůj monolog, otočím se a vyjdu ven na vzduch. Nadechnu se čerstvého vzduchu a vydám se jedním směrem.
Procházím se zhruba hodinu, když dojdu zpátky k bezpečnému domu. Projdu hlavní místností, dvě patra nahoru a vlezu do druhého pokoje na pravo.
Hodím sebou do křesla a prohlédnu si svůj prsteníček, na kterém mám vytetované N.

,,Newt." zašeptám si sama pro sebe, jelikož mi koněčně dojde význam mého tetování.

flashback

,,Ještě mám ale jedno!" připomenu mu. Otočí  se na mě.
,,Tvůj prsteníček!" prohlídnu si prst tak, aby ho Newt neviděl.
,,Joo!" přitáhne si mě kolem pasu, abych se posadila na něj.
,,Uka!" řekne jako zvědavé dítě.
,,Co za to?" zahledí se na strop, nakonec se natáhne pro polibek. Obmotá ruce kolem mého nahého trupu.
,,Prosím." řekne sladce. Nadechnu se a podám mu dlaň. Vyhledá můj prsteníček a podívá se na něj z boku.
,,N." vyhledá můj pohled.
,,Proč je jinde než ostatní?" nedá mu to. Proplete si se mnou prsty a vyčkává na odpověd.
,,Protože.. Tě miluju Newte!" obmotám si ruce kolem jeho krku a obejmu ho. On mě.
,,Miluju tě!" věnuje mi polibek na krk. Usměju se.

end of the flashback