Neodcházej

4. Pravda

Sedím u oběda, nic nevnímám a šťourám se v talíři. Určitě je to výborné, ale nemám ani pomyšlení na jídlo. Nikdo se mě na nic neptal, dokonce ani mamka. Adam se vyřítil z mého pokoje div se ty dveře nerozpadli, jak zabouchl. Musela si toho všimnout.

Cítím na sobě něčí pohled. Zvednu hlavu a oba ji odvrátí ode mne. Protočím oči a vrátím je zase k talíři. "Co se stalo" zeptá se táta dost nenápadně mamky a strčí si další kus grilované zeleniny do pusy. Vůbec jsem ho neslyšela. "Nevím. Asi něco s Adamem" sedím hned naproti vám a pokud vím, tak nejsem hluchá. "Já vás slyším" ceknu a nabodnu si ogrilovanou okurku a zajím to ticho, které se najednou rozhostilo po kuchyni. Nikdo se ani nehnul, utichlo i řinčení příborů o talíř s jídlem.

Po zbytek oběda bylo ticho. Nikdo se na mě ani nepodíval. Šla jsem dobrovolně umýt nádobí a mířila jsem si to do pokoje. "Počkej" křikla na mě mamka z obýváku, který je hned naproti kuchyně. "No?"otočila jsem se jejím směrem. Poklepala na místo vedle sebe. Přisedla jsem si k ni.

"Co se stalo?" začnu hledat ty správná slova, se kterýma bych začala tuhle konverzaci "Nic vážného" odpovím nakonec a chci se zvednout. Zachytí mě mamky ruka. "Něco se stalo, protože takhle jste se ještě nepohádali. Vyřítil se z domu, jako by hořelo." To její přirovnání mě skoro rozesmálo. "Je to naše věc a vyřešíme si ji sami." nevěřícně se na mě podívala. "Co je?" koukám na ni nechápavě. Nedokážu jim to zatím říct, po tom co se stalo je to ještě těžší. Asi bych byla radši, kdyby mi dneska lhal a řekl mi to až po oznámení rodičům, že jsem v tom.

Pustila mi ruku a odvrátila ode mne pohled a kroutila při tom hlavou. "Veru můžeš nám to říct." zkusí to táta, ale je to ještě horší, když na mě oba rodiče trpělivě hledí. "Můžeš za námi přijít s čímkoliv" pokračuje mamka a vřele se na mě usměje. "Já vím, ale zrovna dneska na to nemám náladu" odpovím jim s falešným úsměvem. "Dobře, ale přijď." řekne vážněji mamka a podívá se mi do očí, najednou je to tak nepříjemné, jako by se mi podívala do mého nitra. Odvrátím pohled a přikývnu.

V pokoji jsem zkontrolovala telefon, jestli mi nenapsal. Nic. Zítra je škola, ale vůbec se mi tam nechce, protože ho tam na sto procent potkám. Hlavně tam potkám Adrianu, což bude ještě horší. Ještě, že tam mám svou podporu Emy, bez ní bych to nezvládala ve škole. To my připomnělo, že bych ji měla zavolat a všechno jí zdělit.

"Em?" přiložím si telefon k uchu. "Ve?" ozve se z druhé strany mobilu. "Jo to jsem já, potřebovala bych s tebou mluvit, je to naléhavé. Něco se posralo a já nevím, co mám dělat." vychrlím ze sebe na jeden nádech se vzlyky. "Uklidni se a řekni mi to ještě jednou pomaleji, vůbec jsem ti nerozuměla." Po tom, co jsem se uklidnila a všechno ji to zopakovala, jsme se domluvili, že se ve tři hodiny sejdeme u nás za barákem.

Stepuji na jednom místě a čekám na Em, která už tu měla asi deset minut být. Teď přecházím z jednoho rohu plotu, ke druhému a rozhlížím se po ní. Každou chvíli se mám sto chutí rozbrečet, ale držím se. Em za mnou přišla zezadu. "Ahoj" pozdravila mě, vrhla jsem se ji okolo krku a rozbrečela se. "To bude dobrý" začne mě utěšovat a hladit po zádech.

"To je hajzl, jak ti to mohl udělat?" durdí se moje kamarádka, po tom co jsem ji to všechno vylíčila. Pokrčím ramena a svěsím ruce do klína. Sedíme na dece, kterou jsem přinesla z domu. "Co ho k tomu vedlo, vždyť jste měli úžasný vztah." pokračuje v nadávání Em. "Nevím, na to jsem se ho nestačila zeptat." podívám se na ni. "Měla jsi ho trefit nějakou knihou, polštář je málo. Kdybych tu byla já, tak by bez modřiny neunikl." tomuto už jsem se neubránila a rozesmála jsem se. "Já ti vždycky zvednu náladu" řekne se smíchem Ema. "To jo" vykoktám a snažím se se uklidnit.

Sedíme tu už nějakou dobu ticho a začalo se dost ochlazovat. "Nepůjdeme k nám do pokoje, je tu ještě jedna věc, kterou by jsi měla vědět." oznámím ji a začnu se zvedat. "Je to vážné?" zeptá se a přejede si mě pohledem, který se zastaví na mé ruce, která setrvává na jednom určitým místě. "To neříkej ani z legrace." koukne na mě zmateně a nechápavě Em. "V tomhle nežertuji." popadnu vlhkou deku od rosy a zamířím přes verandu do domu.

Tak tady máme další upravenou část tohoto příběhu. Doufám, že se vám líbí víc než ten původní, protože já jsem z něho nadšená. Další část by měla vyjít zítra nebo v sobotu. Děkuju všem, kteří čtou a hlasují o mém příběhu.